Předchozí (1264)  Strana:1265  Další (1266) |
|
|||
1265
|
|||
|
|||
plazivý (pýřavka, pýřina, Quecke, triticum
repens), psí (t. caninum), obecný (t. vul- gare), sivý (t. glaucum). FB. 13., Čl. Kv. 115., Slb. 180., Schd. II. 2G2. — P. tru- skavec, úpor, horohaše, polygonum avicu- lare, das Blutkraut. Ja. P. n. bejlí vy- praviti. Reš. P. pole hubí, pařená však do- bytku chutná a k duhu jde. Sych. Stojím o tebe jako rolník o pejřavku. U Žirovnic. Vlk. — P., vlnka, vlna na některých rostli- nách, pappus, lanugo, die Wolle, Flocken. P. na květu některých bylin. V. — P., pýří na bradě = první chlo.upkv, der Milch-, Flachsbart, das Staub-, Gauchnaar. V. Brada mužská předně pýřím se kryje. Kom. — P., drobné pýří na mladých ptácích. V. Lehký jest jako pýří. Kram. — Pýr, pýř, pýří, pýření, pýřenice, na Mor. pyřen a perňa = popel řeřavý, die Loderasche, Flockasche, glühende Asche. BO. Vz Mkl. aL. 160. Jsa spálen v pýř se promění. Troj. Kde jsou tyrannové: všichni jsou prach a pýří. V. — P. kúdelný, die Flachsflocken. Výb. I. 335. Pyramida, y, f., z řec., die Pyramide. —
P. v geometrii a krystalografii, tvar ohra- ničený pravidelnou neb nepravidelnou spo- dinou 3-, 4- n. víceúhelnou a tolikerými trojúhelníky, sbíhajícími se nahoře v jediný hrot, kolik zpodina stran má. Tento hrot slove vrcholem. Kolmá spuštěná s hrotu p-dy na zpodinu (nebo prodloužení její) značí výšku její. Padne-li výška do středu zpodiny, slove p. přímá, jinak šikmá. Má-Ii přímá p. za zpodinu mnohoúhelník pravi- delný, jmenuje se p-dou pravidelnou. Je-li vrchní časť nějakou rovinou seříznuta, říká se zbytku p. komolená n. komole p-dy. Zpo- dina umnožená třetinou výšky činí objem p-dy. Vz Jehlan. — V archaeologii slovou p-dami obrovské pomníky staroaegyptské v podobě čtverstěného jehlance. Vz více v S. N., KP. I. 97., 109., II. 20. Die Pyra- mide. Pyramidalní, co má tvar pyramidy, je-
hlancovitý, pyramidal. — V přenes. smyslu: hrozitánský, úžasný, ku p. nesmysl. S. N. Pyrargyrit, u, m., temnorudek, stříbrná,
tmavočervená ruda skládající se ze stříbra (58—64%), z antimonu a siry. Vz S. N., Bř. N. 227., Schd. Pýřavka, y, pýřavice, e, f., vz Pýr.
Věchtoví z p-ky. Us. Pyrenaeje, í, pl., f., pohraničné pohoří
mezi Francií a Španělskem. Dle Brs. a Bž. P., m., gt. -nej, dat. jům, lok. -jích, instr. jemi, dle Budějovice. Vz o nich S. N. Pyrenaejský, pyrenäisch. P. pohoří. Vz
Pyrenaeje. P. poloostrov: Španělsko a Portu- galsko. S. N. Pýření, vz Pýřiti, die Erröthung. Kom.
Las. 172. U mladého pýření dobré znamení. Č. M. 121. — P., pýř, vz Pýř (popel že- ravý). Přirovnán, jsem blátu a podoben jsem p. a popelu. BO. — P., listí u obilí, zvl. když vzrostá, Getreideblätter, der Säher. — P., malé klasy, když se počíná obilí metati, der Schosskiel. Us.. — P., spodní část snopu, naproti klasům, jinak: řítol, řítoví. — Jg. Pýřenice, e, f., pýř, die Loderasche. Na
Slov. a na Mor. Jg. |
Pýřenka, y, f., vlas plovoucí po vodě.
