317

Drücken endigen. Jg. Otlačená kůže na ru-
kou atd. (mozol). V. — koho = tlačením
odstrčiti. Ros. — koho od čeho. — co
komu čím : Kůži na rukou prací si o.

Odtlachati, aufhören zu plappern. Ros.

Odtlampati = odtlachati. Ros.

Odtlaskati, aufhören zu schnalzen. Ros.

Odtlouci, odtluku, tloukl, tlučen, čení:
odtloukati, ab-, wegschlagen. — co, koho
čím: zámek kladivem, nepřítele dobrou střel-
bou odtloukli (odrazili). Us. — co od čeho.

Odtlumočiti, il, ení, ausdolmetschen. Ros.

Odtnouti, vz Odetnouti.

Odtočiti, il, en, ení; odtáčeti, el, en, ení,
ab-, wegdrehen; abzapfen. Jg. — co čím:
zámek pakou. — čeho. Odtoč piva (i. e.
část'). Us.

Odtok, n, m., odtékání, der Abfluss. O.
a přítok moře. Jg. Slzy hledají odtoku. Č.

Odtoka, y, f., místo, kudy voda odtéká,
der Abzug. Us. Jg.

Odtokati, odtokávati, aufhören zu bal-
zen. Ros.

Odtomen, mna, o, odtomný, nepřítomen,
vzdálen, abwesend. — od čeho. O-mni jsou
od pána. Sš. 1. 333. — čím. Ačkoli tělem
o. jsem. Sš. II. 209. — kde. Otec nebeský
u žádného počínání hříšníkova o. nebývá.
Sš. L. 152.

Odtomnosť, i, f., nepřítomnosť, nebytí,
scházení, das Fehlen, Abwesendsein. Nepře-
stává nám podivna býti o. všeliké zprávy
o čtenářích. Sš. O. 261. O. všeho narážení
na okolnosti osobné. Sš. O. 309.

Odtomný, vz Odtomen.

Odtřásti, odtřesu, třásl, třesen, ení; od-
třásati. — co : ovoce, abschütteln. Ros.

Odtrhati, odtrhnouti, hnul a hl, ut, utí
a tržen, ení; odtrhovati, odtrhávati, ab-,
wegreissen, abbrechen, abtrennen. — co:
listí, D., Šm., ruku, Jel., pečeť. V. Odtrhla
som tři růžičky. Zpěv. 304. — čeho: ruky.
D. — od čeho = odjeti, odjíti, odtáhnouti,
abziehen, abmarschiren, aufbrechen, abrük-
ken. Jg. Vojsko od nás odtrhlo. Flav. Od-
trhnouti od břehu, D. Šm., od města. Br. —
s kým od čeho. S vojskem od města od-
trhl. Ros. — co, se od čeho (čím): zámek
od dveří mocí, Us., lidi od hříchů, V., od
modlářství. Br. Od někoho se o. Kom. Svou
mysl od něčeho o. Jg., Šm. Od služby, kte-
rou jsem králi povinován, toho času se od-
trhnouti nemohu. Boč. exc. — co оdkud:
pečeť, obálku se psaní, Sych., někomu ze
mzdy. D. Se z domu o. Kateř. Žer. Něco
někomu z moci, z rukou o. — co komu od
čeho. Od nosu někomu něco o. (před hubou
mu to vzíti). C. — komu na čem : na mzdě.
D. — koho ke komu: k sobě. Bib. — se
čeho Odtrhnouti se světských věcí. Št. N.
70., Kn. šest, 224.

Odtrhlý, abgerissen. Ros.

Odtrhnouti, vz Odtrhati.
Odtrhnutí, n., das Abreissen; der Abzug.
Odtrhnutý, abgerissen. Jg.
Odtrhovati, vz Odtrhati.

Odtříti, vz Otříti.

Odtrkati, odtrhávati, odtrhovati; odtrh-
nouti, knul a kl, ut, utí, abstossen. — koho
čím. Beran vola rohy pryč odtrkal. Ros.

