Předchozí (78)  Strana:79  Další (80) |
|
|||
79
|
|||
|
|||
Dočkaný; -án, a, o, erwartet. D. příle-
žitosť. Pcht. Dočkati. —- abs. Dočkaj! Slov., mor. a
slez. Šd. Dočkaj že ty můj synečku, až se já rozmyslím. Sš. P. 369. Děvucho, děvucho, jdiže do krčmičky! Dočkajte matičko, obuju střevíčky. Sš. P. 673. Slibuje-li kdo něco učiniti nebo chystá-li se k něčemu, neopo- mine přidati: Kdo dočká, dočkáme-li, dá-li pán Bůh zdraví. Na Zlínsku. Brt. — čeho. Št. Kn. š. 174. Ločká dievča kvety, ločká, povedalo, že ma dočká. Sl. sp. 229. Tak si oni spočínali, až večera dočekali; Má milá je nemocná, ona rána nedočká; Utírajú slze obadva, plakali, frajerenko moja, čeho sme dočkali; Ach Bože, Rozbože, z vysokého neba, nědaj že mi dočkať služebného chleba! Sš. P. 139., 303., 304., 496. A toho nemohl d. Půh. I. 401. Práv nebo odevřenie desk dočekaje. Vš. Jir. 212. Boje se smrti, kak by jé bylo dočakati. Hr. ruk. 227. — čeho kde. Ach čeho sem tu dočkala, svůj vě- neček sem tu ztratila. Sš. P. 90. Tu mne dočakáta a jésti mně upravíta. Hr. ruk. 217. — (koho) čím. Kdyby ho někdy něčím dočkali (dočkali, že něčím jest). Us. Vk. — To hříbě nedočká starým koněm. U Rych- nova. — jak dlouho. Ó, dočkaj ty, dočkaj moja najmilejša hodzinu sedym let. Sš. P. 341. — čeho, kde s kým. Budeta babě, než svatby s nimi dočkáta. BO. I dočekal jest tu s jistcem tiem, až purgmistr přišel domov. NB. Tč. 150. — čeho na koho. Nechtieci na své děti d. těch katuov. Let. 195. — se čeho. Spokojení moře se d-li. Ler. Bude leto, bude zima, bude jar, ke- dyže sa mojej milej dočakám?; Poslala sem ju prat šaty, nemožu sa jí d.; Vzal hůlečku a zaplakal: Čeho sem se já dočakal! Sš. P. 377., 90., 118. Jakých časů sme se do- čkali ! BN. Kdo dobře činí, lepšího se dočká; Nepamatuje kráva zimy, když se léta dočká. Mudr. 28., 50. — jak. A tak života věč- ného se dočekali pomocí boží. Hus II. 434. — kdy. Tu dočekavši, že jsem z země jel, tu mi vyvezla ze dvora obilé. Půh. II. 125. Kdo dočká za rok. Us. Brt. Dočakám sa mojho muža na jaseň, keď opadne drobnô lisťa s čerešieň. Sl. spv. I. 5., Sl. ps. 311. Spis ten dočkal se ve dvou létech, v témž roce trojího vydání. Us. Pdl. Školy za jeho času dočkaly se největšího rozkvětu. Mour. Čehož apoštolé za svého života dočekali. BR. II. 74. b. Dočoškati kam = doklusati, in kurzen,
schnellen Schritten anlangen. Mor. Tč. Vich- torýnek hned nemeškal, hned na tu svadbu dočoškal. Sš. P. 131. Dočtu, vz Dočísti.
Dočupati se čeho = dobadati se, do-
hledati se, utržiti si, dostati. D-pal se ne- moci. Mor. Šd., Sd. Co chtěl, toho se d-pal. Šd. Vz Dočapati. Dočúť = doslyšeti. Ostrav. Tč. Kdo ne-
dočuje, nech si domyslí. Slov. Bern. Dóda, douda, y, m. = starý muž. U Tře-
bíče. Gn. — D., slavskopohanské božství. Koll. I. 397. Dodací, Abgabs-, Zustellungs-, zustellend,
beistellend. D. lhůta, list, listonoš, náklad. |
Dodaj, e, m. = dodej. Slov. Ssk., Loos.
