374

neš. Vš. Jir. 187. Ležiechu mrtvi na h-dách.
BO. Vesměs se v h du shladili. Bart. Je-
stliže se v h-du hryžete a jiete, vizte, abyste
pohromadě Nezhynuli. ZN. Jiné jest vojsko
a jiné h. Lpř. V h-du, simul. Ž. wit. 30.
14., in nnum. Ib. 132. 1. Abychom jednoho
Boha v trojici a trojici v jednotě ctili, ani
osob v h-du slíc. Št. Kn. š. 14. — H. =
shromáždění. Lesnická h. Sl. les. H. policij-
nímu, politickému úřadu oznámiti. Us. H.
spolku, jednoty; h. národní, Volksvers. Us.
H. valná (plná), výroční, občanská Us. Hro-
mady římské. Vz Vlšk. 495. H-dy sousedské.
Vz Sdl. Hr. IV. 263. — H. Už je na hro-
madě (= už je s ním v koncích, se zdra-
vím u konce a p.). Us. Msk.. Kšť. — H,
y, m., os. jm. Vck., Tk. IV. 727.; H. Tom.,
nar. 1793. Vz S. N.

Hromadění, n., das Ansammeln. Jg.
Slnosť. 64. II. náměstek. Mus.

Hromaděný; -en, a, o, angesammelt, an-
gehäuft.

Hromadíce, e, f., gregarina. Nz. ik. Vz
Hromadinka.

Hromadíč, e, m., der Ansammler.

Hromadina, y, f. — hromada. A ten
jistý pastýř byl s nimi v hRomadině, když
jsú vybíjeli někakého Němce. Pč. 52.

Hromadinka, y, f. = nálevník. H. obecná,
gRegaRina polymorpha; švábí, g. blattarum;
žížalí, monocystis agilis; ostrohlavá, actino-
cephalus lucani. Vz Frč. 21, Hromadíce.—
H-ky = chumáč drobných hub vyrůstajících
ze společného kořene. V Podluží. Brt. L.
N. II. 22.

Hromaditi se kde. Nad vodou h-dí se
v kotlu páRa. Mj. 142.

Hromádka ječmene. KP. V. 250. H.
štěrková, der Schotterhaufen. Sl. les. Hře-
bíky na h-ky odčetl. NB. Tč. 121. Seděl
v hromádce jak pět groši; Umřel v h-dce
(skrčený, sglumený). Val. Brt. D. 216. Keď
mia zabijú, bude památka, ostane ze mňa
kostí h. Sš P. 262. Jde do h-ky (stárne,
roste do země). Us. Kší. 11. ráda po hro-
madě se ohlíží. — H, sam. u Nov. Města
nad Met. — II Jan z Jistebnice, hejtman
táborský v 15. stol. Vz 8. N., Tk. Ž. 221.,
Rk. Sl. — H. Mik, Tf. Odp. 133., 151.

Hromádko, a, m., os. jm. Jan Nep. Nor.
H. (Hromátko), prof. a redakt., 1783.-1850.
Vz Bačk. Písm. I. 236., Jg. H. 1. 2. vd. 566.,
Šb. D. ř. 2 vd. 248., Pyp. K. II. 539., Rk.
Sl., Bačk. Př. 168. - H. Frant, nar. 1831.,
prof. v Táboře. Vz Tf. II. 1. 3. vd. 190.,
195 — H. Václ. Blk. Kfsk. 1257.

Hromádková, é, f, sam. u Smíchova.

Hromadní, vz Hromadný.

Hromadnice, e, f. = druh hub. Na jiho-
vých. Mor.

Hromadník, vz Výbava, Sdl. Hr. II. 137.

Hromadný, massig, kumulativ, v bot.
büschelförmig. H. chytání ptactva, účinek,
byt, honba, útěk, Dch., mračna, Haufen-
wolken, NA. V. 366., obrost, gruppen-, forst-
weise Bestückung. Sl. les. Krásno jest pojem
h-ný. Dk.

Hromadov, a, m. = mlýn u Nadéjkova.

