Předchozí (507)  Strana:508  Další (509) |
|
|||
508
|
|||
|
|||
Jihč. I. 16. — Z zdv se d odsouvá: zvíhati
m. zdvíhati. Dšk. Jihč. I. 16. Zdvíhadlový. Z. dok. Vz Ott. VIL 769.
Zdvíhati co. Zdvihše hlasy své. Ev. víd.
102. Luc. 17. 13. — se s čím. Juž sedm- desátá (švestka) padla (na zemi) a te (ty, Petře) se's s každó zdvíhal (pro každou se shýbl). Brn. Brt. D. II. 177. Zdvíře m. zvíře, d vsuto. Vz zdv, Dšk.
Jihč. I. 16. Zdvižení, n. = pýcha, hrdosť. GR. Nov.
7. 14. Zdvižný. Z. klapka (u pumpy), Aufstei-
gungsklappe, f. Sterz. I. 298. Zdyhati. Kedz kuň zdyhá, najbaržej virgá.
Šariš. Phľd. 1895. 377. Zdychati = umírati. Co tam slýchať? Ne-
chcú staré baby zdychať a mladé za muž brať. Slov. Zátur. Zdýlčejc. Čti z. (volněji). Dšk. Jihč. I..42.
Zdýlij = zdýlí. Háj. Herb. 14. a.
Zdýmání vod. Čel. Pr. m. I. 373.
Zdymnút = utéci. Já bych z takové služby
zdymnut (Jicko). Brt. D. II. 424. Zeď. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 73. O strč.
skloň. vz Gb. Km. -i. 28. Zednický. Z. cech (pravidla). Vz Mtc.
1896. 300. nn. Zeékání v české řeči vlivem německým.
Koll. Zéf, u, m. = odtok z rybníka. Litovel. Brt.
D. II. 424. Zefír, u, m. = látka. Lizn. — Z. = safír
kámen. Wtr. Krj. I. 532. Zehrada, y, f. = zahrada. Brt. D. II. 438.
Zechtěti čemu. I zechtěli králi člověku
(židé). Chč. S. 77. Lid ihned králi zechtěl. Ib. 202. Zejdovati prkna = po stranách shoblovati.
Cern. Př. 92. Zejma hiems, zima frigus. V sev. vých.
Cech. Ze strč. zima. Minulať zijma. Št. É. 52. (Gb. H. ml.). Zelé. Králové z. Vz Vlčí jabko (3. dod.).
Zelektričiti se kladně, záporně. Vz KP.
VIII. 7. Zelektrisovati co: nějakou hmotu. KP.
VIII. 3., 30. Zeleň, ě, f., územie v Novohrad. na Slov.
Phľd. XII. 341. Zelenářka m. zeleninářka od zelenina.
List. fil. 1893. 465., Gb. H. ml. I. 613. Zeleno. O jmenném skloň. cf. List. fil.
1895. 291. Zelenokabátník, a, m. = myslivec. Pečír.
Kalend. 143. b. Zelenokamový. Z. chuch. Am. Orb. 81.
Zelenokrový drabčík, brouk. Vz Klim.
199. Zelenovo, a, n., míst, jm. v Novohrad. na
Slov. Phľd. 1894. 61. Zelený čtvrtek (pověry a obyčeje). Vz Nár.
list. 1894. č. 81. odp. feuill. (na Litomyšl.), Oestr. Mon. (Böhm.) I. 442. (Sbtk.), NZ. II. 602., 701., IV. 324. nn., Duf.857. Na z. prou- tek se dostati. Šml. I. 195. Co je v lete z-né, býva v zime zedené (snědené). Phľd. 1895. 486. — Z. = seno. Zeleným nakrmili. Švihá- čina. Brt. D. II. 520. |
Zelhosteiněti = zlhostejněti. Jg. (ZI. Jg.
268.). Zelí, zelij. Gb. H. ml. I. 192. Cf. Brt. D.
