Předchozí (28)  Strana:29  Další (30) |
|
|||
Anna, chladno z rána; Sv. Jakub seče, sv.
Anna peče. Hrš. Sv. Anna žito žala. Er. P. 85. Annalista, y, m., z lat., letopisec. Jg.
Annalist. Annal-y, ův, pl., m., lat., letopisy. Annalen,
Jahrbücher. Annektovati, lat., připojiti, annektiren.
— si něco čím: sobě zemi válkou. — co pro koho bez čeho: bez něčí vůle. Annenská ulice, šp. m. Anenská.
Anui-us, a, m., Říman.
Annominatio. Vz Zk. Ml. II., 173.; Mk.
Ml. 295.; S. N.: z lat., hra v slovích, když k vyjádření rozdílných pojmův a věci slov jednostejných aneb podobných užíváme. Zk. Annonce (fr. annons), e, f., ohlášení. Rk.
Annotace, e, f., z lat., poznamenání. Rk.
Annotata, tat, pl., n., lat., poznámky. Rk.
Annuita, y, f., roční splátek. Rk.
Aunullovati něco, zničiti, odvolati, Rk.,
zrušiti, annulliren. Ano. Klade se, když na otázky odpovída-
jíce přisvědčujeme, ja, ja wohl, freilieh. Byls tam? Ano. (V obecné mluvě říká se: ja (na Mor.), jo, ju.).Spojením: „ano i, ano a, ano také i, anobrž, anobrž i" užívá se, když se věc mocnější neb pozoru hodnější vytýká. Hlavu mu, ano také i bradu do čista sholil. Ani těm, kteříž jsou z toho národu, nesluší do svatyně vcházeti, anobrž ani všechněm kně- žím. — 2. Ano (an) se užívá také bez ohledu na rod a počet, hlavně ve větách ča- sových, příčinných a připouštěcích. Král Jan, ano ho zima nutí, k Praze se obrátil. Když uzříte, ano se tyto věci ději. D. — Viz více v článku: An (ana, ano). Anobrž, vz Ano. -— Ano i, vz Ano.
Anomala, pl., n., z řec, nepravidelné
části řeči. Rk. Anomali-e, e, f., z řec, nepravidelnosť,
Anomalie, Unregelmässigkeit. A. výstředná (excentrická), střední, pravá. N. Anomalní, nepravidelný, unregelmässig,
anomal, irregulär. Anonym, a, m., z řec, bezejmenný. —
Anonymní. Anonym, namenlos. Anorganický, z řec, neústrojný. Rk. An-
organisch. Ano také, vz Ano.
Anrichten. .Velikou škodu učiniti. Mk.
Ansicht. Dle mého zdání; jak za to
mám. Mk. Anstand nehmen: ostýchati se, beze
všeho. Takoví beze všeho, kde v němčině to n. ono slovo stojí, všude i v češtině holý překlad jeho kladou. Mk. Anstoss nehmen, pohoršení bráti z čeho.
To ti bude k pohoršení. Mk. Antagonism-us, u, m., z řec, protivni-
ctví. Rk. Antecedenci-e, i, f., pl., z lat., předchá-
zející události. Rk. Antediluvianický, z lat., předpotopní. Rk.
Antediluvianisch. Antemn-a, y, n. Antemny, gt. Antemen,
f., pl., mě. v stř. Italii. Antenor, a, m., trojský rek.
Anteokupace, e, f., z lat. vz Prolepse,
a: Zk. Ml. II., 184; Mk. Ml. 307. Když mlu- |
vicí sám to, co by kdo jiný namítal, vysloví
a vysloviv odráží; soběnamitání. Zk. Anthemu-s, nta, m., mě. v staré Make-
donii. Anthologie, e, f., z řec, květobraní,
výbor z něčeho (ze spisův). Antibacchi-us, a, m., stopa:-- oházíme.
Anticipace, e, f., z lat., vz Zk. Ml. II.
152; S. N.; Mk. Ml. 297. Předjímání, když se podmět aneb předmět z věty vedlejší do věty hlavní předbirá. Rozprávěli jsme o domu, že, jej bude stavěti ni. rozpr. jsme, že dům bude stavěti. Zk. Anticipando, z lat., vzetím napřed, před-
bermo. Rk. Antický, z lat., starožitný, duchu staro-
žitnosti přiměřený. Rk. Antik. Antidot, u, m., z řec, protijed. Rk.
Gegenmittel, Gegengift. Antifonie, e, f., protizpěv, střídavý zpěv,
předzpěv. Rk. Antigen-a, y, f., dci Oedipova.
Antigon-us, a, m., král macedonský.
Antika, y, f., dřevnosť, starobylý sloh
v uměni. Rk. Die Antiko. Antikatolický, protikatolický. Antika-
tholisch. Antikl-es, -ea n. a, m., athénský vůdce.
Antiklimax, maku, m., vid, když se od
slova mocnějšího k slabšímu přechází, vz Mk. Ml. 294.; Zk. Ml. II., 172. Antikrist, a, m., protivník Kristův. V.
Antikva, y, f., latinské písmo rovné. Rk.
Antikvár, a, antikvář, e, m., starožitník,
obchodník se starožitnostmi, se starými knihami. Antiquar. Rk. Antiliban-us, a, m. Pohoří ve Foenicii.
Antiloch-us, a, m., syn Nestorův.
Antimetabol-e, y, f. vz Zk. Ml. II. 179;
Mk. Ml. 304. Opáčnosť s představením, když se dvě myšlénky, jež od sebe rozdílné jsou, tak ustrojí, aby druhá z první představením slov vycházela. V boji o pokoji, v pokoji o boji přemýšlel. Zk. Antimon, u, m., kov barvy skoro stříbrné.
Vys. A. bílý jako cín, na povrchu šedě naběhlý, velmi křehký, vz Kov. Bř. A. čistý, hrubý, preparovaný. Kh. — Antimonový. A. popel, sklo, játra, kysličník, sůl. Nz. Antino-us, a, m.
Antiochi-a, e, f. — Antiošský. V Syrii.
Antioch-us, a, m., král syrský.
Antipater, tra, m., král macedon.
Antipathie, e, f., z řec, nelibost', nechuť. Rk.
Autiph . . . vz Antif. . . .
Antipol-is, e, f., mě. v Gallii.
Antispast-us, u, m., stopa: o------o
Antisthen-es, ea n. a, m., řec filosof.
Antistrofa, y, f., z řec, protisloha. Rk.
Antithes-is, e, f., z řec, protiřčení. Vz
Mus. 1844. str. 434. a násl. Antithet-on, a, n., z řec, vz Zk. MI. II.
179; Mk. MI. 303. Protiklad, když se roz- dílné aneb odporné stránky věci jedna proti druhé staví, aby poměr jich jasněji na jevo vystoupil. Dobři muži o radách svých ne z skončení, kteréž následovalo, ale z upřím- ného úmyslu souzeni býti mají. Koc. (Zk.). Anti-um, a, n., mě. v Latiu. — Antijský.
Antonelli, gt. Antonelliho, m.
|
||
|
|||
Předchozí (28)  Strana:29  Další (30) |