Předchozí (70)  Strana:71  Další (72) |
|
|||
71
|
|||
|
|||
Dobřiňov, a, m., Dobřinow, ves u Ry-
chnova. Vz Sdl. Hr. II. 276. Blk. Kfsk. 23. Dobřinsko, a, n., Dobřensko.
Dobřísti se kam, watend gelangen. Us.
Dobříš, mě. u Příbramě. Od Dobřicha.
Pal. Rdh. J. 132., Tk. I. 174., III. 9., 412., IV. 132., V. 238., VI. 116., 126., Tk. Ž. 79., Blk. Kfsk. CIX, S. N. Dobříšek, dobrýšek, šku, m., der Wege-
tritt. Šm. Dobrízganý; -án, a, o = došibaný. D.
koža. Slov. Hdž. Ds. 29. Dobrka, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.,
D. ol. 202., 469. Dobrkati se kam = doletěti, dojíti. Cf.
Brkati. Jak jsem se dobrkal na kvartýr, už nevím. Kos. — se kdy kam. Druhý den pod večer šťastné jsme se dobrkali do Prahy; On stěží se d-kal po jedenácté (ho- dině). Kos. v Km. 1886. 150., 264., 198. - se čeho. Co nás to stálo potu, nežli jsme se pravdy d-li. Kos. Ol. I. 263. Dobrkov, a, m., Dobrkow, ves u Chrastě;
Dobrikau, ves u Svíň, vz Blk. Kfsk. 411., Sdl. Hr. II. 302.; Turkovitz, ves u Krum- lova. PL. Dobrkovice, dle Budějovice, Dobrko-
witz, ves u Uher. Hradiště. D. ol. VI. 604., VII. 162. Dobrkovský, ého, m., os, jm. Šd.
Dobrná, é, f., Dobern, ves u České Ka-
menice. Dobrné, ého, n., Zistl, ves u Krumlova.
Dobrnice, dle Budějovice, Dobrnitz, ves
u Haber. Blk. Kfsk. 692. Dobro adj. Dobroj nám zde býti M.
Žej' dobro čísti sv. písmo. Št. Kn. š. 6. — D., subst. D. = každá věc n. událost' nám prospěšná. Blř. D. vnější, vnitrné, duchové. Lenz. Anthr. D. mravné, bytné, účastné, nejvyšší; Bůh jest dobro všeho dobra, po- všechné dobré. Hlv. Představy dober lid- ských. Hš. Sl. 152. Vyhledávati dobra vlasti. Mour. Žádal, aby ho poslouchali pro obecné d. a slávu koruny české- Osv. 1885. 493. Tuto zemiu zbavichu každého dobra. Alx. Anth. I. 3. v. 34. Daleko šel a dobra ne- našel. Bž. Odešel z domu na dobro (do- cela). Us. Knrz. Dobrobarvý, echtfärbig, gutgefärbt. Šm.
Dobroberce, e, m., der Empfänger einer
Wohlthat. Šm. Dobrobydlo, a, n. = dobré bydlo. D-dla
hledati. Sš. Sk. 193. Dobrobyt, u, m., der Wohlstand. D. kra-
jiny. Phld. III. 2. 154. Ssk. Dobročest, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
119. Dobročice, Dobrčice. D. ol. I. 485.
Dobročin. Dch., Dk. Aesth. 483.
Dobročiněnlivosť, i, f. = dobročinlivosť.
Slov. Bern. Dobročiněnlivý = dobročinlivý. Slov.
Bern. Dobročinice. e, dobročinička, y, f., die
Wohlthäterin. Šm. Dobročinlivosť, i, f. = dobročinnosť.
J. tr. Dobročinlivý = dobročinný. D. smlouvy
= milosrdné. J. tr. |
Dobročinnosť, i, f. Odplať mu tam d.
věncem radosti. Koll. I. 415. D. jest skvostná květina, vděčnosť však vzácný její květ. Sb. uč. Dobročinství, n. = dobrodění. Slov.
Bern. Dobročka, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I.
120. Dobročkov, a, m.,Dobrusch, ves u Chval-
šin. Dobročkovice, dle Budějovice, Dobroč-
kowitz, ves u Bučovic. PL. Dobročovice, dle Budějovice, Dobročo-
witz, ves u Úval. Blk. Kfsk. 1298. Dobrodar, u, m., die Spende. Šm.
Dobrodárce, e, m., der Wohlthäter. Ssk., Šm. Dobrodárný = dobročinný. Ssk.
Dobrodatný, prekär. Šm.
Dobrodavce, e, m. = dobrodárce. Rk.
Dobroděc, vz Dobroděj.
Dobroděj atd. Dobrodějce. Sv. ruk. 299.,
375. Dobroděj. Sš. II. 87. Byli nevděčni svým d-jcóm. M. Sdílím rád srdce s d-dinci svými. Brodz. D-dinca maj (měj) v šanobé (šetř ho). Slov. Tč. Prosím vás dobrodineč- kové o boží almužnu. Us. Tč. Bývá taký d-nec ve většěj milosti, který iným dobré činíc to drží v tichosti. Glč. II. 111. Lako- mec má radosť, když má, d-nec raduje se, když dává. Hkš. Vždy buď d-cům vděčný, jak chceš být člověk statečný. Ostrav. Tč. Chceš-li se nad někým mstíti, hleď mu dobrodincem býti. Sb. uč. — Dobroděj = Bonifacius. Šd. — Dobroděj = darebák, škodař, Lump, Thunichtgut. Mor. Brt., Té — Cf. Dobroditel. Dobrodějce, vz Dobroděj.
Dobrodějka, y, dobrodějkyně, ě, f., die
Wohltäterin. Us. Tč., Čch. Dg. 611., Nl. Dobrodějník, a, m., der Beneficiant.
Loos. Dobrodějnosť, i, f. = dobrodějstvl. Rk.,
Loos. Dobrodějný, wohlthueud, wohlthätig.
Mour., Lpř. Dobrodějství. Dk. Aesth. 285. Přijmúce
d. nejsú vděčni. M. Dobrodění, n. = dobrodiní. Št. Kn. š
189. D. d-ním má se nahraditi. Když ti někdo d. učiní někedy, převyš ho ty d-ním ale ne hněď vtedy; Za přijaté d. ten od- platu dává, kdo přijate d. spósobně uznává; Za přijaté d. kdo s vděčnostú platí, potom nové d. zasluhuje bráti. Glč. 1. 207., 222., II. 111., 281. Přátelóm děkuje z d. Hus III. 289. Nevďačnosť za d. nad to ništ horšeho není. Slov. Tč. D-ním člověka nejlépe získáš. Bž. exc. Vz Dobroděnství, Dobrodiní. Dobroděnství. ZN. (Lidé hrubí) málo
vážie d. Kristova; Žádajíce těch d. tělest- ných; Ó by to d. a tu vieru lidé zname- nali ; Po tak mnohých d-stvích nadarmo brati jméno božie; Dávaje nám příklad d.; D. zavazuje k odplatě; Aristotileš pokládá d. tři, jichž nemóžem odplatiti, to věz: božie, rodičóv a mistra; Napřed vzaté d.; Tak velikého d. nebyli sú vděčni; Nevděčný nevyznává božieho d.; Daj vám pán Bóh věčnú odplatu za práci i za jiné d., které |
||
|
|||
Předchozí (70)  Strana:71  Další (72) |