II. 441. Tenkrát jest z. teprv dobré, když ho mráz obejde (tak těšívají, mrzí-li něco ně- koho). Nár. list. 1894. č. 169. odp. feuill. Kob- zole a žele to je jidlo vesele. Brt. D. II. 475. Zelina. Zlá z. nevyhyne. Všade se mrcha
z. (planá) najde. Phľd. 1894. 441. — Z. sv. Jana — Černobýl, artemisia vulg. Brt. D. II. 499. (rostl.). — Z. hostcová, řepka, carlina vulg., rostl. Ib. 501.; z. hostcová, echinops spharocephalus. Brt. D. II. 502. — Z. křehká, lekavec, hubonoha, impatiens noli me tangere, rostl. Ib. 504. — Z. ochvatná, bílý kořen, hlu- zovník, scrophularia nodosa, rostl. Ib. 507. — Z. větrová, vz Větrový (3. dod.). Zelinka, agaricus flavovirens, houba. Brt.
D. II. 511. — Z-ky = druh drobných zele- ných zimních jablek. Mor. Hledíková. — Je jako z. = zelený, bledolící. Us. NZ. III. 695. — Z. = býv. rybník u Poděbr. NZ. IV. 100. Zelnáčkový. Z. polévka. Slez. NZ. IV.
447. Cf. Zelnicový (3. dod.). Zeľnica, e, f. = káva. Ve šviháčině. Brt.
D. II. 520. Zelničky, jm. pole. Mor. Nár. list. 1896.
č. 161. odp. feuill. Zelný. Z. polévka = kyselá z mléka n.
podmáslí, dá-li se do ní něco zelí. Duf. 253. Zemák. Na Mor. ještě: červenačky, chle-
búčky, janky, magnibonky, prajzáky, šarpiony (championy), vyzovské. Vck. Val. I. 19. Jak se z-ky na nově (měsíce) sázejí, mnoho kve- tou a málo jest pod nimi. Ohrnují-li se na den sv. Jana Kř., tož jen kvetou, ale se ne- uvedou. Vck. Val. I. 162. Z-ky napřed se kopú a tepruv sa íja (mzda teprv po práci se dává). Val. Vck. Val. I. 19. Zeman. O tvarech cf. Gb. H. ml. I. 93.,
126., 127. — Z. = tanec. Vz Tanec mor. (3. dod.). Zemanín a zeměnín. Nyní říkáme: zeman.
Bl. Gr. 278. Zemanka v Rkk. Vz Mus. 1896. 384.
Zemčák, a, m., geodromicus, brouk. Vz
Klim. 249. Země. O tvarech cf. Gb. H. ml. I. 126.
Dej tím o zem (pusť to, nechej toho). Arch. XIV. 357. Kdo z rozpustilosti kopá do země nohama nebo jimi klátí, zakopává prý je; Ne- tluč do země, biješ mámu. Us. NZ. III. 343. Hádání ze země. Vz Zbrt. Pov. 87.; 89. — Z. deščená = prkenná podlaha. Brt. D. II. 434. (Vyškov). Zeměborce. Kub. Rol. 136.
Zeměborný. Z. akce (vulkánů a p.). Vstnk.
II. 566. Zemědělství v Europě. Vz Ott. VIII. 917.
nn. Elektřina v z. Vz KP. VIII. 456. Zemědíl, u, m. Věst. 1896. 85.
Zeměďruh, a, m. Krs. Moor. II. 55.
Zemědým, u, m., fumaria. Vz Ott. IX.
768. Také: polní routa. Brt. D. II. 503. Zeměhvězda, y, f., geaster, Erdstern, m.,
rostl. Am. Orb. 74., 93. Zeměkop, a, m., georyssus, brouk. Z. že-
brovaný, g. laesicollis. Vz Klim. 126, Zeměměřič potulný, světem jdoucí (z dob
dřívějších). Vz NZ. IV. 237. |
||
|
|||
Předchozí (507)  Strana:508  Další (509) |