Předchozí (861)  Strana:862  Další (863) |
|
|||
862
|
|||
|
|||
Poznamenati, poznamenávati. P., napo-
řád znamenati, nach einander bezeichnen; napsati, auf-, verzeichnen, auf-, anmerken. Jg. — co. Paměti věcí stalých poznamenati. V. Písař městský zprávy poznamenává. Kom. — co komu čím, se čím. Šátky jménem jeho mu poznamenala. Us. Pérem něco p. Kom. P. něco n. se křížem. Výb. I. 531. — co kde: ve spisech svých něco p. Kram.— co proč : pro budoucí paměť a zvelebení něco p. Kuthen. — co kam, za co. P. něco do veřejných kněh, V., do účtu, Us., do počtu. Plk. P. v retardat n. za obroční (jednání u soudu, kterým se těžaři příspěvků nepla- tící vylučují). Vys. Veřejným honěním ně- koho p. za zločince, Jemanden durch Öffent- liche Nacheile als Verbrecher bezeichnen. J. tr. — P., eine Bemerkung machen, lépe; prohoditi, podotknouti, přidati, doložiti atd. Ml. Poznamenkovati = poznámkovati. Šm.
Poznámka, y, f., die Anmerkung. Vz
Poznamenání. P-y pokrajné (u tiskařů, Mar- ginalien). Nz. Vedlejší p., die Randglosse. Dch. Mimotná ta p. není pouze historická; Není časová p. Sš. J. 127., 220. P. nějakou učiniti. Zapsati něco do oddělení poznámky. Poznámkovati, na něčem známky dělati,
bezeichnen. Šm. -- co čím: inkoustem. Poznaň, ě, m. (pol.), Poznaní, n. (Kram.),
Poznání, n. (V.), Poznany, dle Dolany (Zlob.), zem a město v Polště, Posen. — Poznaňský, poznanský, Posner. — Vz S. N. VI. 755., Tk. II. 513., IV. 737. Poznání, n., das Erkennen, die Erkennt-
niss. P. Boha, hřícha, V., světa. Jel. Důvod p. Marek. P. smyslné, domyslné, z domyslu. Nz. Je-li podmínkou p-ní názor, povstává názorné p., které opětováním názorů sobě podobných dospívá v zkušebné p. čili pře- zvěd: je-li však souvislost' pojmů cestou ku konečnému p., povstává dokazné p. či do- zvěd. Hš. v S. N. P. a chtění nižší. Hš. Po- znánie duchovnie rozumem a tělestnie čichem. Hus. I. 42. P. v theologii: P. boží, jinak též věda, vědoucnosť, vědění boží theoretické (vševědoucnost), das göttliche Erkennen (o. theoretische Wissen), die göttliche Er- kenntniss. Rozeznávají pak v Bohu trojí p. totiž: 1. věcí možných t. j. myšlení božího, jež jmenují také prostovědou, die göttliche Erkenntniss des Möglichen als solchen, scien- tia simplicis intelligentiae; 2. p. všeliké sku- tečnosti, též vidovědou jmenované, die göt- tliche E. der geschaffenen Wirklichkeit, scien- tia visionis; a 3. věcí podmínečně možných či středovědu, die göttliche E. des bedingt Zukünftigen, scientia futuribilium vel futu- rorum conditionatorum, s. media. Sš. Mt. 165. (Terminy německé a latinské ze Scheeben. Dogmat. I. str. 636. a 650). Hý. P. vlité, scientia infusa. Abychom o vlitém jemu té ctnosti p. pomlčeli. Sš. Ž. 47. Scholastikové rozeznávají trojí p. Páně, Erkenntniss, f., scientia a to a) p. blažené či vidné, E. der Anschauung, s. visionis, b) p. vlité, einge- gossene E., s. infusa, a c) p. dobyté, též zku- šebné, přezvědné, die erworbene E., s. acqui- sita. Sš. L. 48. P. nedokonalé, nedovršité, kusé, zlomkovité, částečné, čiré, holé. Sš. I. |
