Předchozí (1070)  Strana:1071  Další (1072) |
|
|||
1071
|
|||
|
|||
Přípřeslínatý, subverticillatus. P. stopka.
Rostl. Přípřeta (zastr.), hrůza, hrozba, der
Schrecken, die Drohung. Přijíti k přípřetě = zhroziti se. Výb. I. 166. Alx. Tvój král. všech králov p. Ib. Cf. Přeta. Přípřež, i, f.. na Slov. přípraz. P., der
Vorspann, povoz soukromý k vození zava- zadel vojska na pochodu jsoucího. S. N. P. podložená. D. O p. se postarati. Sych. Do té příkré hory p-ži jest potřebí. Sych. Plat, náhrada za p., náklady na p. Šp. Přípřežka, v. f., das Anstückseil. Us.
Puch. Přípřežní, -ný, Vorspann-. P. koně, D.,
provaz, Bur., kommissařství, náklady, pro- tokol, účet, ukázka, Šp., silnice, J. tr., po- platek, Rk., stanice, das Relais. Čsk. Přípřežnictví, n., das Vorspannswesen.
Rk. Přípřežník, a, m. P. lodní, der Stucker-
löhner. J. tr. Připrchati, připrchávati; připršeti, el, en,
ení; připrchnouti, chnul а chl, utí; připrcho- vati, noch ein wenig hinzuregnen. Hezky tam připrchlo. Us. — P., přisypati se, při- padnouti, worauf fallen, bestreuen. — abs. Co připadlo a připrchlo, rúškú setříti. Ras. — čím. Obraz prachem připrchl. Št. N. 104. Připřihnúti =připřáhnouti. U Opav. Klš.
Přípříkrý, ein wenig steil. Us.
Připřísti, vz Přísti, připřádati, připřásti,
připřadu (zastr.), přadl, zuspinnen, anspinnen. D. — co k čemu. Připříti, pru, přel, en, ení, připírati =
přitisknouti, andringen, dazu zwingen, treiben. — co k čemu. Bern. Čechy k městu. Dal. 148. — se při čem. Když se mozek při studování připírá (namáhá). Proch. P. sílu. Vký. Připřízniti se ke komu: k lidem hrdým,
Freund werden. Št. N. 44. Připrnouti se, nul, utí = přiběhnouti,
herbeirennen, —k čemu. Jak (vlk) sě k stádu připrne. St. skl. Připrodati, hinzuverkaufen. — komu
co, čeho. Vz Přibrati, Při-. Připrositi, il, šen, ení; připrošovati, hin-
zubitten, erbitten. — co komu: sobě. Us. — koho (k čemu). Nás k tomu p-sili, abychom panu Vankovi přidělili 8 hř. platu. Půh. II. 125. Svatá Mařie, připros mne k bohu blíže. Modl. ms. (Č.). P-sil jsem ho, že své pečeti přivěsil. Ms. 1508. Příprotilistý, subappositifolius. P. hrozny
lilkové. Rostl. Příprotisečuý, subanceps. P. lalok. Rostl.
Připrovoditel, e, m., der Herbeiführer.
Připrovoditelka, y, připrovoditelky-
ně, ě, f., die Herbeiführerin. Jg. Připrovoditi, il, zen, ení, k něčemu při-
vésti, einen herbegleiten, herbeiführen, ge- führt bringen. — koho kam. St. skl. II. 57. P-dil mě v duom. BO. Připrskati, připrsknouti, knul a kl, ut,
utí, připrskocati, zusprühen, zubrausen, zu- kreischen. Ros. Příprstek, stku, n., die Afterzehe. Tpl.
Připruditi, il, zen, ení, drobet zpruditi.
Vz Zpruditi. Ros. |
Připružiti, připruhnouti = přiraziti, mit
der Federkraft etwas treiben, anschnellen. Šm. Připsané, ého, n., plat za připsání ně-
čeho, die Zuschreibgebühr. D. Připsání, n., die Zuschrift, das An-
suchungsschreiben, Empfehlungsschreiben, schriftliche Fürsprache, der Bericht, die Ein- begleitung, Zuschreibung. P. (přípis) učiniti. V. P. od někoho přinésti. Br. Za p. někoho prositi. Boč. Zpráva s p-ním od magistratu. Rkp. 1684. Teď opět p. od krále jeho mi- losti stalo se jest, Jdn. 163. — P. knihy, dedikace, die Dedikation. P. jeho příliš za- páchá školou. Sych. — P., die Einreihung. A jeho mezi svaté připisánie. Dal. 128. — P., připisování, die Zurechnung. Jg. Připsaný ; -án, a, o, zugeschrieben. Vz
Připsati. Připsati, píši, piš, píše (íc), psal, án, ání;
připisovati = přimalovati, V., hinzumalen ; k něčemu psáti, píše přidati, hinzuschreiben ; přípis učiniti někomu, an Jemanden schrei- ben, eine Zuschrift machen; přičísti, při- vlastniti, zuschreiben, zueignen, zurechnen, beimessen. Jg. — abs. Krčmář připisuje (více píše, než má p.). D. — co. Kdo to slovo připsal? Us. — komu čeho. Obrazové do- tčení darmo takového stáří a takové vzá- cnosti sobě p-sují. Sš. L. 2. — co, koho ke komu, k čemu: někoho k svým (přá- telům). V. Něco k divu a zázraku p. V. K nějaké službě koho p. Jg. — koho v co: v počet přátel. V. — co, se komu, čemu: knihu (dedikovati), D., něco dobrého n. zlého někomu p. V. Nic si nepřipisuj. Br. Nic sobě a svému rekovství nepřipisují. Br. na Joz. 14. 12. Kterážto láska duchu sv. se připisuje neb přidává. Hus. I. 75. Tudy mu (Štěpánovi) mnozí vykladatelé mnohé záměry p-li; Náuky zajisté vážnosť mu (mí- nění tornu) p-sovati nelze; Cinové národovce celému národu se p-sují poněkud. Sš. Sk. 74., 29., 25. (Hý.). Sobě samému mnoho p. V. Něčí nedbanlivosti něco připisovati. J. tr. Někomu slavný skutek, Ojíř, dům p. Us. Čas také i hodinu rozdělování se vší pil- ností aby zachovávali, tak aby nic jich zmeškání nemohlo býti připsáno. CJB. 315. Nehody válečné připisují se vojsku šp. prý m.: přičítají se. Ale frase ona jest dobra, sv. ji s doklady zde uvedenými. — co komu k čemu: K hrdosti, k slávě připisovati. Jel. — co komu kam na co: někomu kukus do kněh na jeho jméno p. (zapsati). Vys. — jak, kde, v čem. Někomu něco v úctě k tíží p., belasten, Šp., ve veřejných knihách. J. tr. Tudy se jemu p-sujc v ne- vlastním smyslu ; Mravné obnovení p-suje se v písmě Kristovu vzkříšení; Jak i sv. Jakub s podobnou lahodou ukřižování Krista nevědomosti p-suje. Sš. Sk. 14., I. 57., 108. P. co dohadem z toho, co následuje. Sš. — komu kdy. Dálo se to, co tam za staro- věku se p-valo náukám některým. Sš. Sk. 29. (Hý.)-
Připlatí se, připtávati se, ein wenig
fragen, erfragen. — nač: na něčí cestu. Leg. Připuditel, e, m., der Antreiber.
Připuditelka, y, připuditelkyně, ě, f,
die Antreiberin. |
||
|
|||
Předchozí (1070)  Strana:1071  Další (1072) |