998

Mekáně, ěte, n., Plärkind, n. Rk.

Mekati, mekávati, křičeti jako koza, mek-
kern. Koza meká, mečí. Jg.

Měkavý, etwas weich.

Mekavý, mekkernd. M. koza.

Měkce, komp. měkčeji, weich, gelind. M.
ustláno. Přívětivě a m. jim mluví. Br.

Měkčec, čce, m., Weichling, m. Rk.

Měkčení, n. M. souhlásek, vz Měkkosť,
Obměkčování.

Měkčeti, ejí, el, ení, weich werden. V.

Měkčilka, y, f., malaxis. Rostl.

Měkčiny, pl., f., die Weichtheile. Rk.

Měkčitel, e, m., der Erweicher.

Měkčitelka, y, měkčitelkyně, ě, f., die
Erweicherin.

Měkčiti, il, en, ení, měkčívati, weichen,
weich machen, mildern. Všecky věci mastné
a olejovaté svlažují, měkčí a oslabují. Byl. —
co: železo, ryby, pole (lockern). Jg. Purk-
mistr je měkčil. Let. 371. — co kde: ve
vodě. Reš. Ten květ měkčí v životě. Jád.,
Lk. Vosk mezi prsty m. Us. — co kdy.
Před rozsetím n. po rozsetí pole m. nutno.
Koubl. — co čím: hrách vodou, železo
ohněm, vosk prsty.

Měkec (m. měkkec), kce, m., měkký
člověk, rozmazaný, ein Weichling. Koll.

Měkek, vz Měkký.

Mekka, y, f., rodiště Mahomedovo. Rk.

Měkko — měkce, weich. (Měko. V. ). M.
spáti, ležeti; vejce na m. vařiti. D., V.

Měkkoba, y, f., moliuris, hmyz. Krok.

Měkkohavka, y, f., paramacella, plž.
Krok.

Měkkohřebeuec, nce, m., lophyrus, je-
štěr. Krok.

Měkkohubý, weichmaulig. M. kůň. Us.

Měkkochlupý, weichhaarig. M. listy.
Rostl.

Měkkochvostka, y, f., lagurus. Rostl.

Měkkokožnatý, weichhäutig. Rostl.

Měkkolistý, weichblätterig. D.

Měkkolomný, sanft brechend. Koll.

Měkkonohý, weichfüssig. D.

Měkkoosten, stnu, m., vlas bylinný. Rostl.

Měkkoostný, weichstachelig.

Měkkoplodka, y, f., erycibe, rostl. svlač-
covitá. Rostl.

Měkkorepí, anomura, M-pí raci čili polo-
ocasí. Rak poustevnický polokrab. Vz Frč.
107.

Měkkorohý = měkký roh, weichhörnig;
měkký pazneht mající, weichhufig. D. M.
dobytek. Us.

Měkkosral, a, měkkosrálek, lka, m. =
rozmařilý, bojácný. Weichling (ve sprosté
řeči). MM.

Měkkosrdenství, n. Weichherzigkeit. D.

Měkkosrdný, weichherzig. D.

Měkkosrstý, weiches Fell habend. Ssav.

Měkkosť, i, f., netvrdosť, die Weichheit,
Weiche, Gelindigkeit, Milde. Jg. Vz KP. II. 9.
M. železa, boku. V. — M. samohlásek a
souhlásek, vz Obměkčování. — M., prznění
svého těla, onanie, Selbstbefleckung. Hugo,
Čas. theol. XI., 568. — M., nestatečnosť,
rozmazanosť, Weichlichkeit, f. D.

Měkkot, u, m., měkký kámen, weiches,
mildes Gestein. Vys.

Měkkota, y, f. M. = měkkosť. — Nepas
na m-tě t. j. na zoraném poli. Us. Bydž.
Mý. Sommeracker, m.

Měkkotina, y, f., slabizna, Schamseite, f.

Měkkotník, a, m., druh sluk. Feld-
schnepfe, f. Us.

Měkkoučko, měkkounko. Na m. se to
uvařilo. Jg. Vz Měkký.

Měkkoučký, měkkounký, na Slov. měk-
koušký. Sehr weich.

Měkkovlasý, weichhaarig. Us.

Měkkovousec, sce, m., dasypogon. Rostl.

Měkkule, e, f., malachinus, hmyz. Krok.

Měkkušina, y, f., etwas Weiches. Na
Slov.

Měkkušiti, il, en, ení, weich machen,
weichen. Na Slov. Rk.

Měkkozelen, u, m., nerost, Uranit. Min.

