1051

Branieť = brněti. Slov. Ssk.

Bráník, a, m. Velký a Malý B., jm. dvou
lesů u Jelenče. Dch. — B., ves u Prahy za
Vyšehradem. Vz S. N., Tk. I. 603., II. 532.,

III. 50., 51., IV. 723., Tf. Odp. 267.
Branimír, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.

118., S. N.

Braninec, nce, m., ves. Arch. I. 530.

Braninoš, e, m., der Waffenträger. Cf.
Zbrojnoš.

Branisko, a, n., vrch na Slov. Vz S. N.
— B. = braniště. Slov. Loos.

Branislav, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
118.

Braniš, e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 118.

Branišov, a, m., Brandschau, ves u Vim-
berka; Branschau, ves u N. Kdyně; Bran-
schow, ves u Chotěboře. PL. Vz Arch. I.
529., Blk. Kfsk. 1287., Sdl. Hrd. III. 301.,

IV. 368.

Branišovice, dle Budějovice, Branchowitz,
ves u Milevska. PL. Vz Blk. Kfsk. 650.,
241.

1. Brániti. Mkl. Etym. 18. — abs. To
je věru, až Bůh braň. Us. Dch. Dala sem
se potřebovať, až Bůh braň. Us. Kšk. —
komu co. Balvan mu bránil přístup k sluji.
Vrch. Než póhon znovu jemu nemá bráněn
býti. O. z D. — čeho. B. dvoru, země. Dal.
21., 57., 176. Snáze bylo jedné strany b.
než obú. Let. 59. Také móž syn b. mateře.
Arch. I. 468., Kn. rož. čl. 134. I musil jsem
toho rozbroje na mostě b. NB. Tč. 19. Jan
nemá b. žádných cest starých do mých le-
suov. Půh. II. 400. To jsem musel učiniti
bráně svého života. Výb. I. 617. Chtí b.
práva kostelního; Shledal sem, že sprostní
kněži a chudí laikové a ženy statečněji
pravdy brání než doktorové sv. písma; Pán
zlé krotí a dobrých brání. Hus I. 426., 455 ,
II. 258. — před kým. A kterak jeho brání
před kacíři. Chč. P. 23. a. Před násilím b.
kněží, vdov. St. Kn. š. 162. (154.) Mocný
móž také vzácnú almužnu učiniti bráně před
násilím lidí upřiemých. Št. 251. — v čem.
Pakli se hněváš a odmlouváš a ovšem bráníš
se v hřiechu. Hus I. 247. V dobrém skutku
nebraň. Pk. — čím. B. se zuby nehty. Us.
Dch. Musíme vlasti naší mečem a oděním
b. Výb. I. 569. Své země životem b. Dal.
180. Braň se, synečku, obuškem, já tě za-
stinu fěrtuškem. Sš. P. 586. B. se právem.
NB. Tč. 149. Muožeš-li tě viery pravým roz-
umem b. Pass. 537. Výmluvou biskupa b.
Hus I. 419. — komu čeho. Když jim brá-
něno bylo mostu u Stínavy, oni nalezše na
blízku brod možný, přepluli tam přes řeku.
Pal. Děj. III. 3. 51. Braňte mně mojej hla-
věnky; Otec mně brání synečka. Sš. P. 442.,
603. Páni jim toho brání. NB. Tč. 89. (207.).
Jeden druhému brání pokory pořádné. Št.
Kn. š. 91. Chtěli mu toho pole b.; Sladov-
níci bránili svobody vaření piva sousedům.
Let. 40., 246. Kratochvíle jí poctivé s dobrými
lidmi bránil. BN. Má jim trhů bráněno býti.
Tov. Že mi svobodných cest brání. Půh. II.
396. Brání jim duch boží utisknutie neb
sáhnutie proti lásce. Hus 1. 165. Každý
hospodář má b. všie necti i všeho zlého
své čeledi. Št. 98. — koho, komu od čeho.

