Předchozí (146)  Strana:147  Další (148) |
|
|||
147
|
|||
|
|||
Creda, y, f. = vyznání víry apoštolské.
Jakož řkú na mši v credě té. Št. Credo, lat. = věřím; vyznání viry (kře-
sťanské). Přišel do toho, jako Pilat do creda (nevinné, bez svého přičinění). Glaubensbe- kenntniss. Creme, fr. (krém), smetana; výbor, jádro
něčeho, Rk.; omáčka z mléka a žloutkův s přidáním některé jiné chuti. S. N. Cremona, y, f., mě. v Gallii předalpské
(v severní Italii). — Cremoňan, a, m. — Cremonský. Creon (Kreon), gt. Creonta, m., král thebský,
bratr Iokastin, ujec Polyneikeův, Eteokleův, Antigonin a Ismenin, otec Haimonův. Crepida, lat., podešva, škarpál n. škrbál
(Vj.). Ne sutor ultra crepidam = švec nesuď nad střevíc (čemu nerozumíš, toho nepo- suzuj). Rk. Crescendo, lat. a it. (krešendo, v hudbě);
rostouc, vzrůstavě (má-li síly přibývati), wachsend, an Stärke zunehmend; poco a poco c. = pomalu rostouc. Rk., Hd. Creta (Kreta), y, f., ostrov jihových. od
Peloponnesa. — Creťan, a, m. — Cretský. Crh, a, m., lépe: crk, pták. Weindrossel. Jg.
Crha, y, m., Cyrill. C. a Strachota, Cyrillus
a Methodius. - Crhota, y, m. = Cyrill. Gl. Crida, y, f., vz Úpadek.
Crim-en, ina, n., lat., zločin, Verbrechen,
Missethat; c. laesae majestatis, uražení veleb- nosti královské n. císařské, uražení panov- vníka. Rk. Strč.: úraz veleby královské. Brt. Criti-as, a (dle „Páv") n. e (dle „Hráč"),
m., jeden z 30 tyrannův athenských. Kritias. Critobul-us (Kritobulos), a, m., žák So
kratův. Criton (Kriton), a, m., přítel Sokratův.
1. Crk, u, crček, čku, m. Crkem, crčky
téci, rieseln, sprudeln. D. — Dej ještě jeden, dva, tři crky (přilij ještě drobet; Tröpfchen, Bischen). Ros. Krev z něho crkem tekla. Us. Voda crkem běží. Us. 2. Crk, a, m., pták, Weindrossel. D.
Crkačka, y, f. Klapperwerk. Crkati, crknouti, knul a kl, utí, crkávati.
abs. Cvrček crká, zirpt, zirket. Ani vrkl,
ani cvrkl nepromluvil, er muckste nicht. Jg. Ptáci crkají. Ros. Hodiny crkají (když se řetízek přetrhne; klirren). — odkud. Prší, ze (se) střechy jen crká (kape, kane, siegert, tröpfelt). Us. — se s čím: s vínem (na malé míry prodávati, in Kleinem verkaufen). — Jg. Crkavé jablko (jehož jádra crkají). Schlot-
terapfel. Jg. Crkot, u, m. Das Tröpfeln, Rinnen. Cr-
kotem krev tekla. Sych. Crkotem mu slzy kanuly. Us. Turn. Crle, ete, n. = cvrčala, Weindrossel. Jg.
Crnkoliti, il, ení = cinkati, chřestiti,
klirren. — čím: řetězem. Us. Croes-us, a, m., Kroesus, bohatý král
lydský. Bohatý jako K. = velmi bohatý. Croton (Kroton), a, m., také Crotona, y,
f., bylo město v již. Italii. — Crotoňan; Crotonský. -cský se stahuje v cký: chlapecský -
chlapecký. Vz -cký. Ch. Ct. Místo ct bylo dříve st v obyčeji:
Ctibor - Stibor. Ht. — Místo ct v číslov- |
kách klade se posud st na Mor.: jedenást. Šb.
