Předchozí (1086)  Strana:1087  Další (1088) |
|
|||
1087
|
|||
|
|||
slovce. D. — P., podobenství, das Gleichniss.
Tato věc v p-vích povědína. Lom. — BO. Přisloviti se, přislovovati se, das Wort
nehmen, reden. Ld. Příslovkový. P. určení, vz Príslovečný.
Příslovně, sprichwörtlich. P. mluviti.
Rčení to p. béře se pro vyznačení pospěchu. Sš. L. 98., 102. — Scip. Příslovnictví, n., das Sprichwörterwesen.
Rk. Příslovný, sprichwörtlich. D.
Příslovo, a, n. = příslovce. Slovn. Bern.
Přisložiti, il, en, ení. — čemu: mlýnu,
kamenu (prostoru mezi běhounem a spodkem zmenšiti a jich tření zvětšiti; opak: složiti, polehčiti mlýnu, kamenu), den Mühlstein etwas niederlassen, um die Reibung zu ver- stärken. Vys. — co kde : kámen ve mlýně. Vys. Přislúbiti = přislíbiti. Na Ostrav. Tč.
Přísluha, y, f., přisloužení, vděk, obsluha,
služba, der Dienst. Poskýtali učeníci p-hu tělesnou. Sš. J. 65. Zlá p., drobné (gering) P-hy. Dch. V lidech památka na p-hy hasne. Č. P-hu učiniti. Šm. — P., sluha, Diener, m. P. právní. Marek. Mánie celý život svůj slušně ustrojovati co p-vé a posvěcenci. Sš. I. 122. Přisluhač, e, m. = sluha. ZN.
Přisluhovač, přisluhovatel, e, m., der
Wärter, Bediener. Přisluhovaěka,posluhovatelka,y,při-
sluhovatelkyně, ě, f., die Wärterin, Be- dienerin. Jel. Přisluhování, n. = posluhování, die Be-
dienung. — P., konaní povinností v církvi, die geistliche Amtspflege. Br. Kněz p. v ko- stele drží. Jg. P. slovem božím a svátostmi. Sš. Sk. 139. Přisluhovatel, vz Přisluhovač.
Přisluhovatelka, vz Přisluhovačka.
Přisluhovatelství, n., das Aufwärter-,
Verweseramt. Jg. Přisluhovati, vz Přisloužiti.
Přísluní, n., Perihelium, n. Š. a Ž. Vz
S. N. Příslušející, vz Příslušeti.
Příslušejicnosť, i, f. (šp. m.: příslušnosť).
Ros. Příslušejicný, (šp. m.: příslušný). Ros.
Příslušenství, n., co k věci nějaké pří-
sluší, Zugehör, n. Br. Město s vším p-stvím. V. Statek, země atd. se vším p-stvím. V. Lúky, lesy, řeky i s tím p-stvím; S tím vším p-stvím, co k tomu přísluší. Půh. I. 303., II. 280. Na třech najpříležitějších mí- stech zagrovny se všemi potřebami a p-stvím zřízeny byly. Nar. o h. a k. P. hospodářské, fundus instructus, der Beilass (bei einer Wirthschaft). Vz více v S, N. Příslušeti, 3. os. pl. -šejí (Kom., Hus. I.
