Předchozí (528)  Strana:529  Další (530) |
|
|||
529
|
|||
|
|||
Chlorid, u, m. Ch. aluminitý, ammonato-
měďnatý, ammonato-platičitý, ammonatý, am- monatý čistený, ammonatý železitý, antimo- niční, antimonový, arsenový, barnatý, berbe- rinný, bismutový, bromový, borový, brucinný, cínatý, cinchoninný, cíničito-ammonatý, cíni- čitý, cíničitý vodnatý, cirkonitý, cyanatý, dra- selnatý, dusíkový, ethylnatý, formylový, fos- forečný, hlinitý, horčnatý, chininný, jodnatý, kademnatý, kobaltnatý, kakodylnatý, křemí- kový, lithnatý, magnesnatý, manganatý, mě- dičnatý, měďnato-ammonato-tekutý, měďnatý, methylnatý, molybdenatý, narkotinný, nikel- natý, olovnatý, olovnatý zásaditý, osemnatý, osmitý, osmičitý, osmičelý, oxyakantinný, palladičito - sodnatý, palladnatý, platinatý, rhodnatý, rtutičnatý, rtuťnatý, seleničitý, sele- ničnatý, siřičnatý, sodnatý, stříbrnatý, stront- natý, strychninný, šeličitý, telurnatý, thornatý, titanitý, uhlitý, uranatý, vápenatý, vanadový, vizmutový, zinečnatý, zlatnatý, železitý, že- leznatý. Kh., Nz. Vz také v S. N. III. str. 1080. Chlori-s, dy, f., řec., bohyně květin. Kvě-
tena. — Chlorit, u, m., nerost slídnatý. Obsahuje
vodu, kyselinu křemičitou, kysličník (hořeč- natý, železnatý a hlinitý). Ch. břidličnatý n. břidlice chloritová. Vz Steatit. Bř. Grüner Talgstein. Chloroform, u, m. — Chloroformovati
koho, chloroformiren. Vz S. N. III. str. 1081. Chloros-is, e, f., řec., blednice, Bleichsucht.
Chlorový. Ch. vápno. Vz více v S. N.
III. 1082. Chlor-. Chlost, u. m. = pardus, výprask, bití,
Schilling, Hiebe, Schläge. Dostal dobrý ch. Ros. Dáti někomu chlosta. D. Chlostati (chlostám a chlosci), na Mor.
chlástati; chlostnouti, stnul a stl, ut, utí; chlostávati = metlami bíti, (mit Ruthen) hauen, schlagen. Jg. Chlostiti, il, en, ění = muchlati, knittern,
zausen. — co: šátek. Us. Polič. — Ch. mrskaje odháněti, schlagend wegjagen. Us. Jg. — Chlostný, čistý, kalý, sauber. Us.
Chlouba (zastr. chlúba), y, f., honosnosť,
honosení, Ruhmredigkeit, Prahlerei, Geprahle, Windmacherei. Jg. Ch. větrná, D., marná. V. Žádosť chlouby; chlouby žádostivý. V. Bez chlouby to pravím. Us. Jest to pouhá ch. D. Chlouby s pytel, lží s dva (o těch, kteří mnoho mluví). Ros., Pk. Ch. na ulici, hovno v truhlici. Us. Ch. po ulici, hadry v truhlici. Vz Pyšný. Lb. Chlouby za sto zlatých, bohatství za zlámanou grešli. Č. Vz stran přísloví: Bota, Ctnosť, Dým, Buben, Huj, Jelito, Kopřiva, Koště, Kout, Koza, Kožich, Krám, Kukačka, Mísa, Modla, Pěn- kava. Přívoz, Pyšný, Pytel, Rozum, Sám, Sraziti koho, Tatrmánek, Tráva, Trubač, Večeře. — To jest má ch. (předmět chlouby). Nt. — Ch., y, m., chlubník, Prahler. Ros. Chloubce, chlubce, e, m., chlubník, Prahler.
Plk. — Chloud, u, m., hůl, klicek, Stock, Stecken.