260. P. místnějšího a osobného o něm došel;
bezprostředné, původné, prazdrojné, samo- tvorné, nedokonalé, vrátké, pomijné p.; svr- chovanost p. onoho netuší; naprosté p. jeho neodvádí od věčného pravdy v nebesích nazírání, nébrž od plnosti darův a milostí jemu propůjčovaných; k p. pravému dostih- nouti; nechtěli jste dokonalého p. dojíti; Pán poznává p-ním odvěčným; tedy se do- máháte dokonalého p.; vzájemné p. otce a syna osnuje se na vzájemném jich životě; čin a děj, stav a setrvalosť p.; p. své od někoho čerpati. Sš. J. 29 , 61., 62., 68., 94., 150., 165., 174., 181., 271. Rozumové p. jich ochablo. ZS. 11. Dokonalé p. povahy lidí oněch a vůbec povahy lidské. P. pak ono Páně nezakládalo se na přezvědu a zku- šenosti . . ., nébrž proudilo se p. to bezpro- středně z božského názoru a prozoru srdce lidského. P. Páně bylo okamžité a bezbludné. Sš. J. 45. Teprv z víry se vyšší p. zaroditi může. Sš. J. 119. K ujetí víry počátečného p. potřeba jest. Ib. P. hluboké; pravé p. Boha a mravného zákona člověku do roz- umu a do srdce vryté a vepsané a jemu ještě také po pádu v jisté míře pozůstalé; ku p. Boha se pozdvihli; člověčenstvo schopno bylo k p. Boha vyniknouti; Mohli p. pravého Boha zachovati; Vlohy, jež člověka ku mrav- nému p. a volení uzpůsobují; p. pravdivé, živé; a jakou cestou došli p. toho? Sš. 1. 8., 27., 28., 30., 32., 38., J. 261., 263. (Hý.). P. nemoci, die Diagnose. Sotva bude k p., žes upil. Sych. Potok teče bez p. D. Bez p. růsti, přibývati. D. Přijíti k poznání svého provinění. Sych. Je to o p. větší n. menší. Dch. Páté, aby se přiznal v súdě, neboť vyznání kromě soudu není takové moci, aby ten, kdož se přizná, bez dalšího p. práva byl odsúzen. CJB. 399. — P., tělesné obco- vání, die Beiwohnung. Bez p. mužského po- rodilas Krista. Výb. II. 27. 9. Poznáníčko, a, n. Jen kdyby to bylo
o p. větší (o maličko). Vz Poznání. Us. Msk. Poznanosť, i, f. = poznalosť, das Erkannt-
sein. Ros. Poznaňský, Posner. Vz Poznaň.
Poznaný; -án, a, o, erkannt atd. Vz Po-
znati. Poznaný, ožehnutý. P. sukno, vlasy, ka-
bát. Mor. Brt. Poznatek, tku, m., die Erkenntniss, das
Erkannte. Pal. Jiní slova poslední nepova- žují za předmět p-tku spásy. Sš. L. 29. Ku povzbuzení p-tku toho v jich mysli podnět dají soudové boží. Sš. Zj. 460. (Hý). P. ze zkušenosti nabytý. Marek. Poznatel, e, m., derErkenner. Sš. II. 323..
Ms. Bel. Poznatelnosť, i, f., die Erkennbarkeit.
Kenntlichkeit. Jg. Poznatelný, erkennbar, kenntlich. —
o kom. Co p-telno jest o Bohu, jest v nich. Sš. I. 26. Poznati, poznávati = smysly pojíti, durch
die Sinne wahrnehmen, erkennen; věc si před- staviti s vědomím, že ji již viděl, znal, (wie- der) erkennen; představiti sobě něco více méně jasně, vědom sobě býti čeho, erkennen, sich vorstellen, verspüren, merken, gewahr wer- |
||
|
|||
Předchozí (861)  Strana:862  Další (863) |