420., Br., V., Bž. 194. atd.; -ší a -šejí, Zk. Ml. I. 110.), budu p., el, ení = náležeti, při- náležeti, gehören, zugehören; povinností býti, slušeti, geziemen, zukommen, zustehen, ge- bühren. Jg. — komu, čemu. Což ne jed- nomu, ale mnohým přísluší (obecné); Mésto Lazarovi příslušelo; Tobě přísluší (tvou jest povinností). V. Spolubydlícím jednomyslnost přísluší. Kom, Ta věc přísluší soudu. J. tr. |
Sněmu zemskému p-ší právo. Us. Jest těch
řek svědom, ježto Kožišoyu p-ší. Půh. 11. 597. — komu jak. To Žalmanovi vedlé práva p. jmá. NB. Tč. — v čem. Přísluší-li ten koník Fojtovi v takové při. NB. Tč. — pod co: pod něčí panování. Ptr. — ke komu, k čemu. Přísluší moudrost' k chvále. Jel. A chceš-li čísti o tom, coť přísluší k tvému stavu. St. Ta věc přísluší k soudu. J. tr. Což ku pamatování dobrodiní přísluší. Chč. 623., 446. S rolemi, s háji, s lúkami i s tím, což k tomu p-ší. Půh. II. 98., 478. K dobrotivosti přísluší lidi... polekané po- těšiti. Sš. L. 10. Věc ku právu městskému příslušející. NB. Tč. Neb k našiej zemi ne- příslušie (ta královna). Dal. 49. S tú se vší zvolí, což k tomu p-šie. O. z D. Ty země k koruně české p-šejí. Zř. F. I. B. 5. Ty věci k súdu hornímu p-šejí. CJB. 275. K právu p. Tov. 151. Netbá poznati, co příslušie k stavu jeho. Kš. 1. — Vác. 15., Br., Krab. — na koho, nač. Přísluší na velebnosť božskou. Cyr. Na tebe přísluší. V. Kyj přísluší na hřbet blázna. Prov. — s čím. Kdež můž lejno s pížmem příslušeti, neb zlato s hno- jem? Prov. — s inft. Tobě přísluší poslou- chati. D. — aby. Příslušelo senatorovi, aby byl muž moudrý. V. Přislouchalo ke službě Merkuria co posla a tlumočníka, aby otce na zem jdoucího sprovázel. Sš. Sk. 169. Příslušnec, ence, m. = příslušník. Šm.
Příslušník, a, m., der Angehörige. P.
některé obce, země. J. tr. Soudní p. = pří- slušný k soudu, Gesetz-Zugehöriger. J. tr. Příslušnost, i, f., slušnost, náležitost,
přiměřenost, die Anständigkeit, Zuständig- keit, Grehörigkeit, Angemessenheit, Zweck- mässigkeit, Schicklichkeit, Art, der Anstand. V. — P. = příslušenství, das Zugehör. Máť žalobce opatrn býti, aby věci požádal se vší její p-stí. CJB. 387. Se všemi vsmi a toho zboží a městečka p-stmi. Tov. 162. Služné s p-stmi, sammt Accidentien. Dch. — P., die Zuständigkeit, Kompetenz. P. obecní, vz S. N. P. soudní, die Gerichtskompetenz. P. k obci, die Gemeindeangehörigkeit; Spor o soudní p., Kompetenzkonflikt. Zákon o soudní p-sti, das Kompetenzgesetz; Právní dobrodiní p-sti, die Rechtswohlthat der Kom- petenz J. tr. Příslušný, náležitý, náležející, zugehö-
rig. Všecka práva p-ná (zuständige R.) za- chovávati. CJB. 355. P. soud, die Zuständig- keitsbehörde. J. tr. Na p-ném místě. Dch. — k čemu. Věc k slavnostem p. Br. P. k obci, k soudu. Rk., J. tr. — P., slušný, hodný, přiměřený, gehörig, passend, angemessen, zu- ständig, füglich, schicklich. V. P. odpověď, Jg., míra. Kom. Učiniti p. mír, anständigen Frieden schliessen. Dch. P-nou mzdu nech bere práce. Kom. — na co. Česť na Boha příslušná. Br. — čemu. P. slohu, stilge- recht. Dch. Příslužebný. dienend. P. duch. ZN.
Příslužné, ého, n., der Funktionsgehalt,
Rk. Příslužnosť, i, f. = služebnosť, die Dienst-
willigkeit. Příslužný, dienstwillig.
Přislýchati, vz Poslechnouti.
|
||
|
|||
Předchozí (1086)  Strana:1087  Další (1088) |