Předchozí (1083)  Strana:1084  Další (1085) |
|
|||||
1084
|
|||||
|
|||||
Příslepý; -příslep, a, o, etwas blind. Us.
Příslib, u, m., přislíbení, die Verheissung,
das Versprechen, die Zusage. Hý., Dch. Die p-bu Páně duch sv. mluvil v něm. Sš. Sk. 4tí. Očekáváme nová nebesa a novou zemi podlé p-bu. Sš. Zj. 492. Příslibek, bku, m. = příslib. Dch.
Přislíbení, n., das Versprechen. Dle p.
Dch. P. nenaplní koflík, ale nalévání. Hnš. Přislíbený; -en, a, o, versprochen. —
kde. Messiáš ve starém zákoně p-ný. Sš. Sk. 38. Vz Přislíbiti. Přislíbiti, il, en, ení; přislibovati, ver-
sprechen, zusagen, verheissen, angeloben. — co komu. Kdyby se tatínek nedivil, řekla bych, co hoch mi p-bil. Er. P. 104. Řekni jí. aby mi uvila, co mi přislíbila. Er. P. 401. Slíbil mi můj milej, přislíbil, když mne na rozchodnou políbil. Er. P. 104. a. — jak kdy. Při tom Fakáč s Hampalem spolu opět k naší ruce p-bil. NB. Tč. P. někomu něco ua svou česť a víru. J. tr. Přislibník, a, m., compromissarius. Aqu.
Přislibný, versprechend, Zusage-. Jg.
Přisliniti, il, ěn, ění, mit dem Speichel
ankleben. Us. Tč. Přislípati =vytýkati, vorwerfen, komu
co. Plk. — P., přezdívati. Br. Přislípavý, přezdívavý, Spott-. P. slova.
Br. Přislípkování, n. = vytýkání, cf. Při-
slipati. Utrhovala nám všem na cti urážlivým p-ním. Us. v Krkonš. Sá. Přisloniti, il, ěn, ění; přikláněti, ěl, ěn,
ění; přislánívati, ein wenig verdecken, ver- schleiern. — co čím. Ráj. Příslop, a, m., ves v Budějovsku. Mus.
Příslotek, tku, m., přezdívka, der Spott-
name. Cf. Přisláceti. Přislouchati, přislouchávati, přislucho-
vati = poslouchati, zuhören ; příslušeti, ná- ležeti, gehören. — k čemu. Strážní k nej- menšíma šustu přisluchovali. Mus. Jenž k apoštolství mému přislouchají (náležejí). Sš. I. 22. Ostatní všichni prislouchají (ná- ležejí) k plemenu indoeurópskému. Šf. — komu. Ceylon přislouchá Angličanům. Koll. P. něčemu, lauschen, horchen. Cyprus ostrov nejprve podlé Strabona přislouchal správě císařské. Sš. Sk. 152., 135. — kam. Mezi |
jedovaté byliny přislouchá (náleží) vlčí lýko.
