Předchozí (494)  Strana:495  Další (496) |
|
|||
495
|
|||
|
|||
všeobecným aneb od méně světlých ku svět-
lejším (= klimax) aneb naopak (= anti- klimax, vz Gradace), jmenujeme p. ten sklad- ným či souborným, synthetickým (p. synthe- ticus), ku př.: Na počátku bylo slovo a slovo bylo u Boha a Bohem bylo slovo. Sš. J. 12. (Joa. 1., 1.); aneb: (Připravte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho), každé údolí bude vyplněno a každá hora a chlum bude ponížen a budou křiviny přímými a kostrbaté cesty hladkými. Sš. L. 48. (Luc. 3., 4. 5.); aneb: Proč tedy křestíš, nejsi-K ty Kristus, ani Eliáš, ani prorok? Ss. J. 26. (Joa. 1., 25.) (Cf. Zschokke, Historia sacra a. t. 1872. pag. 175.; — Bickell, Metrices biblicae regulae exemplis illustratae, 1878.) Počtem členů jest pak p. ten dvoj-, tří-, čtyř-, zřídka pěti- nebo šestičlenný. Hý. Parallelka, y, f., eine Parallelklasse (o
školách). Parallelkette, vz Pohoří.
Parallelní, -ný, rovnoběžný, stejnoběžný,
rovnosvorný, přídobný, kolejný, parallel. Šm. P. místo (ve spisech), přídoba, přídobnosť, die Parallelstelle. Šm. Místa p-ná, Sš. J. 37. ; věty rovnoběžné, Sš. L. 103., stejnoběžné. Sš. J. 13. Vz Parallelismus. Parallelogram, u, m., řec., rovnoběžník,
v měřictví čtyrstranná, přímočárná figura, jejíž proti sobě ležící strany rovnoběžné a tedy stejně dlouhé jsou. Jsou-li všecky čtyři strany stejně dlouhé a všecky 4 úhly pravé, nazývá se čtverec (Quadrat); jsou-li pouze proti sobě ležící strany stejné a všecky čtyři úhly pravé, jest to obdélník; jsou-li všecky 4 strany stejně dlouhé, ale jen proti sobě ležící úhly stejné, jest to kosočtverec (Rhom- bus); jsou-li pouze proti sobě ležící strany a proti sobě ležící úhly stejné, jest to koso- dělník (Rhomboid). P. sil. Vz S. N. Paralysa, y, f., řec, ochrnutí. S. N.
Paralysovati, z řec, přerušiti, zrušiti,
neplatným učiniti, ochromiti. — co čím. Paramagnetism-us, u, m., vz KP. II. 188.
Parament, u, m. P-ty 1. roucha obřadná,
die gottesdienstlichen Kleider, paramenta; 2. všecky okrasy a pokryvky oltářů. S. N. Altarschmuck, m. Parametr, u., m., řec, příměr, Nz., ob-
mčr, obměrník, der Parameter (v měřictví), die doppelte Ordinate, die durch den Brenn- punkt eines Kegelschnittes geht. Hý. Paramylon, u, m., škrob euglenový. Šfk.
553. Paramythie, e, f., z řec, nápodobená
báje, přebájení. Nz. P., druh didaktického básnictví, příbuzný bájce a paraboli. Vz S. N. Květy 1872. č. 14.'Dch. Párání zubův, das Stochern. Reš. — P.,
meškání. Vz Párati. Páranice, e, f. To je s tím p. = práce.
Parankerit, u, m., nerost., Bř. N. 136.
Parapektin, u, m. Vz Šfk. 562.
