336

Umgränzung, Umschränkung, Einfassung, Ein-
hegung. D. — O. mlýnské, die Unterwalzen,
Rollen; města, ležení, Verschanzung. V., Res.

— O. české a německé, něm. Baumgarten,
vsi v Bndějov. PL. — O., výmluva. O. práva,
Rechtsverwahrung, f. A ti (svědci) mají
i v kapiu s o-ním práva uvedeni býti. O. z D.

Ohrazenice, ves a) u Turnova, b) u Stra-
konic, c) u Hořovic, d) u Mor. Budějovic.
L. Dle Budějovice.

Ohrazenosť, i, f., die Beschränktheit. Mus.

Ohrazený, ohrazený; zen, a, o,vz Ohra-
zení. Umschränkt, umzäunet; umschanzt, ver-
schanzt; jistý, verwahrt, sichergestellt. O.
místo (obora). V. Žádný hrad tak dobře ohra-
zený a opatřený není. V. — čím: Město zdí
o., Br., údolí skalami, Har.; o. služebníky
(bezpečný). Jel. Město právy o. (bezpečné),
V., propovídkou. Rk. I nalezl jeskyni trním
se všech stran o-nou. Pass. — před kým.
Pomazanému na království a tím ohrazenému
před bezpravím. Br. Kterak jsú před tú chybú
o-zení. Boč. exc.

Ohrazovati, vz Ohraditi.

Ohražení, ohražený. Vz Ohrazení, Ohra-
diti.

Obrázka, y, f., ohrazení, Ein-, Umschrän-
kung. S touto ohrážkou to slíbil, mit diesem
Vorbehalt. Boč. exc. 1621.

Ohrdlek, dlku, m., Halsband, n. O. na
šiji. BO. Dali mu o. okolo šíje. BO.

Ohrdlí, n., die Halsgegend. Rk.

Ohrdliti, il, en, ení = usmrtiti, tödten
(novější). — koho. Rk.

Ohře, e, f., Oharka, lat. Oegra, řeka v Če-
chách, něm. Eger. V., Tk. I. 619., Dal., Háj.

Ohřeb, ohřbu, m., za str. O. jest jako olou-
pení, pobrání všeho statku. Gerichtliche Weg-
nahme des ganzen Gutes. Mus. Trado eum
in ohřeb, hoc est in aequivalenti summa pe-
cuniae traditionibus supradictis et aestima-
tionis totius haereditatis (Arch. III. 178. Sr.
Arch. I. 481., II. 106.); summa, jež povstává
z peněz ve vzdání vyčítaných a z ceny statku,
o nějž spor byl, dohromady vzatých. Bdl.
Vz také v Jg. Slov. O. dle Kn. rož. die
Wegnahme dessen, was der Wettende an
sich (Kleider, Schmuck, Waffen) und unter
sich (Pferde, Wagen usw.) hatte. Vz vice
v Gl. 197., Mus. 1844. 384.—399 , v Jg. Slov.

Ohřebec, bce, m., Schönhengst, ves u Li-
tomyšle. PL.

Ohřebelko = ohřeblo.

Ohřebilý. O. klisna, die ein Füllen ge-
worfen hat. Ja.

Ohřebiti se, il, ení = hříbě poroditi.
Füllen werfen, füllnen. Klisna se ohřebila.
Lom.

Ohřeblo, a, n. = hřeblo, die Ofenkrücke.
Na Mor. Brt. — O., nemotora. Brt. Staré o.

= stará baba jedovatá. Brt.

Ohření, n., das Wärmen. Se sluncem přijde
teplo a o. Boč. exc.

Ohřešiti, il, en, ení, hříchem zprzniti. —
co. Lépe ti jest ztratit hlavu než o. Č.
Mudr. 26.

Ohřev, u, m., die Erwärmung. Rk.

Ohřevný, horkým činící; horko, teplo
skytající, wärmend, erwärmend, Wärme spen-
dend. Moc slunka o-á. Sš. Sk. 9.

