518

chvála i p-lkem pohne. C. M. 102. S p-lkem
za pec. Vz Pec, Lenosť. Jg., Lb. — Peci-
válka, y, f., die Ofenhockerin. — P., Ъап-
dur, krušinka, houska z černější mouky.
Ve vých. Čech. Dch., Ktk. — Peciválko-
vati, hinter dem Ofen hocken, faulenzen. Us.

Pecivalství, peciválství, n., die Ofen-
hockerei. Dch.

Pecka, y, pecička, pecinka, y, f., py-
rena, der Steinkern. Vz Kk. 59., Schd. IL
75. Na Mor. kostka. Hý. P. vinná, slivová
atd. Us. P. křehká, lámavá, děravá, tvrdá,
brázdo vitá, hladká. Čl. Nevděčnému nic není
vděk, by mu pak i pecky na hlavě tloukl.
Prov., Jg. Každá švestka svou pecku má
a pecka jádro. Č. Jí dávno pecky klektají.
Vz Staroba. Č. Mlč, ty pecku víš (= nic).
Du weisst den blauen Teufel. Us. Jg. — P.,
sněť pecičkovitá, Steinbrand, m. D. — P.,skála v rolí. Us., D. P. rudy (ne veliké kusy
po různu jsoucí). Vys. — P., větší kousek
křemenu v kameně mlýnském, gröberes Sand-
korn. Pecky pomrlicí stlouci do rovnosti ka-
mene; pecky tlouci, vytloukati, sklepati. Vys.

— P., kus skály n. rudy, které nelze snadno
voztlouci, fester Kern im Erz. Vys., Am.,
Pam. kut. Vápenné pecky (s koraly). Krč.
417., 748., Bř. N. 257. — P., mě. v novo-
packém okrese. Vz S. N. — Vz Peckovice.

Pécka, vz Pícka, Pec.

Peckatý, kernig. Rk.

Pecknatý, Kern-. P. ovoce. Kernobst.
Koubl.

Peckovatý = peckovitý.

Peckovice, e, f., peckovka, plod dužný,
vnitř pecku mající, die Steinfrucht. Rostl.
P. jest nepukavý plod s dvojím oplodím,
vnějším dužnatým, vnitřním tvrdým; má oby-
čejně jedno semeno (ořech vlaský, švestka).
Zevnitřní vrstva jmenuje se rubina, vnitřní
pecka. Peckovice složité mají maliny, ostru-
žiny. P. špičatě vejčitá, bezšťávná, sploštělá,
bezbrázdá, kulovatá, kulatá, nechutná, jedlá.
Čl. Vz Kk. 59., 252., Schd. II. 211.

Peckovicovitý, jako peckovice. P. plod,
Steinfrucht, f. Rostl.

Peckoviště, ě, n., Steinschule, f. D.

Peckovitý, peckovatý, pecku mající,
Stein-. P. ovoce, semeno, trnky. Um. les.,
Kom., břidlice, Knotenschiefer. Krč. 264.

Peckový, z pecek, Steinkern-. P. prach.
Jád. — P., peckovitý, Stein-. P. ovoce. Us.

Pecnář, e, m., kdo chléb peče, Brod-,
Schwarzbäcker, m. V. — Pecnařiti, il,
ení, obchod s chlebem vésti. Us. u Berouna.
Dch. — Pecnářka, y, f. Brodbäckerin, f.

— Pecnářský, Brodbäcker-. P. chléb (liší
se od domácího a pekařského). — Pecnář-
ství, n., Brod-, Schwarzbäckerei, f. Dch.

Pecnec, ence, m. = pecen. P. chleba. GR.

Pecní, pecný, od peci, Ofen-. P. popel,
hlína, Jg., dvéře (dvířka). BO.

Pecník, u, m., vz Pecen. — P., zeď u
peci, neb díra pro troud, Ofenmauer, f. —
P., hrnčířská pec, der Töpferofen. D. — Jg.

Pecnový, od pecnu, Laib-. P. mouka (na
spodní kůře chleba). Jád.

Pecný, vz Pecní. BO.

Pecopalka, y, f., topička, die Ofenheitzerin.
Tkad.

