Odklada, y, m. = kdo vše odkládá. To
je (kmotr, věčný, čertův) o.! Us. Vk., Kšť.
Kš., Brnt.

Odkládací, Aufschub-. O. podmínka. Pr.
18S4 14.

Odkládadlo, a, n, die Ablegevorrich-
tung.

Obkládaný, lange, oft aufgeschoben. Slib
po dlouhý čas o-ný. Šml. I. 55.

Odkládati. — abs. Co odloženo, není
přetrženo, aufgeschoben ist nicht aufge-
hoben. Dch. Tu jsem škodu vzal a on mi
slíbil odložiti a neodložil. Půh. II. 613. —
co. O. hlavu = plat přátelům zabitého dáti.
Vz Odklad. Tov. 133. Tak to o-dáš, jako
kráľovi smrť. Orl. IX. 248. O. vynesení roz-
sudku, J. tr., škody (nahraditi), Půh. II.
418., stání. Šp. — co odkud. Od péče a
přijímání byli odkládáni. Bl. — co, čeho
kam. To odkládají páni do Brna do více
pánuov, v sněmu; Páni ji o-žili na dsky
verwiesen sie. Půh. I. 381., 211., 202. Já
takých frajerov za dvere odkládám. Sl. ps.
ps. 205. Pražané o-žili roku na Mělník.
Let. 129. — s čím jak. Den ode dne s ne-
čím o. J. tr. — čeho. Všeho jiného o-živ.
Výb. II. 1040. Vš. Když zvěděl, že jest
sněmu odloženo. Arch. VII. 129. Potřebí
jest, abychom odložíce všech záští a nevolí
aspoň to udělali. V. Cf. Brt S. 3. vyd.
45. f. — čeho, co jak dlouho. O. pro
okamžik péro. Šml. I. 42. Páni vyslyševše
jich žalobu odložili jim toho až do suchých
dní. Arch. VII. 459. a ;. Že se jim roku
odkládá do úterého. Arch. VIII. 476. A s tím
o-ženo té pře do čtvrtka příštího. Skl. I.
363. O-ženo sjezdu do rána. Skl. II. 94. O.
maturitu přes prázdniny. Us. Hrts. — co
komu (jak). Ty všecky škody slibujem
jim odložiti (= nahraditi). Tov. k. 178.,
Půh. II. 418. (Ježíš) nechce nic od tebe
vzieti, jeliž bratru odložíš a s ním se smie-
říš. Hus II. 287. Císař jim zvláštní den o-žil
(ustanovil) řka. Pass. mus. 364. O. komu
zaviněnie (nahraditi). Št. Kn. š. 259. Jako
ktož by královi učinil ten pych z jeho
sluh, že by chtěl se vrovnati jemu, nemohl
by jemu v plně toho i jednú pokorú svú
o-žiti (nahraditi), jako móž rovný rovnému
o-žiti. Št. Kn. š. 20. Není dlužen odpustiti,
jeliž onen podlé svého statku o-ží. Ib.
259. — čeho proč. Z hodných příčin toho
o-žili. Arch. VII. 5. — čím. Ty škorně
prodali a dél tiem neotkládali. Hr. ruk.
371. Den ke dni pokáním o-dáme. Jr. K. 2.
— s inft. Za Št. polož: Kn. š. 84.

Odkláněti, vz Odkloniti.

Odkľatý, odkliatý = odkletý, vysvobo-
zený. Na Slov.

Odkleniti co odkud. Keď němohli
velikje železá na nohách kapitánových o.
(otevříti), kladivami ich odráželi. Slov. Phľd.
I. 4. 155.

Odkliať = odkleti. Slov. Dbš. Úv. 5, Bl.
Ps. 9.

Odkličovadlo, a, n. O. na slad. KP. V.
270. Vz násl.

Obkličování, n. Ruční stroj na o. sladu.
Dch. Vz Odkličovadlo.

Odkliditi. Spor jest o-zen. Dk. — co:
zlořády. Dch. — se odkud. Viching z Mo-
ravy se o-dil. Šmb.

Odklievatel, m., e, der Abzauberer, Ent-
banner. Slov. Dbš. Úv. 123. Vz Odklínač.

Odklievati = odklínati. Vz Odkleti. Slov.
Dbš. Úv. 44.

Odklínač, e, m, der Entbanner. Súc
sinom národa nešťastnjeho, ktorí ešte iba
hledá o ča svojho. Phľd. I. 19. Vz Odklie-
vatel.

Odklínati, vz Odkleti, Zakletý.

Odklíniti, odklinovati = klín vyraziti,
odstraniti, den Keil beseitigen. Us. Šd.

Odklinkati. Umí ohebnými prsty polku

o. Ntr. VI. 253.

Odklízeč, odklizovač, e, m, der Ab-
räumer. Hř.

Odklizování, n. = odklízení (odklízeti).
Us. Kos.

Odklížiti, il, en, ení, entleimen; se, aus
dem Leim gehen. Šm.

Odklnouti, odklínati koho, Jem. von
der Verwünschung lösen. Šm.

Odklon, das Abbiegen, die Abschwei-
fung. O. hvězdy (deklinace, vzdálenosť její
od rovníku). Cf. Stč. Zem. 62., 291. O. va-
hadla, kyvadla, paprsku, nejmenší či mi-
nimalní; úhel o-nu. ZČ. I. 78, 190, III. 80.,
91., NA. V. 393, Schd. I. 140.

Odkloněný; -ěn, a, o, weg-, abgeneigt.
Směr k severovýchodu n-ný. Sté. Zem. 14.

Odklonidlo magnetické, das magnetische
Declinatorium. Nz , Np. I. 107.

Odkloniti, odkláněti. — co odkud:
úhel, rameno z vodorovné polohy. ZČ. I.
129., 189., III. 36.

Odklonivý, ablehnend. Dch.

Odklonový, Deklinations-. O. kruh, Nz.,
Schd. I. 210., úhel. NA. V. 394.

Odklouznouti, entgleiten. Šm.

Odklubati, vz Odklouti.

Odkludiť = odkliditi. Brt. D. 239., Bern.

Odkluka, y, f. = odklika. Laš. Tč.

Odkľúzať se = stěhovať se. Slez. Šd.

Odkmih, der Abschwung. Rgl.

Odkmihnouti se, abwippen. Csk.

Odkobaliti, vz Kobaliti.

Odkojení, n., das Abstillen ; Aufsäugen.

Odkojený; -en, a, o, abgestillt; aufge-
säugt. — čím. Sami (jsouce) plody Mus.
o-ny. Mus. 1888. 123. — kde. Děvče od-
pola v bájích a pověrách o-né. Šml. Star. f.

Odkojiti čím. Něčím mysl odkájeti. Osv.

I. 365. — kde. V nejtemnější duše pro-
hlubině odkájí si pomsty příšeru. Kká. K sl.
j. 46.

Odkokrhati. Už o-hal (umřel). Us. Mtl.

Odkoláriti = odkliditi, wegräumen. Val.
Vck.

Odkolek, lka, m , os. jm. O. z Újezdce.
Vz Blk. Kfsk. 1376., Sdl. Hr. I. 230., II.
279, IV. 218, 295., V. 363.

Odkolytati, abwackeln. U Brušperka.
Mtl.

Odkopání, n., die Abgrabung; das Weg-
stossen.

Odkopaný; -án, a, o, abgegraben; weg-
gestossen. — čím: motykou; nohou. Us.

448