379

Nebyl sobě toho h. svědom. Vlč. Ta báseň
h. nevyniká. Mour. Ten žebrák h. často
chodí. Šd. On se mi h. Nelíbí. Tč. Ta je h.
teplá. Je mně h. zima. Sš. P. 180. Zprávou
tou nebyl h potěšen. Mus. 1880. 455. Hrubě-li
jsi tomu rád? Vrat. — H. = skoro. Nedal
mi h. ani s pánem Bohem. Zkr. To h. ani
za řeč nestojí. Pdl.

Hrubé, n., les u Lověšic. Pk.

Hrubec, bce, m., os. jm. Tk. V. 88.

Hrůbek, sam. u Klenče.

Hrubeš, bše, m., os. jm. Blk. Kfsk. 1321.

Hrubešsky. Lepší jest po h-šsku se na-
jísti než zdvořile hlad trpěti. Pk.

Hrubí. Vz KP. I. 533., 555. — Házeti
hrubím a kamením. Kld. 290.

Hrubián. Frk. Př. 27. Zac ta huba (moula)
na krámě (říká se tomu, kdo hlavu o obě
ruce opírá)? Odpověď: Nač ty se ptáš, hru-
biáne?

Hrubiánský, grob. H. léta, Flegeljahre.
Sm.

Hrubiánství, n., die Grobheit. Šm.

Hrubka, y, f., die Dicke. Laš. Tč. —
H., grober Laut. Šm.

Hrůbkář, e, m. = polní náčiní, kterým
se hrůbky či hřebeny dělají, der Kamm-
tormer. Pta. Vz S. N.

Hrůbkování, n., die Ackerung in Käm-
men. Šmd.

Hrůbkovati, in Kämmen ackern. Šmd.

Hrůbkový. H. setba, die Kammsaat. Šp.

Hrubněti, vz Hrubnouti.

Hrubnožec, žce, m., Humbertia, die Hum-
hertie, rostl. H. velikokvětý, h. madagasca-
riensis. Vz Rstp. 1088.

Hrubo. Kaplička z hruba vystavěná. Šml.
1. 51. Z h-a někomu odpovídati. Us. Tč.

Hrubocitný, schwerfühlend. Koll. Zp.
II. 491.

Hrubodušnosť, i, f. = silné dýchání.
Uvésti v h. a potom v silný pot. 1529.
Exc.

Hrubohlasý, starkstimmig. Čch.

Hrubohlučný. H. popraží, é^íůovnu,-
(velehlučný). Lšk.

Hrubohubý, diekmäulig. Šm.

Hľubokovaný,7roAv/«Azoí,-(= kovohojný).
Leš.

Hrubolátný. H. nerovnosť. Pl. I. 22.

Hruboletý, grobjährig, starke Merkmale
des Jahrwuctises habend, v lesn. Šm.
Hrubolícný, grobnarbig. H. kozlovice.
Šp.

Hrubomel, u, m. = holandr na drť polo-
mletou, der Halbzeugholiänder. Šp.

Hrubomletý, grobgemahlen. Šp.

Hrubomluvnosť, i, f., grobe Sprache.
Šm.

Hrubonitý, grobíädig. Dch.

Hruboosedlý = půlláník Na Hané. Wrch.

Hruboprstý, grobgfingerig. Kká. Td. 24.

Hruboráž, e, m., pachyma, die Riesen-
trüffel, houba. H. indský, p. regium; karo-
linský, p. cocos; pukavý. p. solidum. Vz
Rstp. 1970.

Hruborostlý, starkgewachsen. Tč.

Hrubotvárný, roh gestaltet, H, muž,
Cch. Mch. 85., židle. Čch.

Hrubovice, dle Budějovice, Raubowitz,
ves u Chrasti.

Hrubozel = laskavec rozložený, amaran-
thus blitum. Vz Rstp. 1268., FB. 32, Čl.
Kv. 156.

Hrubozob, loxia coccothraustes, cocco-
thraustes vulg., der Dickschnabel. Si. les.

