Předchozí (430)  Strana:431  Další (432) |
|
|||
431
|
|||
|
|||
nechtěla, choť bys měl štyry sta; Choť ja
žita nemam, ale ti ja přece svadběnku udě lam; Mamičko, mamičko, pěknu dceru mátě, však my ju vam vezmem, choť vy ju cho- vatě, choť byste ju zamkly čtyrema zam- kami; A my ho tu něněchamy, choť by si ty vyplakala čerNe očičko; Netřeba mi po- moci, choť by pleť do půl nocí. Sš. P. 361., 386., 426., 589., 750. Cf. Choťaž, Chofož. Choťa, dle Káča, f. = manželka, rodička.
Slov. Rr. Sb. Choťabudice, dle Budějovice, Chotia-
buditz, ves v Dačicku na Mor. Choťanky, Chotianek, ves u Poděbrad.
Chotár, kotár = hranice, meze, pak ter-
ritorium (obvod, okrslek) celé obce, z ru- mun. Mkl. Z celtického dle Šf. Strž. 62. Mor. a slov. Hdk. C. 378. Ch. města Celje. Šf. Takovýto ch. sme mu vydělili. Sl. let. V. 329. Ch. obce N. Val. Vck. Okolí a ch. města Říma jest pustý a nepříjemný. Koll. IV. 51. — Ch. = pole. Na pomezí dvou
ch-rů čili polí. Koll. St. 293. Bola som na tráve v kubinskom ch-re; Nedržte ovce dlho v košiaroch a nepaste jich v mokrých ch-roch. Sš. Sp. 20., 26. Vstoupili jsme do onoho pole a ch-ru, kde ústav hospodář- ský od mnoha let kvete. Koll. III. 19. Leží na ch-ri, šabla podla něho. Sš. P. 721. Chotářík, u, m. = malý chotár. Mor. Fřt.
Chotarisko, a, n. = špatný chotár. Slov.
Bern. Chotářiti, chotárovať. Obec s obcú ch-ří.
Val. Vck. Chotárník, a, m., der Nachbar. Bern.
Chotárnosť, i, f , die Nachbarschaft. Bern.
Chotárný = chotáru se týkající. Ch. ko-
pec = mezdník, hraničník stojací na roz- hraní obecného územia, der Gränzstein. Slov. Rr. Sb. Je najlepšie, keď i medzi dobrými súsedmi ch-né medze dokonále označené sú. N. Hlsk. II. 245. Choťaž == choť. Laš. Tč.
Chotcový. Ch. listí == lopucha. U Polič.
Kká. Chotčiny, ves v Tábor. Tk. III. 36., Blk.
Kfsk. 1324, Sdl. Hr. IV. 370. Chotěbor, a, m , os. jm. D. ol. 1082.,
Pal. Rdb. I. 121. Chotěboř. Jos. Žid z Chotěboře. Tk. II.
217., IV. 143., S. N., Tk. Ž. 6., 87., Blk. Kfsk. 1324., Sdl. Hr. I. 254., II 48., 63., IV. 370., Rk. Sl. Chotěbořice, dle Budějovice, Chotiebo-
rek, ves u Smiřic. Sdl. Hr. II. 229.— 231., V. 89. Rk. Sl.
Chotěborky = Chotěbořice. PL.
