sb157-05 0..8296

660

Vetřelství, n., das Eindringen. To je v. !
Us.

Vetřelý, eingedrungen. V. hosť. Us. Dch.

Vetřenec, nce, m. = vetřelec. Dch., Tjř., Č.

Vetření, n., die Einreibung. — V., v. se,
die Eindringung.

Větření, n., die Lüftung. — V., das Wit-
tern. V. psů. Č.

Větřenka, y, f., knovltonia (anamenia),
rostl. pryskyřníkovitá. V. mnohokvětá, ri-
gida; malokvětá, vesicatoria; útlá, gracilis;
chlupatá, hirsuta; mrkvolistá, daucifolia.
Rostl. III. a. 26.

Vetřený; -třen, a, o, eingedrungen, ein-
gerieben. Nejsú vetření ani jakým fortelem
v poručenství vešlí ani vprošení. Vš. Jir.
243. — kam jak: mocí. Vš.

Větřený; -en, a, o, gelüftet, luftig, der
Luft ausgesetzt. Bern.

Větřeti = větrati.
Vetřev, třvi, f., das Windreep (v lodnictví).
Šm.

Větřice, e, f. = nemoc v obličeji, v hlavě
atd. větrem (průvanem) způsobená, růže, der
Rothlauf. Dostal v-ci, je celý spuchlý. Us.
u Nach. Hrš. — V. = větší vichr, vichřice,
stärkere Windhose. Dch., Kšá., Vk., Rgl.,
Brt, P.

Vetríček, čku, m., das Windchen, Lüft-
chen. V. libý, tichý, podletní; v. dělati. V.
V. nás občerstvuje. Kom. Žádný v. nejde.
Brn. V. vane. Pofukuj, větříčku, pofukuj,
juhový. Vz Vítr, Vichřice.

Větřičíček, čku, m., sehr kleines Lüftchen.
Nej.

Větříčkový, Wind-. Choď k v-vej materi.
Dbš. Sl. pov. I. 60.

Vetřídění, n., die Einklassirung. Dch.

Vetříditi, il, ěn, ění, einklassiren. — co:
pole.

Větřidlo, a, n. = povětrník. Vký. — V. =
větrová plachta, vetrilo. Na Slov. Let. sl
IV. 204.

Větřík, u, m., sanfter Wind, das Lüftchen.
Tichý, libý v. V. Špatný v. mu uškodí. Vz
Rozmazaný, Tělo. Mus. — Č. Vz Vítr.

Vetřilo, a, n., vz Větřidlo.

Větřina, y, f. = vyvětralosť, chuť větrová,
vzdušina, der schale Luftgeschmack. Pivo
dlouho stojící páchne v-nou. Us.

Větřínek, nku, m. = větérek. Us.

Větřínkový = od větrníku, Lüftchen-. Pl.

Větřisko, a, n., das Unwetter. Dnes je
tam škaredé v. Us. Šd.

Větřiti, il, en, ení; větřívati = vítr dělati,
Wind machen, chlubiti se, Wind machen, D.;
větrem slíditi, čenichati, znamenati, wittern,
winden, spüren, Witterung haben. Wind
Haben o. bekommen; třeštiti, toben; se =
provětrovati se, na větru býti, frische Luft
schöpfen, sich lüften. — abs. On hned v.
počal (třeštiti, čenichati). Háj. Nepoznal svú
chybu, tak mladý člověk jen větří. Slez.
Šd. Důvod větří (pozbývá platnosti). Plk. —
co, koho. Pes zajíce větří. Jg. On větří
víno, D., pečeni. — čím: ohánkou (vítr dě-
lati). Na Ostrav. Tč. — po kom, po čem:
po kuchyních. L. V. po děvčatech. Us. Jelen
po vzduchu čerstvém větřil. Č. — za kým:
za holkami (za nimi běhati). D. — kam

(čím): do Vlach (zamýšleti). Arch. II. 440.
Stál na jednom miestě hor, hlavou a očima
na všetky strany vetril. Dbš. Sl. pov. I.
566. — se: plašiti se. Kůň se větří. Us.
Kšá., Sych.