Odtrnouti, otrnouti, ul, utí = přestati
trnouti, boleti, nachlassen (vom Schmerz).
Bolesti odtrnují. D. — komu. Již mu od-
trnuio (ulevilo). Ros.

Odtrolek, odtroliti, vz Otrolek, Otroliti.

Odtroubiti, il, en, ení; odtrubovati, ab-
blasen. Jjž odtroubili. Ros. Odtroubit! Ab-
blasen ! Čsk. — co. Odtroubiti noční hodiny.
Jg. Ponocný odtroubil dvě hodiny. Rk. —
koho odkud: lovce z lesa. Šm

Odtrousiti, vz Odtrusovati.

Odtřpyťovati se, widerstrahlen. D.

Odtrus, u, odtrusek, sku, m., odtrusky,
pl., m., otrusina, y, f. —- otrus, der Abfall.
Ros.

Odtrusovati, odtrusovati, odtrousiti,
il, en, ení, streuen. Ros.

Odtrž, e, f., odtržení, der Abriss, Abfall.

Odtrženec, nce, m., odpadlec, ein Ab-
trünniger. Br. O. od Boha. Cyr.

Odtržení, n., odtrhnutí, das Abreissen. —
O., odtažení, Abzug, m. O. vojska. — O. se
od něhoho, Abfall, m. O. se od církve. Scip.

Odtržený, odtržen, a, o, abgerissen. O.
pečeť. Ros.

Odtržka, y, í. — odtrž.

Odtud, odtad, odtavad = z toho místa,
von dannen, daher, von da, von hier, von
hier aus, daraus, V., chybně: odtuď. Šm.
Nedaleko odtud. V. Pryč odtud jíti. V. Ne-
choď odtud. D. Vynikající odtud plamen
hrom slove. Kom. Odtud každý snadno po-
rozuměti může. V. Ostrovid zraku mocného
jest: odtud (protož, tudy) říká se, jako ostro-
vid viděti. Kom. — O., o čase, hernach. V.
Odtud až potud. Prov. (Der Krug geht so-
lange zu Wasser, bis er bricht). Jg. — Od-
tudto = z tohoto místa, von da. Proč mne
od odtudto vyháníš? Lom. Vstaňte, pôjdem
o. ZN. — Odtudž, právě odtud, eben daher.

Odtuha, y, f.. odpočinutí, Rast, f. V.

Odtucha, y, f. (zastr. otuch, u, m.) —- od-
tušení, potěšení, odlehčení, oblevení, Erleich-
terung, f., freier Athem, Trost. V., Tkadl.,
St. skl. Bude-li jaká odtucha od jiných za-
nepráždnění. V. Med jsi ústům na o-chu.
Sš. Hc. 55. Octnouti se ke komu na o-chu.
Sš. Hc. 139. Zlá tam o-cha, kde šepcí do
ucha. Č. 288.

Odtuchnouti, vz Odtušiti.

Odtulnosť, i, f., odchylnost, vzdalování
se, die Abneigung. Ta o. jeho od světa, Sš.
L. 47.

Odtušení, n., oddechnutí, odlehčení, po-
těšení, Erleichterung, f., Trost, m. O. míti.
Bib. Aby také někdy bylo polehčení a o.
Kom. Slovo jeho bylo jí k o. Br. Aby lékaři
nám nějaké o. pohledali. Vš. Nemíti o. Rk.

Odtušený, -šen, a, o, trostreich, tröstlich,
leicht. Nemám o-né chvíle. Č.

Odtušiti, il, en, ení; odtušovati, odtuch-
nouti, tuchl, ut, utí; odtuchati = odlehčiti,
potěšiti, erleichtern, trösten; odpověděti, ant-
worten. — komu, čemu. O. sobě (oddech-
nouti). V. Když utrpení máme s plačícími,
tím jim polehčíme a odtušíme. Reš. Kdež
kto ottuší smutnému V St. skl. Však ottuši
srdci svému. St. skl., Alx. Národu našemu
zle odtušeno bylo. Man hat alle Hoffnung
betreffs der Nation aufgegeben. Pal. Radh.