Hrubozrnný. H pískovec, Stč. Zem.
723., žula, složení, NA. IV. 172., střelný
prach. Us.

Hrubšice, dle Budějovice, Hrubsehitz,
vsi u Mor. Krumlova a Prostějova. D. ol.
II. 102. Jak vděčni byli Htubšičtí (u Prost.)
za darované jim koryto? Vz Sbtk. Krat. h.
165.

Hruby, sam. u Dobříše.

Hrubý = veliký. H. trh, Rb., provinilec,
Lpř., písek, Us, moc, Osv. I. 150., ústa.
Sml., uhlí, Hř. 23., neznalstvi, obrys, Dk.,
dům, pán, paní. Mor. Tč., průřez, Pcl. 77.,
muzika, Hrb., úpis (dlužní; malý úpis,
směnka), na Mor., Rjšk., škoda. Půh. I. 249.
Před naše je pěkný h. trávnik. Sš. P. 606.
Hrubou chvíli nemohl ani slova promluviti.
Abr. — H. == silný. H. strom (tlustý), Brt.,
plášť, Čch. Bs. 22., nerost, NA. V. 471. —
od čeho. Ruce hrubé od práce. Hrts. —
H.. = tlustý. H. žena (tehotná). Laš. Tč. —
H. = čirý, pouhý. H. materialismus. Osv.

I. 159. — H. = nelepý, nečistý a p., roh.
H. kov = legovaný (proti ryzímu), Kaizl
149., tváře, Kká. K sl. j. 161., smích, Šbr.,
zisk, výtěžek. Roh-, Brutto-, příjem, váha,
užitek, výnos. Šp., Dch., Kaizl 110. H. člo-
vek neřídí se rozumem, ale chtíči svými.
Lpř. — H, os. jm. — H. z Jelení Řehoř,
† 1514. Vz S. N„ Jir. Ruk. I. 261., Pyp.
K. II. 340., 341., Ukaz. 45., Tf. H. 1. 3. vd.
39., 75, 76., Jg. II'. 1. 2. vd. 565., Šb. D. ř.

2. vd. 249., Rk. Sl, Jelení. — H. s J. Sig.
1497.-1554. Vz S. N., Tf. H. 1. 3. vd. 43,
75., 76., Jg. H. 1. 2. vd. 566., Šb. D. ŕ. 2.
vd. 249., Jir. Ruk. I. 262., Pyp. K. 539. —
H. z Löwenher zu a Jelení Vz S. N. — H.
Timoth. Vz Bačk. Př. 172., 173.

Hrud, u, m. = massa. Svařil spolu (smolu,
běl u vlasy; i učinil h. BO. — H., a, m.,
os. jm. Arch. IV. 381.

Hruď, pectus, prední strana hrudníku.
Stťf. Vz Hrudník, Mz. v List. filoi. 1880.
202., Mkl Etym. 79. Hrudí telecí, nadívané,
stočené, se slaninou, zadělávané, se smr-
žemi, s kaštany, s makaronkami, skopové,
smažené. Hnsg. — H. brouků, motýlů, tho-
rax. Kk. Br. I. 15, Kk. Mot. 4. - H., psí
jm. Škd.

Hrúd, u, m. = prostora až o 3 sáhy
vyšší ostatní, kde řeka Morava už neza-
tápí, 3 — 5 jiter zaujímající. Jména těchto
hrúdů a) na Mikulčicku: Valy, Uhlenka,
Melesín, Osová; b) na Týnecku: Patorocká,
Bělúš, Střebunka, Jasnový, Košár, Jabo-
rový, Uhlenkový, Habrový; c) na Tvrdon-
sku: Jaslový, Kopřivový, Zaječí, Rúbani-
cový. Liščí; d) na Lanžhotsku: Chmelsko,
Hrubý Bojek, Mokrý Bojek, Kyčová, Dú-
bravka, Lány, Habrový (hrúd). Vz Brt.
v Obzoru 1883. 113., Hroud (dod.).

Hruda. MV. Cf. Mkl. Etym. 79. Jako
hruda bez života na zem klesl. U Rychn.