Předchozí (458)  Strana:459  Další (460) |
|
|||
459
|
|||
|
|||
nevěří. Šd. Nedostává se i kritických ja-
zykozpytatelů. Šf. III. 270. — Cf. Jir. Nkr. 87.— 88., Žádný, Zápor. — V řeči starší přechodník minulý pojívá se často k větě hlavní spojkou i. Klekši i pokloní se jim. Učinivše pokřik i zapálí městečko. Dobrou chvíli tu pobyvše i šli jsme z toho sklepa. Brt. S. 3. vd. 114. Rozhněvav se i mluvil toto. Čr. Nenalezna tebe i zabije mne; Nalez jeho i zabil ho. Bj. Cf. A (u přechodníku přítomném). — I-i. I my i země naše tvoji budeme; I zde i onde; Rozpustí lišky, aby běhaly i sem i tam. BO. I vnitř i vně; I. s předu i s zadu všecko je připraveno. Bj. Toto žehnaj i liehajúc i vstávajúc. Des. — I i kak jest potuchlo zlato! Št. Kn. š. 129. — O samohl. i vz Mkl. aL. 120.-136., 229., Vm. o Mkl. aL. 15. O významu jotace v rukopisech staroč. Vz Gb. v List. filol. 1878. 183.—217. Í.
O vzniku í vz Bž. 27., 82., 97. — Í. v 13. stol.
rozváděno v ie, jež později zase úženo v í: slavíček — slavieček. Vz Bž. 26., Gb. Hl. 75. Jindy rozváděno v ej (pův. ie = ei = ej), kteréž ve mluvě obecné posud slýcháme. Vz Bž. 26., Gb. Hl. 75. Přejkop = příkop. V podřečí keleckém. Brt. v Osv. 1884. 33.
V dolském nářečí se í po c, č, s, š, z, ř, j,
l ve všech slabikách v ej rozšiřuje: hřejch, ušej (uší), mosejž. Vz Brt. D. I. 52. V pod- řečí keleckém na Mor. rozvádí se také v ou: kosťou. Brt. L. N. I. 227. — 1 koncov- kou gt. pl. hl. po měkkých souhláskách a po r na Zlínsku, Hrozenkovsku : rodičí, koší, grajearí, rytíři, dědici, soudci, kozí, husí, kopci, klobásí, minutí, modlitbí; posud vůbec: groši, dni. Brt., Bdl., Obr. 98. V gt. pl. vzorce znamení í po l se odmítá: rol, obil. Na Zlinsku. Brt. — V 3. os. pl. V. tř. se přehláska zrušila: teší — tešou; i ve spis. řeči: dřímí — dřímou. Cf. I., List. lil. 1884. 77. — I přípona: Jelení, Tuří, Vydři, Žernoví atd. Pal. Rdh. I. 137. — Í přípona komparativu. Vz Km. 1887. 441., Kompa- rativ, Hezký (dod.). — -í = -ův. Kuní Město, Vládyčí Újezd. Půh. I. 337., 222. — Cf. Listy filol. 1886. 379. — Í. = jí. Slov. Oj, to je ten šátek, co mně milá dala, mosím i ho vrátiť, aby neplakala. Pk. Ps. 18. Ia dvojhláska v strč. Vz Bž. 11. V Opavsku
jest ia posud dvojhláskou: piakny, viac (víc), miakky, mia. Brt. D. 134. -- ia (-ja) kon- covka nom. pl. m. u Březové a u Hrozen- kova na Mor.: Kravaria (kravaři), ludzia. Brt. Vz -ovia. — Slovesa, jichž 1. os. sg. vyzvukuje v -im, ve třetí os. pl. mají kon- covku a) ia v již. Opavsku a jinde na Mor.: uma, kleča, chvala, boja se, Brt, D., mlátia, klačia, chvalia, Brt. v Osv. 1884. 58.; b) -iu, vz: -iu; c) -eju, vz: -eju; d) -i v Li- tultovicích na severozáp. Opavsku: včely robi, synci chodži, dyž śe těli kravy, naši ji, všeci vi; e) -um. Brt. D. — Jména z la- tiny na -ia pošlá mají druhotvary: bible a biblí. Bž. 97. Iamb = krátkodlužka(!). Ros. Dvoj-, troj-,
čtyř-, pěti-, šesti-, sedmi-, osmistopý i. Dk. |
Iambožrout, a, m., iaßtoayog. Lpř.