— Ct. v gt. pl. jmen rodu žen. a střed, se neodděluje: poct. Taktéž u: vd zd, žd, st. Mkl. — Vz také: Dcte. Cte, vz Dcte.
Ctěnec, nce, m., der Geehrte. Puch.
Ctění, n. C. lidí, bohův, Us., hostí. Das
Ehren. V. — 2. darův dávání. Bestechung. V. Ctěný (nectěný). Vysoce ctěný — titul
nešlechtických vzdělancův. Vz Blahorodí. Šr., Ctesif-on (Ktesif-on), onta, m. a) Atheňan
jejž Demosthenes před soudem hájil. — b) Město v Assyrii, sídlo králův. Vj. Cti, strč. = tchyně, Schwiegermutter.
Ctibor, a, m. = Honorius. Za Honoria
neb Ctibora papeže. Odpis bratr. 1507. Ctice, e, f., strč. = trest. Št.
Ctidůtklivý (nové), potupný, ehrenrüh-
rig. D. Ctihodně, ehrbar, ehrwürdig. Y.
Ctihodnosť, i, f. Ehrwürdigkeit; Ehr-
würden. Us. Ctihodný; -den, dna, dno, ehrwürdig,
ehrbar. D. Titul děkanův, farářův, koopera- torův, lokalistův, theologův a kněží, kteří nejsou ve správě duchovní postaveni. Lat. honorabilis, reverendus. Děkani a faráři mají také titul: velectihodní (honorabilis, venera- bilis). Vz Titul. Ctichuť, i, f., žádost' cti. Ehrliebe. Jg.
Ctilupič, e, m. Ehrenräuber. Rk.
Ctimilovnosť, i, f., -milovný, Ehrliebe,
-liebend. Rk. Ctiodbojný, nepřítel cti. Ehrenfeind. Krok.
Ctiprázdný, bezectný, ehrlos. Ros.
Ctitedlně, vz Ctitelně.
Ctitedlný, vz Ctitelný.
Ctitel, e, m., pl. ctitelé. Verehrer. C. boží.
V. C. marianský. Sych. C-e míti. Nt. Jsem Vaším ctitelem. Us. Ctitelka, y, f. Verehrerin. D.
Ctitelně = hostinsky. Štědře a c. k někomu
sě míti, gastlich, ehrerbietig. V. Ctitelný, štědrý, gastlich, gastfrei. —
v čem: v jídle (skvostný). V. - C. = po- čestný, ehrerbietig. Bern. — C, ctění hoden, ehrenwerth. Ctíti m. čestiti, čstíti, e vypadlo (vz e)
a čs v c se směždilo (vz c). Ctím, 3. pl. ctí, cti, ctě (íc), il, ěn, ění; ctívati, česť činiti, ehren, verehren; darovati, beschenken; častovati, beschenken. Jg. — co, koho: Boha, rodiče. V. To mne ctí. V. C. barvu (v kartách). Us. Cti otce svého i matku svou. Us. Kdo druhého ctí, sám z toho chválu mívá. Lb. Svátky ctíti (světiti). Št. To ho necti. Us. - co, koho kde (častovati): hosti u sebe. V. Ctí v jiném, co v sobě miluje. Jel. — koho čím: Velikou ctí tě ctíti chci, Br.; vínem, Us. ; titulem švakrův se ctí. Kom. Ctíti Boha čistotou srdce. Chč. 461.- koho jak, podlé čeho: podlé jeho chování. Jg. — koho po čem: po plecech = bíti ho, schlagen. Jg. — se oč = dary o něco se ucházeti. Plk., Rk. — co za co: oheň, někoho za boha. Har. II. 177. - koho z čeho. Cti ctného z práva, Jg. — koho odkud. S brány zle ctili hostě (nepřítele, bili ho). Dal. — koho (gt.). Ct. svých rodičův, šp. m. své rodiče (akkus.). |
||
|
|||
Předchozí (146)  Strana:147  Další (148) |