Vetříti (u Opavy vetřeť, Klš. ), vetru,
vetři, tra (ouc), třel, en, ení; vtírati, vtírá-
vati = do něčeho tříti, einreiben; cpáti, na-
mluviti, eine Lüge aufdringen, in den Hals
stecken; se = vtlačiti se kam, vjíti, sich
eindringen. Jg. — abs. Bednář vtírá (vtě-
rákem oškrabuje t. j. drážku do doužek
dělá, ve kteréž dno se upevňuje). D. —
komu co, se kam (do čeho, nač, mezi
co, v co, k čemu) jak. Masť koni do
ucha v. Db. Vdírajíce se do klášterů zpí-
vali tam písně husitské. Pal. Dj. V. 2. 395.
K službě se nevtírej a požádán jsa neod-
pírej. Us. Šd. Vetřel mu to (lež) do huby
(nacpal); něco do hlavy, tabáku do nosu.
Ros. V. se do nějaké společnosti. Sych. On
se do všeho vtírá. V. se do úřadu. Ros.,
Štelc. Vřelé povětří naň vtírá odevšad.
Ráj. Skrze dary na ten úřad se vetřeli. V.
V. se na koho. D. Vetřev se na jmenovaný
úřad. Skl. II. 195. Mocí do přístavu se ve-
třeli. V. — Sych., Ros. V. se v boj. Troj.
Ve věci boží se vtírati. Br. Nevetřel se
v úřad. Sš. II. 193., Br. II. 645. a., 650.
Nešlechetník vetřel se mezi dvořany ku
králi. Dač. I. 186. Mocí v držení něčeho se
v. J. tr. — V.., Kom. Mezi ně se vtírali.
Ros. V-ti se ke komu. D. Řemeslníci neb
žáci vetrúce se mezi rytířstvo překážejí
jednání, právům zemským a obecnému do-
brému. Arch. IV. 450. V. se chytrostí na
biskupskou stolici. Har. I. 285. Že se nikdo
nemá samoděk a o ujmě své k mučenictví
vtírati. Sš. II. 160. Ale o svoji kdo vlastní
vině do kněžské se vtírá do svatyně. Sš.
Bs. 167. — se kudy kam. Díl zhoubců
vetřel se přes most do Starého města praž-
ského. Dač. I. 227.

Větřitý = vzdušný, Luft-, luftig, windig.
Ktk. Voda projevuje se nám ve způsobě
trojí: v tuhé, tekuté i větřité. Květy 1871.
195.

Větřivě, luftig, windig. Slad v. prodě-
lati = do vzduchu rozptylovati. Zpr. arch.
VII. 30.

Větřivý = kdo rád větří, flatterhaft. —
V. průkop, die Flattermine. Bur.

Větrňák, u, m. = větrní mlýn. Mor. Tč.

Větrnatosť, i, f., die Windigkeit. V.
krve, pneumathämia, dělohy, physometra,
hrudníku, pneumothorax. Nz. lk.

Větrně, windig. V. sebú točíš. Tkadl.

I. 6.

Větrní, výtrný, Wind-. V. kotel (vz KP.

II. 109. ), síla, smršť, Windhose, mlýn (větr-
ník, větrovec, větrák, větrňák, povětrňák). Šp.
V. pec (v dolech, vz KP. III. 85. ), komín,
patro, Wetterhorizont, Hrk., kolo, matice
(růže), Us., dvéře, jáma, lutna (die Wetter-
lutte), lapák (Windfang), peření (Wetter-
schlag), přehrada (Wetterscheider), proud,
střída. Hř. — V. Jeníkov, vz Jeníkov v S. N.
Vz Větrný.

Větřní, Wettern, ves u Krumlova. PL.,
S. N.