Hubený jako ch. (jako troud, v již. Čech., Bž., jako lunt). Pohlaď ho chloudem. Us. Prach. Chloudek, dka, m., ein Abgezehrter. Rk.
|
Chloudí, u., zelené chvojí, grünes Tannen-
reisig. Us. Turn. Chlouditi, il, zen, ení = mořiti, slabiti.
— koho: zima ho chloudí. Jg. Zehren, ent-
kräften. Chloudivý, abzehrend.
Chloupek, vz Chlup.
Chloupkovatý, chloupkatý, chloupeč-
kovatý, mit kleinen Haaren versehen. Ch. list, hlavička včel, stopka, ovoce. Jg. Chloupkovitý, haarähnlich. Rk.
Chloust. Patsch! Ch. tě tam (do vody)
hodím. Ch. na něho z okna pomyjemi. L. Ch. se probořil. Us. Chloustem krev z něho pluští. L. Vodu chloustem na někoho vyliti. Jg. Chloustač, e, m. Schlapperer, Fresser. Rk.
Chloustati, chloustávati; chloustnouti,
tnul a stl, utí; chlouštěti, 3. pl. -ští, -šti, ště (íc), ěl, ění, sausen, rauschen, sprudeln, patschen. Jg. — co = něco rychle, chutně jísti. Rk. — kam. Jak ty chloustneš do vody (spadneš). Us. — co komu kam: vodu v oči (chloustem vylila). L. V oči svou čepku mu chloustne (hodí). L. — koho čím (přes co): bičem (švihnouti, udeřiti). L. — Hlupcem chloustnul mě přes leb (vyťal mi hlupce, nadal mi hlupcův). L. Chlpiti, il, en, ení = rváti, tahati, raufen.
— koho za co: za vlasy. Koll.
Chlúba, zastr. = chlouba.
Chlubce = chloubce.
Chlubení, n., das Prahlen. D.
Chlubictví m. chlubičství, n. = chlubení.
Včel. čes. Chlubič, e, m. = chloubce.
Chlubička, y, f.. die Prahlerin.
Chlubitel, e, m. = chloubce.
Chlubiti se, 3. pl. -bí se, chlub, -bě (íc), il,
ení; chlubívati se = honositi, vynášeti, chvá- liti se, sich rühmen, prahlen, aufschneiden. D., Jg. — abs. Kdo se chlubí, česť svou (sám se) hubí. Č., Pk. Kdo se mnoho chlubí, zřídka co umí. Č. Mnoho se chlubí, ale málo do- vozuje. Háj. Kdo mnoho mluví: neb lže, neb se chlubí. Jg. — čím: nešlechetnostmi. Br., Mudr. Chlub se cizím, kdo svého nemáš. Č. Ch. se ctností. Jel. Těmi věcmi se chlubí. Kom. Tím se Augustus chlubíval. Ottersd. Ústy a slovy honosnými se chlubil. V. Chlub se bábo strojem a krávo dojem. Pk. Svým hřiechem se ch. Št. kn. šest. 138. Nechlub se pradědy sám jsa škaredý. Č. Nemáte se podlé čeho moudrostí chl. Br. — v čem. Jg. Chlubil-li jsem se v čem vámi před ním. Br. Kteříž se v svém padoucím zboží chlubí. V. — s čím. Ros. Máš se s čím chlubiti. Sych. Chlubil se mu s tou knihou. Ros. — z čeho. Ros. Z obcování s dobrým chlubím se. Jel. — kde. Nemáš se před Bohem čím chlubiti. Ojíř. — Br. — že. Chlubil se, že tam došel. Us. Chlubivec, vce, m. = chloubce. Rk.
Chlubivosť, chlubnosť, i, f., Prahlsucht. Jg.
Chlubivý, chlubný, prahlerisch. Č. Vz
Chlubný. Stran přísloví vz: Chváliti, Chlouba, Rozum, Šlak, Tráva. Chlubna, y, f., chlubivá žena, ein prah-
lerisches Weib. Us. Chlubník, a, m., chlubný člověk, ein
Prahler. Aqu. |
||
|
|||
Předchozí (528)  Strana:529  Další (530) |