Koll. Přisloužiti, il, žen, ení; přisluhovati
= posloužiti, bedienen, aufwarten, dienen, Dienste leisten ; zastávati službu duchovního, administriren ; večeři Páně podávati, das hl. Abendmal darreichen, ausspenden. Jg. — komu. Kom. Ti, již oltáři přisluhují. Sš. Sk, 73. — komu čím: nemocnému přestláním, Plk., svátostmi, Us., tělem Páně. Sych. Lidu slovem božím p. Apol. P. právem, sprave- dlnosti = právo vykonávati. Na Slov. J. tr. Ješto svátostí tou (křestem) jim p-vati mohli. Sš. Sk. 31. — kde : v kostele knězi p. Ros. P. při faře (jakožto kněz). Žer. — se komu (libost! učiniti). K niej sě chtieci přislúžiti. Dal. 44. — kdy: při mši, při požehnání. Dch. — v čem: Kněžie tu budú klásti rúcha, v nichžto p-hují. BO. Příslovce, e, n., příslovka, y, f., ad-
verbium, das Nebenwort. P. jsou neohebné částky řeči, kterými se slovesa a jména pří- davná, někdy i sama p-ce podlé místa, času, způsobu, příčiny, míry atd. omezují určitěji, než se to bud' pády čistými nebo s předlož- kami, spojenými nebo časováním sloves státi může. Dle původujsou p-ky 1. prvotné: ba, ni, ne, ně, a, i, či a málo jiných původu tem- ného; 2. odvozené od zájmen příponami a to a) když řeč jest o místě, příponami: -de, -ď, -dí (m. -dě): k-de, te-ď, z-de, tu-dí-ž ; -d: od- ku-d, od-ka-d, odtu-d, posu-d; -dy: ku-dy, ka-dy, tu-dy; -mo, -m : ka-mo, ka-m, se-mo, se-m ; -tř : vni-tř; — b) když jest řeč o čase, příponami: -da, -dy: k-da, k-dy, te-da, te-dy: -hda, -hdy: te-hdy, te-hdá, one-hdá, one- hdy; -vad : do-ka-vad, po-ka-vad-ž ; -li: je- li-ž ; — c) když řeč jest o způsobu a míře, příponami: -ko, -k : ja-ko, ja-k, ta-ko, ta-k, něja-ko, něja-k ; -ky: hned-ку; -če, -č, -ce, -c: jiná-če, jiná-č, si-ce, si-c; -liko, -lik: ко-Ико, kо-lik; -li, -liv: niko-li, niko-liv ; -kráte, -krát: koli-kráte, koli-krát. — Pozn. 1. K nim se přikládá zhusta částice -že, ž a zájmeno to: kdy-ž, kde-ž-to, jak-ž, odkud- ž-to. — Pozn. 2. Mnohá p. místa berou se na význam času, způsobu, míry atd. Tudíž = v témž místě, pak i: v témž čase, v též míře. Ostatně jsou příslovce tato dle vý- znamu buď tázací aneb neurčitá, aneb vztažná aneb ukazovací: |
||||
|
|||||
tázací :
kde V odkud? kam ? kudy ? kdy? jak? |
neurčitá:
kde, někde,
odkud, odněkud, kam, někam, kudy, někudy, kdy, někdy, jak, nějak, |
souvztažná:
kde — tu, odkud — odtud, kam — tam, kudy — tudy, když — tehdy, jak — tak, |
ukazovací:
onde, jinde, odonad, odjinud,
onam, jinam, onady, jinady, onehdy, druhdy, onak, jinak atd. |
||
|
|||||
3. Jiná p. nejsou než nepřímé pády jmen
podstatných, přídavných, číslovek, příčestí a zájmen. Zhusta složena jsou s předložkami. a) V akkus. n) místa: ven, daleko, přímo, pravo, v levo, napřed, vz-hůru, vůkol atd. — b) Času: dne-s (den ten), leto-s, dávno, brzo atd. — ;') Způsobu a, míry: snadno, kruto, drobet, málo, na žluto, na jevo, naskrze atd. — r)') Príčiny: proč, proto. — b) V dative: a) místa: zadu, dolů, domů; — p) Času: |
k zítřku; — y) Způsobu: tichu, po tichu,
po česku. — c) V genitivě a) místa: shůry, svrchu, z dola, doma, do vnitř, ze dna, do- polu atd. — fi) Času: včera, s večera, z jitra, za sucha atd. — y) Způsobu a míry: ze- jména, zrychla, zcela, z černa, docela atd. — d) Vlokalu n) místa: venku, dole, po straně, nahoře atd. — p) Času: loni, ročně, v tom, potom atd. — y) Způsobu a míry: krásně, pěkně, dobře, rychle, na mnoze atd. — e) |
||||
|
|||||
Předchozí (1083)  Strana:1084  Další (1085) |