Dodání = doručení, die Zustellung. J. tr.
D. dříví. Sl. les. Oznámil, že se jest při d. půhonu tak zachoval. Zř. mor. 1604. Dodaný; -án, a, o, zugestellt. D. po-
štovní poukázka. Dch. Při poslední plachtě ryb do voznice osazené vzkřikne rybář: dodaná (dosazená)! NA. IV. 122. Dodar, u, m. Dar nedodar. Slov. Rr. Sb.
Dodatečně, nachträglich, anhangsweise.
Dch., Ddk. II. 27. Dodatečný. D. schválení, Us. Pdl., úvě-
rek, der Nachtragskredit. Šp. Dodatek. D-tkem, im Anschlüsse. Dch.
D tkem o něčem se zmíniti, něco uvésti. Us. Dodati. — abs. Dorota nechtěla d. a
trhu držeti. NB. Tč. 196. — co komu. D. něčemu cenu, Osv. V. 1., půhon, Zř. F. I., tělesu určitý tvar. ZČ. I. 249. Dodal nám 4 zl. ostatních peněz, list páně Maršálka NB. Tč. 52., 98. Bude-liť chtieti těch 15 sraziti, nechť mi ostatek dodá. Ib. 65. D. něco úřadu, aby věděl, čím se spravovati, zur Kenntniss und Darnachhaltung zustellen. J. tr. — komu čeho (čím). Průvodem svým jízdám jeho lesku dodával. Sdl. Hr. 1. 3. D. komu srdnatosti, smělosti, odvahy, chuti k jídlu, strachu, váhy. Us. Pdl., Šmb., Lpř., Posp. Rým dodává veršům lahody. A tak jej zahrajte, žialu jej dodajte. SI. sp. 19. Keď si dve spievajú, keď si jedna druhej hlasu dodávajú. Sl. sp. 51. Takej já ci, ta- kej radočky dodávám: nežaluj, nebanuj, ani sa nestaraj. Koll. Zp. I. 115. — jak. Aby (zločinec) na hrad pražský tím způ- sobem dodán byl. Václ. VIII. — co jak odkud. Jakž to buď na zlatě nebo na stříbře z hor do mince dodáno bude. Nar. o h. a k. Jak je vzal, tak jich pánom dodal bez porušení pečeti. NB. Tč. 83. Rychle dodala hlasem prosebným. Šml. — kam. Aby bylo dodáno (psaníčko) Kačence do domu. Sš. P. 124. D. někomu něco do ru- kou. Šp. Ti majú do města u vazbu dodáni býti. Zř. F. I. D. něco k dskám. Zř. F. I. Dodatně = dodatečně. Šp.
Dodatný doplněk. Dch.
Dodávací, dodavací. D. pošta, obvod
poštovní sbírky, der Bestellungsbezirk einer Briefsammlung, lhůta, Lieferzeit, dílo. Šp. Dodávání časopisu do domu, do bytu,
povozu. Při d. cedulí pro svědomí týž po- řádek má býti zachován. Kol. 16. Dodávatel, dodavatel rudy, Hř. 13., ná-
kladu, der Frachtgeber. Šp. Dodavce, e, m. = dodávatel. Rk.
Dodáviti koho. Po něm jezdil, až ho
i d-vil. BN. — se čeho proč. Pro veliký lid těla syna svého d. se nemohla. Pass. 504. Dodávkový, ne: dodavkový.
Dodavné, ého, n., die Zu-, Bestellgebühr.
Dch., Ssk. Dodavný, Ergänzungs-. Útočiště bylo
bráno k pomoci dodavné předložkového a příslovkového určení. Hš. Sl. 192. Dodechnouti, vollends einhauchen. Dch.
Dodechovati, nach und nach zu athmen
aufhören. Rk. |
||
|
|||
Předchozí (78)  Strana:79  Další (80) |