sb157-05 0..8296

779

Před pána aneb úředníka se volal, toho
žádnému aby nehájili. V. Volám a táhnu
se na jejich paměť. Ms. 1551. V. někoho
před soud. Us. Potřebí jest, abychom fojta,
na kteréhož se Jiřík volá, před sě vzali;
A volám se na ty pány, kteříž penieze ode
mne přijali; Dále sě žalobník na svědomie
těšínské volá (beruft), kteréžto... NB. Tč.
52., 83. Judaisté se volali na, Jakoba; Harant
z Polžic volá se na Odoarda Balbosa; Volali
se ještě na příkaz či zákaz jim výše daný.
Sš. II. 10., 52., Sk. 60. (Hý. ). Ktož by koho
zabil a měl toho jakou výmluvu volaje se
na právo, má uručiti pod slušný základ, aby
ku právu dostál. VI. zř. 437. Neb jestliže
by který oznámil úředníkům, že svědků
nepotřebuje, než na listy a dsky se volá,
ten povinen není úřadu platiti ani od svědkův.
Tov. 76. — za kým. Vandroval šuhajko
z mesta von, milá za ním volala z okna von;
Kričela, volala potom za nimi. Mt. S. 1. 16.,
57. (Šd. ). Obzérala sa nazad, akoby ho za
sebou volala. Dbš. Sl. pov. 1. 258. Každá
věc za svým pánem volá. Rb. — kdy.
Nemá duše ani tela a každý deň k Bohu
volá (zvon). Mt. S. I. 133. Raz v nedeľu
volala ho, aby sa dal ískať. Dbš. Sl. pov. I.
465. Po tom po vyslyšenie svědomie volá
nožíř ku právu. NB. Tč. 223. Volajmy k něj
(k ní) ve dne v noci, by nám ráčila po-
moci. Hr. rk. 365. V každé přísaze Boha
k svědectvie přísežník volá. Hus. I. 104. —
kde. V tom plátně volá jedna niť druhou
(= je řídké). Us. u Skuhrova. Dhn. Co pak
jsi se nestyděla před lidma na mě volat?
Er. P. 180. Co ste na ložích šeptali, v uli-
cích volají. Arch. IV. 146. Kázal v. ve všem
královstvie po listech. BO. Já jsem hlas
volajícího na poušti; Volá Bóh na púšti
každého, aby ho miloval. Hus II. 21., 439.
(Tč. ). — po čem. Všecko volá po jiné při-
rozenější spojbě. Sš. J. 15. Mlynář poče v.
po sv. Remigi. Pass. 131. Že byl milosrdný
a držel poslušenstvie božie, protož Kristus
volal ho po sobě: Pán Ježíš prodlil jest od-
povědí pohance kananejské, jenž jest běžec
po něm volala řkúc: Pusť ji, neb volá po
nás (Mat. 15. ). Hus I. 259., 310., II. 95. (Tč. ), —
kudy. Teď ho volaly věci tak vážné přes
Alpy. Ddk. II. 158. Po městě v. Er. P.
482., Arch. IV. 384. Sami trhem (= po trhu)
volejte. Zžk. 4. Král kázal v. po všem krá-
lovství. Jir. Anth. I. 162. Biřic volal po vše
vojscě. BO. Trhem volejte, ať všichni vzhůru
jsou. Žal. 78. — proč. Šla milá na zdávání,
šohajek v okně stál, od veliké žalosti na
tnaměnku volal. Sš. P. 349. Nepraví oni, za
kterým účelem ho (Petra) volají. Sš. Sk. 118.
K většímu důrazu se volá k úmluvě učiněné
od Boha s Abrahamem; Petr pro potvrzení
věcí těch k vlastnímu vědomí apoštolů se
volá; Pán pro matku či pro příbuzenství
volán byl ku svatbě. Sš. Sk. 43., 63., J. 39.
(Hý. ). — co zač. Co voláte (= žádate) za to
zelí? U Přer. Kd. — s infinit. Volali ju (ji)
pomáhat (inft. účelný: aby pomáhala). Na
Zlínsku. Brt. — o čem. Biřič volal o jich za-
vinění; Biřič volal o nich. Bart. 231. 25.,
231. 31. — akkus. s inft. Zlodějem těch
věcí pán tebe býti volá. Zyg. — se (pass.,