Měkký (lépe než: měký: měk, a, o -|- ký,
vz -ký. Školník z r. 1804. na str. 180. hájí
tvaru měký. Ale sr.: hez-ký a hez-čí, křeh-ký
a křeh-čí, leh-ký a leh-čí; tedy by měký
mělo: mě-čí, ale má měk-čí n. měk-čejší,
tedy nutno psáti: měk-ký. — Sr. také: měkce,
měkčiti, kde druhé k v c a v č přešlo. Ht.
Měkek, měkka, o; komp. měkčí a měkčejší
a měkší (Plk); měkkoučký, měkkounký, na
Slov. měkkoušký. — M. = netvrdý, weich,
mild. M. ruce, obilí, postel, knot, vosk, olovo,
dřevo (olšina, leština, vrbina, lipina, topo-
lina atd. ), len, voda (říčná, dešťová, sněžná),
půda, chléb, země, kůže, roucho, železo, Jg.,
rána (když kulka skrze střeva nebo žaludek
proletí, Waidmannsschuss). Šp., V., Kom.,
Br., D. — Měkký jako kaše, jako kůže, D.,
jako hedvábí. Pk. Sedí (líhá) na měkkých po-
duškách. Prov., D. Měkký jazyk láme kosti.
Br. Vařím (k obědu) měkké s tvrdým. Prov.
Jg. Mlátiti po měkkých (když se strana
obrátí a po druhé mlátí; opak: ml. po
tvrdých). Us. — v čem. Kdož jest měkek
v životě, v břiše. Jád., Krab. — M. = la-
hodný, laskavý, tichý, weich, mild, gelinde.
M. mysl; měkkého srdce. D. Měkká odpo-
věď láme hněv, ale řeč tvrdá vzbuzuje prch-
livosť. Prov., Jg. — M. = slabý, schwach.
— komu. Někomu příliš měkkým, někomu
příliš tvrdým býti. Kom. — M. = milý,
útlý, zart, lieblich. M. hlas, Nz., mladosť, V.,
líce, povětří, zima, řeč. Jg. — M. = ne-
mužský, zženilý, weich, weichlich, zärtlich.
M. muž, žena, duše. L. M. a rozkošný. Jel.
M. pes (weicher Hund, který bit jsa mnoho
běduje; opak: tvrdý pes, ein harter Hund).
Šp. Měkkého a lstivého srdce. Ler.

Měkkýn, a, m., telephorus, hmyz. Krok.

Měkkyně, ě, f., malaxis. M. bahenní, m.
paludosa, rostl. FB. 24.

Měkkýš, e, m. Měkkýši, mollusca, Weich-
thiere = třída živočichů bezkostných. M-ši:
hlavonožci, cephalopoda; plžové, cephalo-
phora; lasturci či mlžové, acephala a pláštěnci,
tunicata. Vz Jhl. str. 222. —288., S. N., Mlž. —
M., rak z kůže svlečený, der Häutler. Vz
Kabátník. Jg. — M., ořech o tenké skořípce,
dünnschälige Nuss. Plk.

Měkkýže, pl., m., jm. jablek. Ve Zlinsku
na Mor. Brt.

Měknouti, knul a kl, utí = měkčeti, weich
werden. V. — Hrách, když se vaří, měkne.