Chotěbud, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
121. Chotěbudice, dle Budějovice, Kettowitz,
ves u Podbořan. Blk. Kfsk. 615. Chotěbuz, e, f. (ne: m.). Tk. II. 184.,
III. 178, 631., IV. 37., 442., V. 68., 130., VI. 348., VIL 9., Šf. Strž. II. 616., Rk. Sl.
Choteč (od Chotka. Pal. Rdh. I. 132), Chotetsch, ves u Bělohradu, S. N. X. 259.;
Chot8ch, ves u Pardubic = Choč; Cbottetsch, ves u Dušník. PL., Tk. IV. 419., Tf. Odp. 289., Blk. Kfsk. 1324., Sdl. Hr. I. 254., II. 67., V. 361., Rk. Sl. |
Chotějovice, dle Budějovice, Chotiowitz,
ves u Chlumce v Jičín. Blk. Kfsk. 838.; Kuttowitz, ves u Teplice. Blk. Kfsk. 859. Sdl. Hr. V. 361, Rk. Sl. Ch. v Plzeňsku, ves zašiá. Blk. Kfsk 331. Chotějšanka, y, f, Neuwirthshaus, ho-
spoda u Benešova. Chotek, tka, m., os. jm. nyní hraběcího
rodu. 1576., Pal. Rdh. I. 121 , Tk. II. 536., III. 525, 340., Tf. Odp. 388., S. N., Rk. Sl.,
Blk. Kfsk. 1324, Sdl. Hr. I. 202., III. 83., Mus. 1884. 299. Ch. z Chockova Zikm. Mus. 1884. 299. Chotěkov, a, m., Kottiken, ves v Plzeň-
sku. Chotělice, dle Budějovice, Chotielitz, ves
u N. Bydžova. Blk. Kfsk. 1325., Sdl. Hr. II. 240., IV. 316, V. 116., 300., 313. Chotělsko, a, n., něm. Chotilsko, ves
u Nov. Knína. Blk. Kfsk. 585. Chotěměřice, ves v Čáslav. Blk. Kfsk.
696. Chotěmice, dle Budějovice, Chotiemitz,
ves u Soběslavě. S. N, Tk. II. 205., IV. 17., 56., 207., Sdl. Hr. II. 81., III. 161., 176., IV. 370., V. 124. Choten, tna, m., os. jm. D. ol. I. 4., Pal.
Rdh. I. 121. Chotěnice, dle Budějovice, Chotienitz, ves
u Heřman. Městce; Chotzenitz, ves v Kou- řimsku; Kudenitz. ves u Radonic v Cheb- sku. PL., Tk. III. '647., Tk. Ž. 41., Sdl. Hr. I. 254.
Chotěnov, a, m., Chotienow, ves u Li-
tomš.; Kuttnau, ves u Plané. Tk. IV. 110., Sdl. Hr. I. 5 Choteřín, a, m., Kotejřin, ves u Milevska.
Chotěřínský, ého, m., os. jm. Tk. VII.
412. Choterov, a, m,, Kotterow, ves u Plzně.
Chotěšice, dle Budějovice, Chotieschitz,
ves u Dimokur. Tk. III. 115., Tf. Odp. 239., Blk. Kfsk. 1325., Sdl. Hr. I. 179., II. 268., V. 201., 224., Rk. Sl. Chotěšičky v Jič. Blk. Kfsk. 116.
Chotěšiny, Chotieschin, ves u Chocně.
Blk. Kfsk. 1154., Sdl. Hr. I. 254., II. 199. Chotěška, y, f. = snúbenica. Slov. Rr.
Sb. Ach a tvoju ch-ku kdoby potym lúbil? Koll. Zp. II. 371. Chotěšov, vsi u Štoda v Plzeň., u Jese-
nic a u Libochovic; Ch. Malý, Klein-Cho- tieschau, ves u Stříbra. PL., Tk. I. 242, IV. 727., V. 242., VII. 412., Blk. Kfsk. 1325.,
S. N., Rk. Si. Z Ch-va Kristian Joach. 1703. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 570., Jir. Ruk. I. 296. Chotěšovský, ého, m, os. jm. Tk. II.
197., III. 647. — Ch. klášter. Tk. Ž. 221., Blk. Kfsk. 931. Chotěšův Újezd. Tk. I. 87.
Chotěta, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 121.
Chotětice, dle Budějovice, Chotietitz,
ves u Votic. Tk. I. 431., V. 191., Sdl. Hr. II. 14.
Chotětín, a, m., Chotietin, ves u Zbi-
rova. Chotětov, a. m., Kuttenthal, ves u Star.
Benátek. Tk. III. 431., V. 199. Chotětovský. Proč nedovolili Ch-ští, aby
šla dráha jejich vsí? Vz Sbtk. Kr. h. 42. |
||
|
|||
Předchozí (430)  Strana:431  Další (432) |