jmenovati se), an etwas, an Jemanden appel-
liren, sich an ihn wenden, sich worauf be-
rufen; genannt werden. Jeden způsob so
volá štěpení, druhý kopulování, třetí očko-
vání atd. Koll. Já sa volám Hodný. Na
Zlínsku. Brt. Jak se volá? Němc. VII. 94.
Volá se (říká se), ten kámen že s nebe
spadl. Na Mor. Jak sa voláš a kterak se
píšeš (= kterak tobě říkají převzdívkou a
které jest tvoje pravé jméno)? Na mor.
Valaš. Rucil do kotla psa, ktorý sa volal
Perašin. Er. Sl. čít. 73. — Pozn. Na Slov.
a mor. Valaš. odpovídají k otázce:, Jak mu
říkají buď jménem křestním aneb převzdív-
kou; na příjmení třeba se otázati: Jak sa
píšeš? Šd. — aby. Volali ho, aby k nim
přišel. Us. K tomu Blažková volá, aby
černá Václavova k ní provedla, což jest
mluvila. NB. Tč. 86.

Volatice, e. f., strumaria, rostl. česneko-
vitá, Rostl. I. 268. b.

Volatka, y, f., splachnum, das Schirm-
moos. V. baňatá, s. ampullaceum, žlutá, s.
luteum, červená, s. rubrum. Vz Rstp. 1807.

Volátkatý = volátko mající, kleinkröpfig.
Rst. 516.

Volátko, vz Vole.

Volatnice, e, f., ve mlýnech, die Kropf-
schwelle. Šm.

Volatobřichatý. V. koruna některých
hubihrachů (trubkovitá po straně silně vy-
puklá). Rst. 516.

Volatosť, i, f., die Kröpfigkeit. Jak za-
žehnávají v. ? Vz Mus. 1855. 55.

Volatý = vole mající, kröpfig. V., Rst.
516. V. holub. D. V. natahuje měchy (spricht,
singt). U Litovle. Kčr.

Volava, y, f, Wohlau, mě. ve Slez.

Volávati, vz Volati.

1. Volavčí, od volavky, Reiher-. V. peří,
D., sádlo. Ras.

2. Volavčí, ího, m. (od volati), der Aus-
rufer, praeco, welcher, durch den Oberst-
kämmerer nach Eröffnung des Gerichtes aut-
gefordert, die Parteien aufzurufen hatte,
dass sie ihre Klage vortragen. Vz Tov. k.
66., Gl. 366. Mají státi (menší úředníci) na
lavici na druhé straně proti meči hejtma-
novu, aby ode všech vidíni byli a po nich
má státi volavčí. Tov. 47.

Volavě = vábně, lockenderweise. Bern.

1. Volavec, vce, m., Volavce. Wohlawetz,
ves u u Turnova. Vz Blk. Kfsk. 532., 534.

2. Volavec, vce, m. = kdo volá, der Rufer.
V. u her. Kon. A tak rozuměj, že sv. Jan
jest v. božie káže na púšti a volaje lid ku
pokánie. Hus II. 21. —V. při soudu (pů-
hončí), der Rufer, Vorlader; oznamovatel,

zvěstovatel, Herold, m. Rad. zv., Kom., V.,
taxator, deklamator. Bck. II. 3. 341. V olo-

múckém právě jsú půhončí a volavci. Tov.

33. — V. = honec (při honbě), der Treiber.
Háj — V. = volavý pták, der Lockvogel.

Ptáčník skrze volavce přivábě ptáčky chytá,

Kom. V. svolává ptactvo k nastražené vnadě.

Sych. V., vabič; ten buď po čihadle běhá

n. v kleci (kletkách, spěnici) zavřen jest,
Pt. Vz Ponožka. — V. = vabič, svůdce, der

Anlocker, Verführer. Kom. — V., ves. Arch.

III. 501.

260*