Pecouch, a, m., peciválek, Bärenhäuter, m.
Na Slov. Koll.

Pecová kolesa, f., polokrytý kočár, halb-
gedeckter Wagen, Kaiesse. Ü Opav. Klš.

Pecovka, y, f., nápoj z pecek, Obstkern-
getränk, n. — P., hruška. Us.

Pecový, od peci, Ofen-. P. hlína (hlína ze
staré peci). Vz Pecina. Lék. kn.

Pectorale, lat., zlatý kříž s ostatky sva-
tých, který biskup nosí. Vz S. N.

Peč, i, f., das Gebäck. Dch.

Pečák, u, m., zemák na poli v popelu
pečený. U Příbora. Mtl. Vz Pečeňák.

Pečán, a n. u, pečánek, nku, m., brambor
opečený. Us. v Plzeňsku. Prk. Cf. Pečák.

Pečár, pečar, u, pečárek, rku, pečárky,
pl., sušené švestky neb hrušky. Vz Pečárka.
— Jg.

Pečárka, y, f., na Slov. pečírka, houba
jídelná, úhelka, žampion, agaricus campestris,
Feldblätterpilz, Champignon, m. Vz Čl. 180.,
Kk. 78., Schd. II. 258. — Pečárky, pl.,
usušené rozkrojky z jablek, křížalky, též
vůbec pečené hrušky, jablka n. švestky,
zvl. dokud ještě nedosušené jsou. Dörrobst,
n. Us. Dch.

Pečátko, a, n., pečeť, pečetní prsten, pe-
četítko, pečetidlo. Siegelring, m., Petschier-
stöckel, n.

Péče, e, f. P. m. pekja, péča od pek (peku),
péci se = starati se. Vz Péci (na konci). Ht.
Cf. Gb. Hl. 110. Sorge, Obsorge, Angele-
genheit, f. P. jest starostlivosť znamenitá,
spojená se starostí o šťastné provedení ji-
stého účelu. Vz S. N. P. o něco, o něčem,
na něco míti. J. tr. Na péči míti něco. J. tr.
Na péči míti koho; někoho na péči nemíti.
Vz Zřetel. Bs. P. neužitečná, zbytečná, bez-
potřebná, starostlivá, ustavičná (V.), nejistá,
Leg., obzvláštní, Sych., přílišná, nemístná.
Sš. Mt. 101. Truditi mysl svou zbytečnými
péčemi. Sš. Mt. 102. Neplatnosť, ješitnosť péče.
Sš. Vydati se v péče marné. Sš. L. 125. On
pak Světlo jsa v svém příbytku upokojen času
nočního a nic o tom nevěda a na žádného
nemaje žádné péče, a když náhlý oheň přišel.
Světlo uhořel Háj. (Zk.) V nejisté péči zů-
stávati. Leg. Žádné péče a práce nelitovati.
Obzvláštní péči k něčemu přičiniti. Sych.
Péčí se trápiti a mořiti. V. Péče = trápení,
muka, Kat. 2989. (v Er. vydání chybně m.:
pece dle Prk. Př. 9.); obávání. Dal. 160. Péči
někým míti. Výb. I. 1167. Péči k něčemu
přiložiti. Chč. 451. Kteří péči jeho duchovni
svěřeni jsou. Sš. J. 169. Na péči si něco
vzíti. V. Měj na péči duši svou. Br. Kon-
šelé přední péči mají míti o sirotky a po-
ctivé vdovy. Kol. 5. Povinnou péči o něco
míti. Zř. F. I. Tím péči míti přikázal jest
jemu. BO. S největší starostí a péčí. Bez
péče živu býti. Péči odložiti, odvrci, mimo
sebe pustiti, ptákům lesním poručiti; péče
zbýti, péče prost. Us. Péčí sprostiti. V. Ve
své péči někoho míti. V. V ochranu a péči
koho přijíti. V. P. domovní. V. Na péči (na
pozoru) se míti před kým. Br. J. tr. Kde
péče, tu starosť. V., č. O to mi lonská p.
(vz Nevšímavý, Nedbalý). Č. P. srdce krojí.
Smil v. 1785. P. šediví, dluh kormoutí. Km.
Ač péče neumoří, vždy zdraví podboří. Č.