Předchozí (178)  Strana:179  Další (180) |
|
|||
179
|
|||
|
|||
15. - D. = vývrt. Osa duše, die Seelen-
achse, stěna duše, die Seelenwand, válec duše, duše hlavně, die Laufseele. Čsk. — D. chlapi, centrus galii. Byl. 15. stol. — D. houslí. Vz KP. II. 307. — D = hrnec. Tot tady máte ňákejch dušiček (hrnečků na plotně). U Rychn. Msk. Hlavně říkají o ne- umytých hrncích, o neumytém nádobí, které čeká na umytí jako d. na spasení. U Žamb. Dbv. — D. drátové, konopné. Zpráv. arch. IX. 97. - D., e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120., Tk. V. 162., 211. — Cf. S. N. Dušecvik, u, m., die Seelenübung. Dk.
P. 8tí. Dušehladný. Lpř.
Dušehubství, n., der Seelenmord. Šm.
Dušehubný, &vtioßÖQog. Lpř.
Dušejov, a, m., Duschau, ves u Jihlavy.
Blk. Kfsk. 639., 690. Dušejovský mlýn, Duschowitzer Mühle,
u Pelhřimova. Dušek, ška, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.,
S. N. — Ľ. Václ, farář, 1756. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 549. — D. Frant. 1800. Ib. — D. Vend., nar. 1784., děkan. Vz Jg. H. 1. 2. v. 549., Šb. D. ř. 2. vd. 237. — D. Jiř. a j. Blk. Kfsk. 1095. — D. Vavř., suppl. prof. a přispěvatel do tohoto slov. a do List. filolog. Dušek, sku, m. = dech, der Athem. Spí-
vala by som, ale nemám dúšku. Sl. ps. č. 15. Duškem = jedním dechem, in einem Zuge, schnell, sofort. V jednom dúšku osm slabik vypověděl. U Uher. Hrad. Té. A te- raz dúškom leť za nimi. Dbš. Sl. pov. I. 43. Bože! šak by jeho dúškom pod zbroj vzali, bo by šumnějšího, jak je on, nemali; Dúškóm sedajme na koníky. Koll. Zp. I. 370., II. 371. Cf. Doušek. Dušelibec, bce, m., der Seelenliebhaber. Dušelibník, a, m. == dušelibec. Sm.
Dušelibý, herzerfreuend. D. víno. Koll.
St. 3. Dušelovný, seelenfangend. Sm.
Dušemalba, y, f., das Seelengemälde. Šm. Dušemalířství, n., die Seelenmalerei.
Šm. Dušematný, seelenbeirrend. Dch., Ssk.,
Šm. Dušeměr, u, m., der Seelenmesser. Šm.
Dušemorný = dušehubný.
Dušen, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.
Dušení. Omáčka k d., die Dampfbtühe.
Šp. D. tónu, das Pausen. Mj. 232. — D. = přisahání. Vz Dusiti se. Tč. Dušenica, e, f. = ves, která měla na sobě
povinnosti dušenické (zádušnické). Slov. let. II. 106. Dušeník, a, m., dhsenicus = zádušník,
kdo měl povinnost, aby vo výročitý deň smrti fundatorovej splácel klášteru alebo chrámu jisté dánky za modlitby a boho- služby za zomrelého fundatora vykonané. Sl. let. II. 105. Dušenina, vz Dušenice. D. úhořová, das
Aalstew. Dušený, gedämpft. D. pláč, Hrts., Nrd.
Bld. 15., dech, Mj. smích, kročeje. Šbr. — |
čím: hlas pláčem dušený. Hrts., Šml. I.
167. — D., gedünstet. D. jídla, telecí, Fri- candeau, řízky, Naturschnitzel, Dch., zelí, nudle. Sp. Dušeprázdný, seelenlos. Šm.
Dušeslovec, vce, m , lépe: dušezpytec.
Šm. Nemotornosť d-vců. Hš. Hl. 43. Dušetrapný, herzquälend. D. pláč. Dch.
Dušetvorný, seelenschöpferisch. Šm.
Duševěda = nauka o úkonech dušev-
ních, Psychologie. Vz S. N. Duševědec, dce, m., der Psycholog. Rk.
Duševědný. D. látka. Dk. P. 1. Jedna
čásť slohozpytu byla d-ná a logická. Hš. Sl. 30. Duševní, seelisch. D. pružnosť, Život ná-
roda, KB. IV. 1., trpaslík (člověk slabého ducha), poroba, snahy, poklid, Vlč., před- nosť, ušlechtění, vzdělání, Osv. I. 210., VI. 547., pole, snažení, hnutí, Mus. 1880. 476., 479., 486., pud, zdraví, krásno, Dk. P. 148., 164., Aesth. 350., schopnosť, Sl. les., osvěta, Kř. Stat. 2., pokrm, J. Lpř., pokrok, stav člověka, klid, zkaženosť Us. Pdl. Vz S. N. Duševnosť. D-stí svou stojí člověk nad
vsím zvířetstvem. Šv. — Dk. Dušeznalství, n., die Seelenkunde. Šm.
Dušezpytectví, n., die Psychologie,
Seelenlehre. Šm. Dušezpytný, psychologisch. Slohozpyt
má dvojí stránky: jednu mluvozpytnou, druhou d-nou a logickou. Hš. Sl. 30. Dušice. Hr. ruk. M. 98., 466., Sv. ruk.
302. Dušičkáles, u, m. = plat učitelům. Sedl.
Děj. Čáslavě. 167. Dušičkový zvonek, die Sterbglocke. Schz.
Dušík Onďř., knihtiskař. 1542. Vz Jir.
Ruk. I. 178. Dušinkovati = říkati někomu: dušinko!
ty moja dušinko! Na již. Mor. a Slov. Šd. Dušisto páchla suchá tráva. HVáj. BD.
I. 66. Vz Dušiti. Dušitel, e, m., das Raketenbohrzeug. Šm.
Dušiti se, vz Dušovati se.
Dusitý = dušný. Rk.
Duška, y, f., vz Dušenina. — D. = malá
duha, kleine Daube. — D. = prkénko, jímž se úl v zadu zadělává. Na Zlínsku. Brt. — D. = malá duše. Dch. To je d.! Us. Lach nedušuje se na svou duši, nýbrž na psí dušku. Brt. L. N. II. 336. — D. = rostl. Vz Douška, thyrnus. Nezapomeň na mňa, rozmarín zelený a d. voňavá. Koll. Zp. II. 2086. — D. = zvláštní cedule vložená do listu, obyč. obsahu důvěrnějšího nežli osta- tek, der Einschluss. Pal. Rdh. 1. 179. Však jedno abych tobě psala, ještě v dušce této zaslouží. Koll. I. 249., II. 317. Vz Douška. — D., y, m., os. jm. Mus. 1880. 370. — D., y, f. D. ol. X. 546. Dúška, thyrnus. V MV. nepravá glossa.
Pa. Vz Douška. Duškánka, y, f., hospoda u Dobré u
Unoště. Dušky, pl., f. = dušičky, Allerseelentag.
Na dušky po všech svatých. Arch. III. 243. Dušná, é, f., vrch na Vsacku. Vck. —
D., Duschna, několik domků u Vsetína. 378*
|
||
|
|||
Předchozí (178)  Strana:179  Další (180) |