164

Rozpoložiti, il, en, ení, aus einander legen.

Rozpoltění, n., die Zweiteilung, Spal-
tung. R. stran. Dch.

Rozpoltěný; -en, a, o, getheilt, gespalten.
Vz Rozpoltiti.

Rozpoltiti, il; cen a těn, cení a tění; roz-
polcovati, rozpolťovati = rozpůliti, mitten
von einander theilen, schneiden, hauen, ent-
zwei hauen, zerspalten. Jg., BO. — co komu:
hlavu. Us. — koho jak: vojáka na dvé,
V., na poly. Pref. — co čím: tělo pilou.
Ob. Pan. — se kdy jak. Měšťanstvo naše
se po volbách úplně na dvé r-lo. Us. Tč.

Rozpomenouti (zastr. rozpomanouti), ul,
utí; rozpomínati = v paměti obnoviti, worauf
verfallen, sich besinnen, bedenken; se =
vzpomenouti, sich besinnen, bedenken; s ve-
dlejším významem pohnutí mysli, lítosti = sli-
tovati se, sich erbarmen, gedenken. Jg., ZN.

— koho (gt.). Jich rozpomanul jest (v pa-
měti obnovil). Ps. Ms. — se. Až se mé srdce
rozpomene; Jenom rozpomeň se, není to na
rok ani na leta dvě. Sš. P. 218., 428. — (se)
na co. Na svou bolesť rozpomenu. St. skl.
R. se na krátkosť života. Mand. Zaplaču se,
rozpomním se na ten bídný svět. Sš. P. 468.
R. se na svůj stav. Dal. 36., 130. R. se na
boží spravedlnosť. Chč. 634. Na svú moc se
rozpomena. Smil v. 709. R. se na něčí věrnú
službu, na dobrodiní otce svého. Výb. II.
58., 55. Zdali by se r-nuli na ukrutné utr-
penie. Hus I. 77. (I. 132., 134., 186., 350.,
II. 149., 217.). Rozpomeň se na mou lásku,
na mé naříkání, na své slovo. Sš. P. 75.,
246., 332. R. se na Boha, na dítky, na vlasť,
na smrť, na přípověď, na přísahu. Ros. R.
se na něco. V., Kom., Alx., St. skl., Dal.,
Vrat. — se nad kým (slitovati se). D., Us.

— že. Rozpomeň se na to, žes člověk. Ml.
Synu, rozpomeň se, že vzal si dobré . . .
Rozpomínaje se, že on jest boží stvořenie.
Hus II. 238., III. 18. (181., 182.). — si co.
Já sem si to dávno rozpomněla, na tebe sem,
synku, zapomněla. Sš. P. 321. —kde. Ó by
některý se z nich r-nul jako onen lotr na
kříži (se r-nul), že . . . Hus I. 445. — sobě
nač. Jak já sobě r-nu na můj deň poslední.
Sš. P. 54. — se proti komu. Rozpomeň
se, pane Bože mój, proti těm, kteříž po-
skvrňují kněžstvie. Hus I. 134.

Rozpomenutí, rozpomínání, n., die Erin-
nerung. V. Rozpomínání-se na to. Kom. L.
Vzpomenutí jest osvědomění jměných před-
stav a rozpomínání jest snažnosť ku probuzení
jich ve svém vědomí. Mark. Lg. 119. — Roz-
pomínání rajských radostí (rozjímání). Kruz.

Rozpomenutý; -ut, a, o, erinnert. V.

Rozpomínač, e, m., der Erinnerer. Jg.

Rozpomínaný; -án, á, o, erinnert. Vz
Rozpomenouti.

Rozpomínati, vz Rozpomenouti.

Rozpomínka, y, f., die Erinnerung. Č.
Bs. 13.

Rozpomněti se, vz Rozpomenouti.

Rozpomoci se, mohu, mohl, žení = roz-
moci se, zu Kräften kommen, mächtig, stark
werden. Slov.