Hromanica, e, f., jm. poli u Žlutavý na
Mor. Tč.

Hrojnanský = hromský. Vy h. duše!
Slez. Šd.

Hromátko, a, m. H. Jan, vz Hromádko.
Hrornaždění zbožie. BO.

Hromaždinky, pl., f. = druh hub. Mor.
a slov. Ssk.

Hromažditi. Souhlásky zd mění se v žď
v praes. sg. 1. hromažďu, v part. hromažděn
a v iter. hromážděti. Jin y má zůstati zď,
ale vlivem tvarů jmenovaných vzniká žď na
jeho místo. — -žď- bývá někdy v písmě
naznačeno zřejmě, ale mnohdy lze čísti zď
žd. Hromažďu (novotvar: hromazdím), -zdíš,
-zdí, -ždí; -zdě a -ždě; -zdil a zdil; -žděn.
Vz více v Lisr. filol. 1886. 291., 1882. 295.,
Bž. 50. — co: poklady hromazdí. BO. —
komu. Hromazdí sobě. BO. Sobě hromaždí
peníze. Št. Kn. š. 135. Striebro tobě bude
hromažděno. BO. — kam: v stodoly. ZN.
— jak: nepravě. BO. — se na koho. Ž.
wit. Dout. 23. — odkud. A z těch zlostí
hřiecha zisk hromáždíte. Hus I. 396.

Hromaždník, a, m. = společník v držení
nějakého zboží, Glied einer Gütergemein-
schaft. S. N.

Hromaždnosť, i, f. H. = společně statku
držení. S. N.

Hromba, y, f. = hrmení, hrom. Slov. Má
túl plný žeravých strel a h-by nebeskej.
Hol. 84.

Hromce. Mor. a slez. Šd. Perunovi hromci.
Pl. I. 292.

Hromek = chřest obecná, asparágus offi-
cinalis. Vz Rstp. 1559.

Hroméř, e, m. —- hromník. Šm.

Hromice, vz Hromnice, KP. IV. 608. —
H., Hromitz, ves u Plas.

Hromič, e, m. = hromce. Šd.

Hromičný == hromničný. H. sněm, Bart.,
panna Maria. Mor. Šd. Panenka Maria h-éní
čista (jasna), úroda jista. Zlínsky. Brt.

Hromitel. Šf.

Hromiti. Hromícího pekla Aetny hlubiny
jak strašně hřmějí. PI. 1. 31. — koho čím.
Jakým hlasem nedávno ještě vrahy hromil.
Štulc I. 57. — se = zaklínati se. Hrom sa,
dievča, v svojej duši. Sl. ps. 229.

Hromizvěř, e, m., jm. štvaciho psa. Škd.

Hromnéŕ, e, m. = hromník. Rk.

Hromnice, die Lichtm: sskerze. — H.
svátek. Dat. také h-cím. Bž. 98. Cf. S. N.
Meno hromnic má pôvod od Pahroma (Pa-
roma). Č. Čt. II.384. Kdo na h-ce šije, hrom
do něho bije. U Litomš. Bda. Po h-ce nevy-
dávej polovice (krmiva dobytku). Cf. Pavel.;
Na h-ce světlý den, prodej sukni a sej len
(jistě se urodí); Jsou-li na h. kalužky, budou
jablka i hrušky; Na h, přiletí skřivánek
přes hranice a musí vrznout', kdyby měl
zmrznout'; Na h. musí se skřivánek napiť
z koleje; Když teče na h-ce voda kolajú,
sbíraj, sedláčku, slámu, kde která (bude
ještě dlouho zima); Když teče na h. voda
po kolaji, sbíraj, sedláčku, obědiny (objedlé
zbytky dobytkem z koryta vyhazované).
Zlínsky. Brt. Do hromnic nevydávej víc (než
polovici píce dobytku); Na h. na poly pecen
(polovic potravy a píce; polovic zimy); Do
h-ic nevydávej polovic; Svítí-li slunce na
h-ce, hojnosť žita i pšenice; Jeli na h.