Předchozí (181)  Strana:182  Další (183) |
|
|||
182
|
|||
|
|||
Dužitý. D. dílo. Vz Dužito, Dílo. Brt.
Dužístopka, y, f., hovenia, die Hovenie.
D. sladká, h. dulcis, rostl. Vz Rstp. 311. Duživý = zdravý. Toho slova není, ale
neduživý. List. filol. 1886. 423. Důžka, y, f. = malá duha, kleine Daube.
— D. u včelařů deska, prkénko, jímž úl ze zadu se zadělává. Mor. Brt. Dužkování = nabývání barev duhových.
Dch. Cf. Schd. II. 18. Dužkovati, irisiren. Vz Duškování. Ssk.
Dužnatěti, ěl, ění = dužněti. Hg. Z ř.
rostl. 197. Dužnatičký, dužnatounký = málo duž-
natý, carnosulus, fleischig. Rst. 409. Dužnatina, y, f. Osv. VI. 685.
Dužnatolisty, mit fleischigen Blättern.
D. rostliny. Us. Pdl. Dužnatosť, i, f., die Fleischigkeit. Šm.
Dužnatý. Vz Nz., Čl. Kv. XIX., Rst. 409.
D. středoplodí. Slb. XIX. Dužněný; -ěn, a, o, genährt.
Dužnina = rubína, maco sarcocarpium,
pulpa, parenchyma, das Fruchtfleisch, der Fruchtbrei. Sl. les. D. = hmota měkká, šťavnatá, řídko vyschlá dřenovitá n. mou- kovitá, vyplňující dutiny plodův a obsahu- jící semena (v citronu, dýni, pomoranči); 2. měkký díl obplodí, jmenovitě středoplodí hrušek, jablek, sliv atd. Rst. 143., 409. Cf. Kk. 59. D. řípy; d. bílá, přičervenalá, křehká, hrubá, zelenavá, přižloutlá, vodnatá, Sl. les.; tělní (parenchym). Athen. III. 134. Rozru- šeNÍ d-ny snětivé. Křžk. Por. 205. Dužninový, parenchymatös. D. proud, der
Parenchymstrom, Nz. lk., suchosť spojivky, sterósis conjunctivae parenchymatosa. Schb. Dužnota, y, f. = dužnosť. Ssk.
Dužnověnec, nce, m. = dužnověnečník,
sarustemma, die Fleischkrone, rostl. D. bez- listý, cynanchum viminale, euphorbia vimi- nalis, Lin., troudový, s. pyrotechnicum, mouč- natý, s. stipitaceum. Vz Rstp. 1049. Dužný = masitý atd. Cf. Duh. Mkl. Etym.
48. D. lupení, Kod., peckovice, plod. Slb. XIX. Cf. Čl. Kv. XIX., Slb. XLI. — D. = tlustý, tělný, silný. D. pacholek. U Uher. Hrad. Brt. D. 209. — D., opak neduživý. U Světlé Had Sáz. Krjk. Dužo = mnoho. Slov. Bern.
Dužosť, i, f. — velikost. Slov.
Dužotčlný = silný, masitý, statečný,
stark, fleischig. Hdk. C 377. Dva m. tva je dual od ty. Šf. Mus. 1848.