Rozpona, y, f. = rozspěrák. Šd. Mor.

Rozponka, y, f., rapunculus, der Rapun-
zel. — R., rozpinka, u tkadl.

Rozpopadati, stückweise wegschnappen.
— co komu. Chléb mi r-li (každý vzal kus).
U Rychn. Msk.

Rozpopeliti, il, en, ení, rozpopelovati —
na popel rozdrobiti, zu Staub machen. Koubl.

Rozpor, u, m., spor. Koř. pr. Gb. Hl.
146. Vz R se stupňuje. Der Streit, Wort-
wechsel. V r. přijíti. Us. R. mezi filosofy
o svrchované dobré. Měst. bož. Vystavuje
(apoštol) r. vniterný a bídu člověčenstva;
Člověka vniterného r-ru oprostiti. Sš. I. 17,,
15. O slovech těchto nemalý r. mezi vykla-
dateli panuje. Sš. Mt. 49. Na r-ru býti =
nesnášeti se, nesnaditi se. O ta slova nesnázi
mají filologové a o nich na r-ru jsou; Aby
s prospěchem církve r. ten uklizen byl; R.
v církvi římské povstalý ukliditi. Sš. Mr.
67., Sk. 176., I. 15. (Hý.). - R. na Mor. =
rozparek, Schlitz, m. D. — R. = rozpora.

Rozpora, rozporka, y, f. = vidlička, na
niž se zavěšují tenata, rozpor, die Netzgabel,
Garnstange. Kom. J. 425., Šp. — R., jedno
z oněch dvou dřevcí, na které prostranky se
přivazují, das Ortscheit; také váhy u ko-
čáru, die Querstänglein. Us. — R., dřevo,
jímž nohy zadní vola zabitého se rozpírají,
das Sperrholz (v obec. mluvě šp. z něm.
Krumholz: krumpolec). Us.— R. u tkadlce.
Us. Vz Tkadlcovství.—R., v bot., die Ast-
achsel. Nz.

Rozpořádati, ordnen, rangiren. Koll.,
Měst. bož., Tč. — co.

Rozporák, vz Rozpěrák.

Rozporek,rku, m. = rozparek, der Schlitz.
U Hradce.

Rozpořice, e, f., spellium, zastr. Ždk.

Rozporní, v bot, achselständig. Nz.

Rozporník, u, m., hřeb u vozu, který
váhy drží, der Vor-, Wagennagel, Wolf. D.

Rozporný, sporný, Streit-, strittig; zer-
trennbar. R. věc, spis, strana. Th.

Rozporoučeti, el, en, ení, verschiedent-
lich testiren. — co komu: kšaft poklady
jednotám rozporoučející. Kom. On každému
rozporúčá, jako by byl pánem (Befehle ver-
teilen). Na Ostrav. Tč. — co kdy. Jmění
své po smrti rozporučiti (odkázati). V By-
stersku. Sn.

Rozporový, od rozporu, Streit-; Stangen-.

Rozporu, zastr., vz Rozpárati.

Rozpósobiti = rozděliti. — co komu: pe-
níze (distribuere). Bj. Sv. Lucie všecko mezi
chudé r-la. Pass. 44. Vz Rozpůsobiti.

Rozpostaviti, il, en, ení; rozpostavovati,
herumstellen. — co kam: stráže na výšiny.
Krok.

Rozpostírka, y, f., die Streu. Dej slámy
na r-ku. Na Ostrav. Tč.

Rozposýlati, aus einander schicken. --
co: listy. Trip. — koho: posly.

Rozpošitý = rozešitý. Mám ten kabát
právě r-tý (právě jej šiji), in der Arbeit.
U Rychn. Msk.

Rozpotěšiti, il, en, ení, rospotěšovati, in
Freude setzen. — koho. Mus.

Rozpotiti, il, cen, ení, in Schweiss brin-
gen. — koho čím: teplým vínem. — se,
in Schweiss kommen. — se čím: chůzí, mlá-
cením. Us. Tč.