Parapet, u, m., předprsí, die Brustwehr,
čásť hradby obsádku kryjící. S. N. Paraplexie, e, f., z řec, ochromnuti ně-
kterých údů mrtvicí, Lähmung. Rk. Parapluie, (fr., paraplyí, v obec. mluvě:
paraple, n.), deštník. Rk. U Olom. paraplej, e, m. S(l. |
Parasceni-um, a, n., z řec, vedlejší po-
koj (v divadle). Rk. Paraselene, y., f., řec., obměsíčí, das
Dunstbild des Mondes. Šm. Parasit, a, m., z řec, hosť, Gast, m.;
cizopasník, fatkář, břichopásek. P-ti v zoo- logii jsou živoci, kteří přebývají a žijí na jiném těle živočišném, berouce z něho po- třebnou výživu. Der Schmarotzer, Mitesser. Parasol, u, m., z fr., stinidlo, slunečník,
Sonnenschirm, m. Rk. Na Ostravsku ve Slez. deštník. Tě. Pařát, u, m., pazour, Klaue, Kralle, f„
Sych. Parataktický, souřadný. P. věty, sou-
řadně složené. Časové okolnosti vyjadřují se totiž též větami souřadně složenými. Květ leda se rozvinul a již má včelek tolik. Jen se ukázal a již utekli. Brt. S. § 506. Parataxe, e, f., z řec. Skládání vět pů-
vodně nebylo jiné než přiřadování čili pa- rataxe a to z prvu nespojitá; věty vedlé sebe se kladly a ničím jiným se neskoná- valo jich spojení leč myslí: Bůh dal zuby, Bůh dá chleba. Teprve časem úkon vněj- šího spojování ujala zvláštní slovce, jež po- zbyvše významu původního (příslovcí uka- zovacích) klesla na stupeň pouhých spojek a to souřadných. — Parataxe nespojitá často se naskýtá v řeči prostonárodní: ve příslo- vích, písních a pohádkách, jakož i v básnictví umělém a) za souvětí souřadné a) slučovací. Boj se Boha, styď se lidí. — ß) Odporovací. Pravdu sobě huďme, dobří spolu buďme. —■ y) Příčinné. Slunce peče, déšť poteče. — b) Za souvětí podřadné a) vyjadřovací. Stalo se těch časův, kněz Oldřich umřel. Výb. I. 196. Hledí, div si očí nevyhledí. — ß) Žá- dací. Raziu vem, smysl svój při sobě jmějte. Dal. 174. — y) Časové. Puštěn koráb na moře, dán v ruce boží. — d) Výsledné. V roz- ličných krajích povodeň byla, mnoho vsí za- hubila. — e) Srovnávací. Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Růže při trní se rodí, radosť po žalosti chodí. — Pozn. 1. Parataxí nespojitou přičiňují se často zá- vislé věty konditionalem vyjádřené k větám hlavním. Prosil mne, bych mu pověděl všecko (vedlé: a-bych). Pochybuji, by to pravda byla (v. a-by). — Pozn. 2. Parataxe spojitá, často se naskýtá ve spojeninách vět, v nichž nyní poměr podřadnosti spatřujeme : a-bych, ať (=a ti), a já, a ty. an, ana, ano a j. Brt. S. §. 469., 471. Párati, párám a páři = drápati, drbati
však hloube než po vrchu, kratzen, aufreis- sen, wühlen ; rozbírati šití n. tkání, auftren- nen ; nějaké drobné dílo dělati, tändeln, fasern, zaudern. Jg. — abs. Krejčí šije, časem i párá (páře). Kom. J. 504. Jeden šije, druhý párá (co jeden udělá, druhý zkazí). Rovně mu párať jako šíť. Prov., Jg. Co tam dycky pořeš ( = páráš = dovádíš; pářeš)? Na Ostrav. Tč. — co, koho. Hrom tě páral, osle. Us. Lodí vodu páře. L. P. zuby (aus- stochern), Ros., šev, D., skopce, Us., peří (dráti). Jg. — co čím: zemi pluhem, L., skopce nožem. — po čem, jak. Párá se mu to po švu. Nechce se mu to po švu p. (když se co nedaří po vůli). Ros. — se. Co se |
||
|
|||
Předchozí (494)  Strana:495  Další (496) |