Cf. Šrc. 433. Val.: nom. dva, dvě, dvě; gt. dvoch (dvuch), akkus. a lok. dvoch, dat. a instr. dvěma. Vck. Laš.: nora. dva, dvě, gt. a lok. dvouch, dat. dvum, instr. dvuma. Vz více v Brt. D. 119. Jak na Zlínsku? Vz Mtc. 1878. 16. Jak na jihových. Mor.? Vz Osv. 1884. 58. (Brt.). O kvant, ve strč. vz Listy filol. VI. 214. Dvě stě. Pass. 14. stol. Jděte po dvou, paarweise. Dch. Dva troj- úhelníky mají dvě strany vespolek rovné. Sl. les. Žádosť se dvěma přílohami. Us. Dva české (groše). Bž. 64. Jdou dva. Vz Opilý. Dvom lepšie cesty ubýva; Dvom je vždy veselej než jednomu. Slov. Rr. Sb. Ach co je, co je po dvoch kovaloch na zomku, dy jeden kuje, druhy miluje ga- |
lonku; Mám ja doma dvuch holubků; Byla
láska, byla mezi náma dvúma, jaká už ne- bude; Mezi náma dvóma láska nejstálejší; Fuč větřičku, z poledne, shoď jablíčko lebo dvě. Sš. P. 196., 201., 282., 417., 437. Za dvě neděli; Dva dobrá druhy. Výb. II. 43., 44. Žid dal mu dva zlatá; Svýma dviema prstoma; Že tu z nich žádný na těch dvú rokóv psaných nebyl; A to se stalo, nynie dvě letě budú; Má před sebú osobě dvě. NB. Tč. 58., 110., 151., 220., 246. Stál na roci se svými svědky se dvěma konšeloma; Do dvú letů. Půh. I. 310., 332. Ve dvú stú hřivnách; By se náma prvním dvěma rukoj- mím událo v tom ležení 14 dní ležeti. List hrad. 1456., 1489. Dvaatřicaterka, y, f., nota. Zv. Př. kn.
I. 5. Dvablížnec, žence, m., der Zwilling. Ssk.,
Šm. Dvacátek = 20 snopů na poli dohro-
mady složených. Rež pšenice staví se do d-tků. Laš. Té. Cf. Mandel, Dvacátka. Dvacateraký, zwanzigerlei. Ssk.
Dvacatero. Z d-ra krav jí zůstalo jen
pět. Us. Tč. Dvacatina, y, f., jm. polí na Vsacku.
Vck. Dvacátka, dvacítka, y, f. — dvacátek
(20 snopů). Laš. Brt. Dvacátný = dvacátý. Slov. Ssk.
Dvacatráz, -rázy = dvacetkrát. Slov.
Ssk. Dvacet. Vzal mu noční věcí dvě a d-ti
dobytka velkého, volóv a krav. Půh. II. 48. Cf. Bž. 142. Dvacetero, vz Dvacatero. Navráceno mi
d-ro jehnic. Půh. II. 82. Dvacetičíslicový. D. soustava. Stč.
Alg. 6. Dvacetifrank, u, m., Zwanzigfranken-
stück, n. Us. Dvacetiletec, tce, m. = dvacítiletý.
Dvacetiloketní, zwanzigeilig. Lpř.
Dvacetiletník, a, m. = dvacetiletec.
Dvacetimužný, icosandrus, zwanzigmän-
nig = dvaceti tyčinkami z kalichu vynik- lými opatřený. D. rostlina, květ. Rst. 410. Dvacetimužstvo, a, n., ikosandria, die
Zwölfmännigkeit, 13. tř. Linnéova s květy obojakými o 20 i více tyčinkách volných & prostých z kalichu vyniklých. Rst. 140., Slb. XLI., Schd. II. 249., Kk. 66. Dvacetin, a, m., Dwazetin, ves u Mo-
helnice, původně Vacetín. D. ol. I. 240. Dvacetinásob, zwanzigfach. Šm.
Dvacetisáhový, zwanzigklafterig. Lpř.
Dvacetiveselný, -veslový, zwanzigrudrig.
Lpř. Dvacetník = stříbrná mince 20 krejca-
rův. Půjděmy do zadní světničky, najděmy v kufrach dvacetničky. Sš. P. 701. Dvacítičlenný, zwanziggliederig. Rk.
Dvacítiletý, zwanzigjährig. Rk.
Dvacítimužný = dvacetimužný.
Dvacítizlatový. D. ráz, číslo, der Zwan-
zigguldenfuss. Dvacítka. - D. = dvacátka (20 snopů).
Laš. Brt. |
||
|
|||
Předchozí (181)  Strana:182  Další (183) |