Předchozí (295)  Strana:296  Další (297) |
|
|||
296
|
|||
|
|||
mácí všech citu lidských u-la, šp. m.: city
lidské. Brt. — co, koho, se čím: dýmem, Us., někoho provazem, kouřem. Ml: Vlažnou milostí přátelství udusil. Jel. A tak písmem Kristus u-sil jest pokušenie o lakotě. Hus II. 91. Mladého kněze polibky svými div neudusí. Kos. Ol. I. 92. — co, koho, se v čem kde. Udusil se v konopí (byl obě- šen). Us. Pláč (D. ), zlé žádosti, mrzutosť v sobě u. Us. Udusili se ve sklepě; u. oheň v stodole. Us. Kachnu, maso na ohni, na rendlíku u. (v páře péci). Zármutek udusí veselosť v srdci; Co jsi slyšel proti někomu, udus v sobě, nezjev nikomu; Púta ve mně ducha přece neudusily. Na Mor. Tč. Zdálo se, jakoby theolog byl v něm (v Prokopu Vel. ) naprosto udusil válečného velitele. Pal. Dj. III. 3. 146. — kdy. Zlé žádosti hned ze začátku u D. — proč. Bude udu- šeno (siemě) pro pečlivosti, pro zbožie a pro rozkoši. Hus II. 72. Udůstojiti = udostojiti, udůstojniti. —
co, koho čeho. Že je (Rološany) u-jil toho štěstí; Jenž (Bůh otec) nás u-jil dílu losu svatých ve světle; Pán u-jil Pilata odpo- vědi SŠ. II. 210., 193.; J. 280. — se čeho čím. Horlivosť tě ovládej, abys čistotou a láskou lásky Páně se u-jil. Sš. J. 218. — jak. Ale také pronásledování pro Krista trpěti bezmála v té míře u-jen byl. Sš. Sk 168. (Hý. ). Udůstojniti = udostojiti, udůstojiti =
důstojným učiniti, Würde verleihen, erhe- ben; würdigen, beehren. — co čím: hry svým příštím. Gníd. 93. Udušení, n., die Erstickung, Unterdrük-
kung, Vertuschung, Dämpfung. U. ohně, V., živočicha. Udušený; udušen, a, o, erstickt, unter-
drückt, gedämpft. Jg. U. naděje. Jel., člo- věk, strom, oheň, maso. Kokotek hledal kurku (slepici) a našel ju u-nu. Slez. Šd. Vz Udusiti. Uduševniti, il, ěn, ění, vergeistigen. Šm.
Udušlivosť, i, f., erstickende Eigenschaft.
U. dýmu. Jg. Udušlivý = dusící, erstickend. U. dým.
Zlob. — U. = zádušlivý, dušný, kdo poka- šlává a těžko dýchá, schwer athinend. Moji tatiček byli u-vý. Slez. Šd. Udušování, vz Udusiti.
Udušovati, vz Udusiti.
Udutlati = ututlati.
Udůvěřiti, il, en, ení, versichern. —
koho. Mor. Tč. Udveřník, a, m., der Thürsteher, -hüter.
Plk. Udvihnouti, obyč. uzdvihnouti. Vz toto.
Udvorník, a, m., zastr., hofmässiger Edel-
mann. 1605. Udýchaný; -án, a, o = zadýchaný, vom
Laufen erschöpft. Už nemohu běžeť, jsem celý u ný. Us. Šd. Udýchati se, keuchen. Us. Šd., Nz. lk.,
Dch. Udychnouti, chnul a chl, utí, udychovati,
Athem holen, ausruhen. — si. Bern. Udychovati, vz Udychnouti.
Udychtěti se, D., udychiiti. se, Plk., ěl,
il, ěn, ění = během duch ztratiti, sich ausser |
Athem laufen. Přišel soused udychtiv a upo-
tiv se. Bart. — se čím: cestou a parnem. Hlas. Udymnělý, beraucht, berusst. Kruz. 52.
Udymněti, ěl, ění, beraucht, russig wer-
den. Jg. Udýmniti, il, ěn, ění = učerniti, berau-
chen, mit Rauch schwärzen. — koho, se. Ros. — čím: dýmem. Udynovati sobě koho = ujistiti, ge-
winnen. Ros. Vlastně: naléhaje přijměti ně- koho k něčemu. Prk. Udyšati se, na Slov. = udychtěti se. —
se od čeho. Bern. Udzělati = udělati. Mor. Sš. P. 111.
Udžgati = ucpati, zu Tode stopfen. Na
Slov. a Mor. — koho: husy. Jg. Udžgoun, a, m., ein Gefrässiger, Nimmer-
satt. U Olom. Sd. Ufačovati (= za-, uvázati), z něm. ein-
fatsehen. — co: ránu. Us. Mtl. Ufákanec, nce, m., der Beschissene.
Ufákaný = posraný, beschissen.
Ufákati, ufáknouti = usrati, bescheissen,
besudeln; se = posrati se, sich bescheissen. — se proč: strachem. Aesop. — se nač (něco podělati). Rk. Úfale = doufanlivě. BO.
Úfalivě = doufanlivě, confidenter. ZN.
U. přistúpichu. M. Vz Úfanlivě. Úfalivosť, i, f., vz Úfanlivosť.
Úfalivý, vz Úfanlivý.
Úfání, n., — doufání, die Hoffnung, das
Vertrauen. Ú. bohům. Troj. Mimo, proti ú. Úfanlivě = doufanlivě, vertraulich, ver-
traungsvoll. Úfanlivosť, úfalivosť, i, f., das Vertrauen.
Úfanlivý, úfalivý, vertrauend, vertraungs-
voll. Bern. Ufasovati, z něm. einfassen = zadělati,
zavázati. V. — co kam: sklo do rámu. Kom. Úfati, ufati, zastr. = doufati, hoffen, ver-
trauen, pochen, sich verlassen; mysliti, glau- ben. — abs. Bóh nám sešle pomoc úfajúcím. Rkk. 53. Majíť zde vždy ještě naději, že něco dobrého máte a též já také úfám. Pal. Dj. IV. 1. 132. — do koho, do čeho. Ufá do mne. Št. Úfám do všech do vás. ZN. Ižádný aby do sebe neufal. M. Ztratě obec neúfaj do hrada; Ú. do bratra; Ale úfaju do pomoci sv. Václava. Dal. 3., 108., 179. Každý v svém nebezpečenství k tomu úto- čistě má, do jehožto pomoci ufá. Pass. 6. (Hý. ). — St. skl. II. 28. — v koho, v co. Zda již úfáš v své svěcenie. Žk. 442. Ufaji v Buoh, že se zhojím. Št. (Št. N. 268. ). Všichni, kteříž ufali v Boha, nikdy nezahy- nuli. Provolání z r. 1419. Pal. Dj. III. 1. 324. Ufal jest v umenie lékařóv. Ufají v ničež. BO. U. v Jesu Krista; V tě ufajíce. Kat. 2831., 2845. V lučišče mé ú. budú. Výb. I. 59. V Krista úfáme; Ktož by viece Boha pokúšel než v něho ufal; Nechť vidie a slyšie to ti, jenž v své ctnosti všetečně ufají. Hus I. 36;, 355., II. 319. (I. 297., II. 49., 100., II. 314., 345., 420., III. 25., 41., 160. Tč. ). U. v koho: Lom., St, skl., Tkad., Br., Ctib., Ž. wit, 10. 2., Výb. I. 634. — komu, |
||
|
|||
Předchozí (295)  Strana:296  Další (297) |