Nebrance (nebraňte) mi od teho šuhaja. Sl.
ps. 95. Chtě nás b. rád od národu zlého.
Pís. 1526. Kto vás bude od vlkov brániť?
Sl. sp. 25., Mus. 1864. 389. A toho místa od
skoku a případu nepřátel pilně b-li. Let.
40. Jenžto brání meči svému ote krve. BO.
Tebe od ďábla brání. Hus II. 7. — komu.
Která múdrá máti, nebraňuj díťati. Sš. P.
94. — se komu, čemu: psům. Dh. Jir.
Tvému bezpraví mienim se b. Výb. II. 42.,
Bls. 34. B. se skutku tělesnému, tělesné žá-
dosti, myšlení zlému, hříchům. Št. Kn. š.
70., 82., 111., 182. (Město) b. se j'mu po-
mysli. Alx. Anth. Jir. I. 3. vyd. 37. — kde.
By jich bránil na zboží. Hus. — se čeho.
Bráně se toho. Let. 60. — jak A ještě
viece bránie práva pod velikú pokutú knězi,
aby... Št. Kn. š. 84. — kdy. Toho, což bránie
kněžie na kázání neb na zpovědi, bude se
střieci. Št. Kn. š. 97. — proti komu (jak).
S prospěchem proti někomu se b. J. Lpř.
Bráně jich proti právu. Půh. II. 410. Měl
se b. proti Žižkovi. Pč. 29. — na koho.
Tot se ví, že vždy na Matýska b-la. Sá.
v Osv. 1873. 33. Když na pastvě naň b-la.
U Ještěda. Sá. — čeho jak dlouho. Braň
pravdy až do smrti. Hus I. 7. — s infinit.
Mně hrdosť brání odpovídat silou. Osv. I.
593. Sočiti braňte svému jazyku. BO. Moju
Aničku brániá mi lúbiti. Koll. Zp. I. 161.
Také vám nebráním hádati. NB. Tč. 40. Ale
had bránieše jí odjíti i vece k ní. 1450. Mus.
1884. 242. Obě straně jarobujnú silú druha
druze postúpati brání. Rkk. Brániece po-
slúchati člověka, když co proti Bohu velí.
Hus I. 89. Ale snad se vyrazie někteří brá-
niece odvázati té hřiešné oslicě; To, což
pán činiti brání. Hus II. 130 , III. 223. Věci,
ješto viera věřiti brání; Tři Bohy neb pány
věřiti nám brání. Št. Kn. š. 8., 14. Deváté
přikázánie brání žádati bližnieho svého ženy.
Št. N. 300. Vz Zbrániti. — Pozn. Při in-
finitivu není záporu. — aby-ne. Bráníš,
aby knih múchy nezcídily, aby jich neoblily.
Hus I. 81. A bránie jim, aby nečtli. Hus I.
57. Sr. ještě: Odraditi, Pochybovati, Pomi-
nouti, Překaza, Překaziti, Zakázati, Zapírati,
Zápor (Listy filol. 1883. 273.), Brs. 2. vyd.
80., Věta podstatná spojková. Cf. 'Anajo^M
óoi fiij v.ivbiúd-cu. Xen. Cyr. I. 4. 10. Vz více
v Niederlově řec. mluvnici. §. 779.

2. Brániti, il, ěn, ění = vláčeti, eggen.
Slov. Nesíde to (žítko) tej jeseni, lebo je
to v mrcha zemi; v planej zemi, neoranej,
len motyčkou pokopanej; ani branou ne-
bráněno, len halúzkou povláčenô. Sb. sl. ps.
II. 1. 20., Mt. S. 1874. 20.

Bránivý. B. síla (u magnetu), die Koër-
citivkraft. Nz., KP.

Břank, u, m. = břink, zvuk věci kovové,
peníze, zvonku, poháru ap., der Klang. Ukaž,
jaký to má b. Na již. Mor. Brt.