Ohříběti, ěl, ění = ohřebiti se. Us.

Ohříti, vz Ohřáti.

Ohřívací, ohřívací. O. želízko, D., ná-
doba, cihla (kterou se kdo ohřívá), Wärm-.

Ohřivadlo, ohřivátko, a, n., nástroj
k ohřívání, Gluth-, Feuer-, Wärmepfanne,
Wärmflasche, f., Kohlenbecken, n. O. ložní,
Bettpfane, Us., na talíře, Tellerwärmer. D.

Ohřívárna, y. f., die Wärmstube. Rk. 0.
veřejná,

Ohřivatel, e, m., der Wärmer. Techn.

Ohřívati, vz Ohřáti.

Ohřivice, e, f., vz Vozhřivice.

Ohřivka, y, f., ein warmer Umschlag. D.

Ohrnat. Zemáky napřed se okopávajú,
potom ohrňajú. Na mor. Zlínsku. Brt. Vz
Ohrnouti.

Ohrnouti, nul, ut, utí; ohrnovati, um-
häufen; aufschürzen, aufstreifen. — co: ruku,
šat, sukni, rukávy (okasati). V. — co jak:
ruce po lokty. Ros. — co čím: strom zemí
(vůkol ohrnouti). Jg. — se. Ohrnula se, aby
sukně nezkálela. Ros.

Ohrnutí, n., das Aufschürzen. O. rukou.
Br.

Ohrnutý, aufgeschürzt. V. O. rukáv, boty,
Stulpstiefeln, Dch. atd. Vz Ohrnouti.

Ohrobec, bce, m., ves u Jílového. PL.

Ohrom (zastr.), u, m., ohroma, y, f.,
ohromení, poděšení, zaražení, D., bouře, die
Bestürzung, Betäubung. Výb. I. 342. — St-
ekl.

Ohromělý, angedonnert, betäubt, erschrok-
ken. Zák. sv. Ben. živ. 164.

Ohromení, n., vz Ohromiti. Das Nieder-
donnern. Jakžto lítí lvové (leonum more)
s o-ním (impetu) řítili sú se na nepřátely.
BO. — O., omráčení, poděšení, zaražení, vz
Ohrom. Die Bestürzung, Betäubung. U veliké
radosti o-ním omdlev. Leg. Naplněni jsou
divenie a o. ZN.

Ohromený, -men, a, o, vz Ohromiti; vom
Donner getroffen; betäubt, erschüttert. V. O.
a zdřevěnělý. D. O. básník. Hlas. — čím.
Fatalismem Osmanů silně jest ohromen. Krok.

— kdy. Byli v té kvapnosti ohromeni, že
strachem musili říkati bílému černé a čer-
nému bílé. Kr. o pozdv.

Ohroměti, ěl, ění, ohromenu býti, wie
vom Donner berührt werden. Kor.

Ohromitel, e, m., der Unterdrücker. Rk.

Ohromiti, il, en, ení; ohromovati = hro-
mem, hřmotem atd. zděsiti a omráčiti, jako
hromem ohlušiti, niederdonnern, betäuben,
bestürzen. V., Jg. — koho. Ohromil jest
strach všeliký lid. BO. Všecky je ohromíš,
byť byli zástupové. Kom. — koho čím.
Hlasem svým nepřátely ohromuje. Br. Mnohé
hrůzami a divy ohromil. Ctib. Ohromeni jsúc
padením tvým (attoniti). BO. — Kom., Trip.

— se na koho čím: řečí = obořiti se. Je-
manden andonnern, scharf anfahren. V., Bart.

Ohromivý = ohromující. Vz Ohromiti. Rk.

Ohromně, hrozně, erschrecklich, betäu-
bend. O. veliký. Us.

Ohromník, a, m., ein gewaltiger Mensch.
Krok.

Ohromnosť, i. f., Grösse, Gewaltigkeit, f.
Krok.