Us. v Krkonš. Pýřeti, el, ení, pýrem obrostati, Fasern
bekommen. — komu. Pýřelo mu pole, Us.; pýřela mu brada. Jg. Vz Pýr. — P., tlíti, zeřavěti jako pýr, lodern, glühen wie die Asche, červeněti, roth sein, sich schämen. — Jg-
Pýří, n., vz Pýr.
Pyrice. něm. Pyritz, mě. v prus. Stětín-
sku. Vz S. N. Pyridin, u, m. (C10 H5 N), organická zá-
sada, tvořící-se suchou destillací kostí. Vz S. N. Pyriflegethon, thonta, m., byla starým
Rekům řeka podzemské říše. Pýřina, y, f. = pýř, die Quecke. Pýřinu
jsem mu přeoral. Us. Vz Srdce (strany jeho uzdravení pýřinou). — P., pýření, die Lo- derasche. Pýřinoška, y, f., pappophorum, tráva. Jg.
Pyrit, u, m., kyz, nerost kovům se po-
dobající. S. N., Krč. 266. Pýřiti, il, en, ení = pýrem plniti, mit
Fasern, Quecken, Flocken füllen; červeným učiniti, glühend, schamroth machen. — co. Krok ten nepýří zde žádného děvčete líce. Gníd. — se = pýřeti; zeřavěti, tlíti, rdíti se. P. od strč. pyr = jiskra, cf. nv{> a něm. Feuer. Vz Pýr. Pýří se pole, květ, brada. Jg. Stydím se, anobrž i pýřím. Br. Pýří se, ja-, koby ji kdo horkou vodou polil. Sych. Pře- staň žertovati, když se tvář pýří. C. M. 83. — se kde. Chloupky na bradě jeho ještě po řídku se pýřily. Hank. — se čím : studem. — se proč: pro mrzké řeči se p. (červenati, styděti se). Kom. Pýřitý, porostlý pýřím t. j. chlupy krát-
kými, měkkými, nepříliš hustými, flaumig, weichhaarig. Čl. Kv. XXVI. Pýrka, y, f., druh malých zemčat. Us.
Pyrklišov, a, m., něm. Pirkelsdorf, ves
u Mor. Třebové. PL. Pýrko, a, n., lépe: pérko. Jg.
Pyrna, vz Perna.
Pýrnatý, pýřnatý, pýr mající, faserig,
flockig, wollig. Vz Pýr. Pyrnodyška, y, f., doris, plž. Krok.
Pýro, a, n. =péro. Původ žaluj v městech
pražských ústně, v jiných městech, kde se k pýru mluví (diktuje), skrze spis. Kol. 10. Pyrodextrin, u, m. (C48 H36 O36+ HO),
látka hnědá dírkovitá povstávající ohřatím suchého škrobu na 230° tepla. Vz S. N. Pyroelektrickosť, i, f., soubor zvláštních
elektrických úkazů, jež se objevují na ně- kterých hlatích, drží-li se určitým způsobem po nějakou dobu nad plamenem. Vz S. N. Pyrofagie, e, t., řec, ohněžroutství (kej-
klířské umění jísti oheň). Vz S. N. Pyrofan, u,m. = hydrofan, odrůda opálu,
když voskem nasáknut jsa silným ohřatím průzračným se stává. S. N. Pyrofor, u, m., ohňonoš, látka, jež, jak-
mile vzduchu se dotkne, sama sebou žeřa- věti a hořeti počíná. Der Luftzünder. Vz S. N.. KP. IV. 641. Pyrofotografie, e, f. Vz KP. IV. 530., 543.
Pyrofylit, u, m., nerost krystalový. Vz
S. N. |
||
|
|||
Předchozí (1264)  Strana:1265  Další (1266) |