Branka. Brankou oka, durch des Auges
Pfortchen. Dch. — ad 2). B. zašlá; slepení
b-ky; pevné srostění otvoru branky (atresia
uteri. Čs. lk. II. 96.); nekrvavé rozšíření
branky; umělé rozšíření b-ky při porodu;
krvavé rozšíření branky při tuhosti její n.
celého čípku atd. (hysterostomatomia). Vz
Křž. Por. 49., 133., 134., 489., 490. — B. =



	1051

	Branieť = brněti. Slov. Ssk. Bráník, a, m. Velký a Malý B., jm. dvou lesů u Jelenče. Dch. — B., ves u Prahy za Vyšehradem. Vz S. N., Tk. I. 603., II. 532., III. 50., 51., IV. 723., Tf. Odp. 267. Branimír, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 118., S. N. Braninec, nce, m., ves. Arch. I. 530. Braninoš, e, m., der Waffenträger. Cf. Zbrojnoš. Branisko, a, n., vrch na Slov. Vz S. N. — B. = braniště. Slov. Loos. Branislav, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 118. Braniš, e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 118. Branišov, a, m., Brandschau, ves u Vim- berka; Branschau, ves u N. Kdyně; Bran- schow, ves u Chotěboře. PL. Vz Arch. I. 529., Blk. Kfsk. 1287., Sdl. Hrd. III. 301., IV. 368. Branišovice, dle Budějovice, Branchowitz, ves u Milevska. PL. Vz Blk. Kfsk. 650., 241. 1. Brániti. Mkl. Etym. 18. — abs. To je věru, až Bůh braň. Us. Dch. Dala sem se potřebovať, až Bůh braň. Us. Kšk. — komu co. Balvan mu bránil přístup k sluji. Vrch. Než póhon znovu jemu nemá bráněn býti. O. z D. — čeho. B. dvoru, země. Dal. 21., 57., 176. Snáze bylo jedné strany b. než obú. Let. 59. Také móž syn b. mateře. Arch. I. 468., Kn. rož. čl. 134. I musil jsem toho rozbroje na mostě b. NB. Tč. 19. Jan nemá b. žádných cest starých do mých le- suov. Půh. II. 400. To jsem musel učiniti bráně svého života. Výb. I. 617. Chtí b. práva kostelního; Shledal sem, že sprostní kněži a chudí laikové a ženy statečněji pravdy brání než doktorové sv. písma; Pán zlé krotí a dobrých brání. Hus I. 426., 455 , II. 258. — před kým. A kterak jeho brání před kacíři. Chč. P. 23. a. Před násilím b. kněží, vdov. St. Kn. š. 162. (154.) Mocný móž také vzácnú almužnu učiniti bráně před násilím lidí upřiemých. Št. 251. — v čem. Pakli se hněváš a odmlouváš a ovšem bráníš se v hřiechu. Hus I. 247. V dobrém skutku nebraň. Pk. — čím. B. se zuby nehty. Us. Dch. Musíme vlasti naší mečem a oděním b. Výb. I. 569. Své země životem b. Dal. 180. Braň se, synečku, obuškem, já tě za- stinu fěrtuškem. Sš. P. 586. B. se právem. NB. Tč. 149. Muožeš-li tě viery pravým roz- umem b. Pass. 537. Výmluvou biskupa b. Hus I. 419. — komu čeho. Když jim brá- něno bylo mostu u Stínavy, oni nalezše na blízku brod možný, přepluli tam přes řeku. Pal. Děj. III. 3. 51. Braňte mně mojej hla- věnky; Otec mně brání synečka. Sš. P. 442., 603. Páni jim toho brání. NB. Tč. 89. (207.). Jeden druhému brání pokory pořádné. Št. Kn. š. 91. Chtěli mu toho pole b.; Sladov- níci bránili svobody vaření piva sousedům. Let. 40., 246. Kratochvíle jí poctivé s dobrými lidmi bránil. BN. Má jim trhů bráněno býti. Tov. Že mi svobodných cest brání. Půh. II. 396. Brání jim duch boží utisknutie neb sáhnutie proti lásce. Hus 1. 