	998

	Mekáně, ěte, n., Plärkind, n. Rk. Mekati, mekávati, křičeti jako koza, mek- kern. Koza meká, mečí. Jg. Měkavý, etwas weich. Mekavý, mekkernd. M. koza. Měkce, komp. měkčeji, weich, gelind. M. ustláno. Přívětivě a m. jim mluví. Br. Měkčec, čce, m., Weichling, m. Rk. Měkčení, n. M. souhlásek, vz Měkkosť, Obměkčování. Měkčeti, ejí, el, ení, weich werden. V. Měkčilka, y, f., malaxis. Rostl. Měkčiny, pl., f., die Weichtheile. Rk. Měkčitel, e, m., der Erweicher. Měkčitelka, y, měkčitelkyně, ě, f., die Erweicherin. Měkčiti, il, en, ení, měkčívati, weichen, weich machen, mildern. Všecky věci mastné a olejovaté svlažují, měkčí a oslabují. Byl. — co: železo, ryby, pole (lockern). Jg. Purk- mistr je měkčil. Let. 371. — co kde: ve vodě. Reš. Ten květ měkčí v životě. Jád., Lk. Vosk mezi prsty m. Us. — co kdy. Před rozsetím n. po rozsetí pole m. nutno. Koubl. — co čím: hrách vodou, železo ohněm, vosk prsty. Měkec (m. měkkec), kce, m., měkký člověk, rozmazaný, ein Weichling. Koll. Měkek, vz Měkký. Mekka, y, f., rodiště Mahomedovo. Rk. Měkko — měkce, weich. (Měko. V. ). M. spáti, ležeti; vejce na m. vařiti. D., V. Měkkoba, y, f., moliuris, hmyz. Krok. Měkkohavka, y, f., paramacella, plž. Krok. Měkkohřebeuec, nce, m., lophyrus, je- štěr. Krok. Měkkohubý, weichmaulig. M. kůň. Us. Měkkochlupý, weichhaarig. M. listy. Rostl. Měkkochvostka, y, f., lagurus. Rostl. Měkkokožnatý, weichhäutig. Rostl. Měkkolistý, weichblätterig. D. Měkkolomný, sanft brechend. Koll. Měkkonohý, weichfüssig. D. Měkkoosten, stnu, m., vlas bylinný. Rostl. Měkkoostný, weichstachelig. Měkkoplodka, y, f., erycibe, rostl. svlač- covitá. Rostl. Měkkorepí, anomura, M-pí raci čili polo- ocasí. Rak poustevnický polokrab. Vz Frč. 107. Měkkorohý = měkký roh, weichhörnig; měkký pazneht mající, weichhufig. D. M. dobytek. Us. Měkkosral, a, měkkosrálek, lka, m. = rozmařilý, bojácný. Weichling (ve sprosté řeči). MM. Měkkosrdenství, n. Weichherzigkeit. D. Měkkosrdný, weichherzig. D. Měkkosrstý, weiches Fell habend. Ssav. Měkkosť, i, f., netvrdosť, die Weichheit, Weiche, Gelindigkeit, Milde. Jg. Vz KP. II. 9. M. železa, boku. V. — M. samohlásek a souhlásek, vz Obměkčování. — M., prznění svého těla, onanie, Selbstbefleckung. Hugo, Čas. theol. XI., 568. — M., nestatečnosť, rozmazanosť, Weichlichkeit, f. D. Měkkot, u, m., měkký kámen, weiches, mildes Gestein. Vys.	Měkkota, y, f. M. = měkkosť. — Nepas na m-tě t. j. na zoraném poli. Us. Bydž. Mý. Sommeracker, m. Měkkotina, y, f., slabizna, Schamseite, f. Měkkotník, a, m., druh sluk. Feld- schnepfe, f. Us. Měkkoučko, měkkounko. Na m. se to uvařilo. Jg. Vz Měkký. Měkkoučký, měkkounký, na Slov. měk- koušký. Sehr weich. Měkkovlasý, weichhaarig. Us. Měkkovousec, sce, m., dasypogon. Rostl. Měkkule, e, f., malachinus, hmyz. Krok. Měkkušina, y, f., etwas Weiches. Na Slov. Měkkušiti, il, en, ení, weich machen, weichen. Na Slov. Rk. Měkkozelen, u, m., nerost, Uranit. Min. Měkký (lépe než: měký: měk, a, o -\|- ký, vz -ký. Školník z r. 1804. na str. 180. hájí tvaru měký. Ale sr.: hez-ký a hez-čí, křeh-ký a křeh-čí, leh-ký a leh-čí; tedy by měký mělo: mě-čí, ale má měk-čí n. měk-čejší, tedy nutno psáti: měk-ký. — Sr. také: měkce, měkčiti, kde druhé k v c a v č přešlo. Ht. Měkek, měkka, o; komp. měkčí a měkčejší a měkší (Plk); měkkoučký, měkkounký, na Slov. měkkoušký. — M. = netvrdý, weich, mild. M. ruce, obilí, postel, knot, vosk, olovo, dřevo (olšina, leština, vrbina, lipina, topo- lina atd. ), len, voda (říčná, dešťová, sněžná), půda, chléb, země, kůže, roucho, železo, Jg., rána (když kulka skrze střeva nebo žaludek proletí, Waidmannsschuss). Šp., V., Kom., Br., D. — Měkký jako kaše, jako kůže, D., jako hedvábí. Pk. Sedí (líhá) na měkkých po- duškách. Prov., D. Měkký jazyk láme kosti. Br. Vařím (k obědu) měkké s tvrdým. Prov. Jg. Mlátiti po měkkých (když se strana obrátí a po druhé mlátí; opak: ml. po tvrdých). Us. — v čem. Kdož jest měkek v životě, v břiše. Jád., Krab. — M. = la- hodný, laskavý, tichý, weich, mild, gelinde. M. mysl; měkkého srdce. D. Měkká odpo- věď láme hněv, ale řeč tvrdá vzbuzuje prch- livosť. Prov., Jg. — M. = slabý, schwach. — komu. Někomu příliš měkkým, někomu příliš tvrdým býti. Kom. — M. = milý, útlý, zart, lieblich. M. hlas, Nz., mladosť, V., líce, povětří, zima, řeč. Jg. — M. = ne- mužský, zženilý, weich, weichlich, zärtlich. M. muž, žena, duše. L. M. a rozkošný. Jel. M. pes (weicher Hund, který bit jsa mnoho běduje; opak: tvrdý pes, ein harter Hund). Šp. Měkkého a lstivého srdce. Ler. Měkkýn, a, m., telephorus, hmyz. Krok. Měkkyně, ě, f., malaxis. M. bahenní, m. paludosa, rostl. FB. 24. Měkkýš, e, m. Měkkýši, mollusca, Weich- thiere = třída živočichů bezkostných. M-ši: hlavonožci, cephalopoda; plžové, cephalo- phora; lasturci či mlžové, acephala a pláštěnci, tunicata. Vz Jhl. str. 222. —288., S. N., Mlž. — M., rak z kůže svlečený, der Häutler. Vz Kabátník. Jg. — M., ořech o tenké skořípce, dünnschälige Nuss. Plk. Měkkýže, pl., m., jm. jablek. Ve Zlinsku na Mor. Brt. Měknouti, knul a kl, utí = měkčeti, weich werden. V. — Hrách, když se vaří, měkne.