Iatrika, y, f., řec. = léčebné umění.
Iatrochemie, e, ť. = chemie lékařská.
Vz KP. IV. 16., S. N. Iatrochemikové = přívrženci nauky, že
všecky výkony v těle jakož i účinky léčiv jen chemickým vlivem se způsobují. Vz 'S. N. Iba. Ktorým vraj nikdy nejde o záujem
ľudu, iba o svoj osobný zisk; Iba pravda oduševňuje. Slov. Všetky panny tancovaly, iba jedna stála. Sl. ps. 234. Všetci mládenci plakali. Iba ten jeden neplakal, čo ju falešně miloval; Neoklamal som sa iba na ženě. Sl. spv. 17., 61. So mnú nedostaneš iba dobruo srdce. Koll. Zp. I. 223. Voda všetko ob- myje, iba hriechy nie. Zátur. — I ba = i ovšem,, ano. Udělaľs to? I ba. Us. Ibák == iba. Ty's otec? ibák — vlkolak!
Slov. Phld. VI. 255. Iber-is, u, m., iberis, květina. I. bílý
libovonný, i. amara; červený, i. Dunetti; vždy zelený, i. semper virens. Dlj. 42., 59. Vz. Stěničník. Ibis posvátný, veliký pták. Vz Schd. II.
468., Frč. 347., Kram. Slov., S. N. Ibišek = proskurník lékařský, sléz vy-
soký, althaea, der Eibisch. Vz Rstp. 133., FB. 83., Čl. 23., Čl. Kv. 318., Rosc. 150., Slb. 638. - 639., Slov. zdrav., List. filol. VIII. 9. Ibišovy, Eibisch-. I. bonbony. Dch. I.
kořen. Schd. I. 399 Ibrík, u, m., die Kaffeekanne. Slov. Ssk.
Vz lbrýk. -ic, přípona. Cf. Bž. 233., Jir. Nkr. 54.
Prvotní význam této přípony jest pojití od otce a tudíž spolu zdrobnělost: pán — panic, děd — dědic, lech — šlechtic, král králevic. Vz Šf. III. 439. -íc, přípona. Vz -ic.
-ica = ice. Také přípona jmen žen vdaných
odvozená od jmen muž : Bednářík — Bedná- řica, Kožík — Kožica Mor. Vz Brt. D. I. 147., Šf. III. 442. -icať přípona sloves intensivních: chlpat
— chlpícať, chodiť — chodícať, papať —
papícať atd. Mor. Vz Brt. D. I. 158. -ice, na Mor. a Slov. -ica. Jména samic
od jmen samců: had — hadica, ješčeřica, zmyjica, laščica. Brt. D. Deminutiva v -ice: hlavice, dušice, ručice, panošice, Kat. 2836., 3024., 1641., 1533., kmetice, Alx., bratříce, Št., vdovice. Pass. Cf. Brt. D. I. 147—149. — Jm. měst a vesnic v -ice. Vz Pal. Rdh.
I. 137. Přípona jmen zemí: Lužice od Luha. Šf. III. 420. Pluralia v -ice m. v -ici. Pavlo- vice z Pavlovici (potomci Pavlovi) od 13. věku Vz Km. 1885. 76. Která v -ice jsou singularia a která pluralia? Dle Pal. Rdh. I. 138.: Jm. z osobních pošlá jsou pluralia, jm. pak z okolností přírodních vzatá jsou singularia. Vz tam více a v Mus. 1834. IV. 394.— 419. Místní jm. v -ice mají na Lašsku v lokale jako v gt.: v Kozlovic, v Palkovic, v Bruzovic. Brt. D. 113. Také na Slez. Tč. — Jm. žen vdaných s příponou -ica: Ha-
náčík — Hanačica, Kožík — Kožica, Ko- čenda — Kočendica. Vz -ěna, -ka. Na Zlinsku. Brt. |
||
|
|||
Předchozí (458)  Strana:459  Další (460) |