165. Každý hospodář má b. všie necti i všeho zlého své čeledi. Št. 98. — koho, komu od čeho.	Nebrance (nebraňte) mi od teho šuhaja. Sl. ps. 95. Chtě nás b. rád od národu zlého. Pís. 1526. Kto vás bude od vlkov brániť? Sl. sp. 25., Mus. 1864. 389. A toho místa od skoku a případu nepřátel pilně b-li. Let. 40. Jenžto brání meči svému ote krve. BO. Tebe od ďábla brání. Hus II. 7. — komu. Která múdrá máti, nebraňuj díťati. Sš. P. 94. — se komu, čemu: psům. Dh. Jir. Tvému bezpraví mienim se b. Výb. II. 42., Bls. 34. B. se skutku tělesnému, tělesné žá- dosti, myšlení zlému, hříchům. Št. Kn. š. 70., 82., 111., 182. (Město) b. se j'mu po- mysli. Alx. Anth. Jir. I. 3. vyd. 37. — kde. By jich bránil na zboží. Hus. — se čeho. Bráně se toho. Let. 60. — jak A ještě viece bránie práva pod velikú pokutú knězi, aby... Št. Kn. š. 84. — kdy. Toho, což bránie kněžie na kázání neb na zpovědi, bude se střieci. Št. Kn. š. 97. — proti komu (jak). S prospěchem proti někomu se b. J. Lpř. Bráně jich proti právu. Půh. II. 410. Měl se b. proti Žižkovi. Pč. 29. — na koho. Tot se ví, že vždy na Matýska b-la. Sá. v Osv. 1873. 33. Když na pastvě naň b-la. U Ještěda. Sá. — čeho jak dlouho. Braň pravdy až do smrti. Hus I. 7. — s infinit. Mně hrdosť brání odpovídat silou. Osv. I. 593. Sočiti braňte svému jazyku. BO. Moju Aničku brániá mi lúbiti. Koll. Zp. I. 161. Také vám nebráním hádati. NB. Tč. 40. Ale had bránieše jí odjíti i vece k ní. 1450. Mus. 1884. 242. Obě straně jarobujnú silú druha druze postúpati brání. Rkk. Brániece po- slúchati člověka, když co proti Bohu velí. Hus I. 89. Ale snad se vyrazie někteří brá- niece odvázati té hřiešné oslicě; To, což pán činiti brání. Hus II. 130 , III. 223. Věci, ješto viera věřiti brání; Tři Bohy neb pány věřiti nám brání. Št. Kn. š. 8., 14. Deváté přikázánie brání žádati bližnieho svého ženy. Št. N. 300. Vz Zbrániti. — Pozn. Při in- finitivu není záporu. — aby-ne. Bráníš, aby knih múchy nezcídily, aby jich neoblily. Hus I. 81. A bránie jim, aby nečtli. Hus I. 57. Sr. ještě: Odraditi, Pochybovati, Pomi- nouti, Překaza, Překaziti, Zakázati, Zapírati, Zápor (Listy filol. 1883. 273.), Brs. 2. vyd. 80., Věta podstatná spojková. Cf. 'Anajo^M óoi fiij v.ivbiúd-cu. Xen. Cyr. I. 4. 10. Vz více v Niederlově řec. mluvnici. §. 779. 2. Brániti, il, ěn, ění = vláčeti, eggen. Slov. Nesíde to (žítko) tej jeseni, lebo je to v mrcha zemi; v planej zemi, neoranej, len motyčkou pokopanej; ani branou ne- bráněno, len halúzkou povláčenô. Sb. sl. ps. II. 1. 20., Mt. S. 1874. 20. Bránivý. B. síla (u magnetu), die Koër- citivkraft. Nz., KP. Břank, u, m. = břink, zvuk věci kovové, peníze, zvonku, poháru ap., der Klang. Ukaž, jaký to má b. Na již. Mor. Brt. Branka. Brankou oka, durch des Auges Pfortchen. Dch. — ad 2). B. zašlá; slepení b-ky; pevné srostění otvoru branky (atresia uteri. Čs. lk. II. 96.); nekrvavé rozšíření branky; umělé rozšíření b-ky při porodu; krvavé rozšíření branky při tuhosti její n. celého čípku atd. (hysterostomatomia). Vz Křž. Por. 49., 133., 134., 489., 490. — B. =