Předchozí (730)  Strana:731  Další (732) |
|
|||
731
|
|||
|
|||
Komořiti, il, ení, Kammerdiener machen,
dienen. Komorná, é, f. (dle Nová), služka v ko-
moře panské, Kammerfrau, -jungfer. Komorní, Kammer-, Kammeral-. K. páže,
pán, druh (také komorničí, komorní mlazší = mladší, junior camerarius, vicecamerarius, der kleine o. Vice-Kämmerer in Böhmen, jenž byl nejvyšším komorníkem jmenován a jemu podřízen, vz více v Gl. 100. ), plat (der Kam- merzins, die Rente, vz více z Vš. v Gl. 100. ), soud (královský, das königl. Kammergericht in Prag, vz více v Gl. 101. ), vůz (der Kam- ínenvagen, vůz knížecí komory n. pro úřední osoby, die Staatskarosse; 2. vůz dlouhý, krytý pro služebníky panské, Gl. 101. ), pan- ství, úrok, Jg., úřad, správa (okresní), dů- chodky, moc soudní, statek, věc, příjmy, výplatná, právo výhradné, J. tr., hudba, kan- tata, skladatel, hudec, pěvec, virtuos, pěv- kyně, ton, S. N., okres, úředník, sloh, fond, pokladnice, účtárna, výkaz, věda věcí ko- morních. Šp. K. dvéře. BN. Vz S. N. Komornice, e, f. = komorná. V. Komornický. Kammerdiener-. K. služba.
Ros. — Komornictví, n., das Kammer-, Kämme-
reramt. Mus. Komornictvo, a, n., die Kammerleute. D.
Komorničí starosta (úředník při zemských
deskách). Dokládá se svědomí komorničího. Vš. Vz Komorní. Kammerdiener-, Beisassen-. Komorník, a, m., sluha v komoře, při
osobě pána t. j. v panských pokojích. 8. N. — K. menší, der Kämmerer des kleinen Land- rechtes. Vz Gl. 101. — K.., nejvyšší soudu a práva zemského, der Oberstlandkämmerer, řídil zemské desky. Vz více v Gl. 102. a Tk. III. 12., 19. — K. stříbrný, der Silberkäm- merer, který stříbro opatroval. Gl. 102. — K. dvorský, der Kämmerling des Hoflehen- gerichtes, vz Gl. 101., Vš. 564. V Čech. totiž slul za starodávna k-em (camerarius) úředník župní, který bděl nad důchody komory krá- lovské. Co k. v župě, to byl nejvyšší k. v celé zemi. Vz S. N. — K-y sluli též při soudu a při deskách sluhové čili spíše nižší úředníci, kteří vykonávali půhony. S. N. Bý- vali z menších rodu zemanských. Tk. III. 4. Vz tam více. Komorníci, kteří po půhonech, úmluvách, panováních, zájmích jedou. Vš. Vz Půhončí. — K. ženský = kleštěnec, ein Verschnittener. V. — K. = podruh, der In- mann. 1584. Gl. 101. Komorníková, é, f., žena komorníkova. D.
Komorský = komorní.
Komořství, n., komorní úřad, die Käm-
merei. D. Kompa, y, f. = prám, die Fähre. Na Slov.
Kompagnie, vz Compagnie.
Kompagnon, a, m., kompaňon (kumpán),
společník. Rk. Kompan, Kamerad. Kompaktata, pl., n. (z lat., úmluvy) sluly
smlouvy učiněné mezi Čechy a konciliem basilejským o jisté svobody a zvláštnosti církve české. Vz S. N. Kompaktatista, y, f., kdo se kompaktat
drží. Kompaktní; celistvý, srostitý, hustý,
shustlý, z lat. S. N. Kompakt, dicht, gedrängt. |
Komparace, e, f., přirovnání, připodobení,
z lat. comparatio, když se věc, ku které se co připodobuje, jen zkrátka vyznamená. Ne- věrní přátelé podobají se ptactvu, jež, když zima se přibližuje, ihned pryč odlétá. Vz Zk. Ml. II. 177.; Mk. Ml. 302. Komparativ, u, m., lat., srovnavatel. —
K. tvoří se trojím způsobem: 1. u některých jmen prídavných na -ký připojením přípony -ějí neprostředně k samému kmeni positivu a stáhnutím -ějí v í. Před -ějí souhlásky: d, t, n, r se obměkčují v ď, t', ň, ř a hrdel- nice h, k, ch rozlišují v: ž, č, š: hebký — hebkějí — hebčejí — hebčí (tak: hezký, horký, hořký, křehký, lehký, měkký, mělký, prudký, tenký, trpký). — 2. Přistavením přípony -ější, před kterouž se: d, t, n, r ob- měkčují, hrdelnice rozlišují a skupeniny ck a sk v čt a št směžďují: chytrý — chytřejší, hloupý — hloupější, divoký — divočejší, vetchý — vetšejší, panský — panštější, otro- cký— otročtější atd. (Takto tvoří komp. nej- více jm. přídavná na: b, p, v, m, n, t, I ukon- čená). — 3. Přistavením přípony -ší, před níž se předcházející hrdelnice h a ch y š a š rozlišují: tuhý — tužší, drahý — dražší, hluchý — hlušší, hustý — hustší. Ukončená na -ký, -eký, -oký odmítají tyto přípony a při- rážejí -ší k samému kmeni, při čemž se před- cházející souhlásky s a z změkčují: blízký — bližší, úzký — užší, vysoký — vyšší, ši-
roký — širší, daleký — další, krátký — kratší. — (Strany přípon komperativu vz Mkl. B. 322. ). — Pozn. 1. Dvouslabicná krátí dlouhou kmenovou samoldásku: krátký — kratší, blízký — bližší. — Pozn. 2. Mnohá tvoří komp. příponou -ší i -ější: slabý — sla- bější — slabší, tmavý — tmavější — tmavší. — Pozn. 3. Dobrý, zlý, malý, veliký, dlouhý
mají nepravidelný komp. Vz jednotlivá. — — Pozn. á. Přídavná jm. v komparativu
skloňují se podlé „Dnešní1'. — Pozn. 5. Pří- davná vztahující se k času aneb znamenající hmoty n. látky, potom přisvojovací a jiná, při nichž stupně vlastnosti nelze rozeznati, nepřipouštějí žádného stupňování: dnešní, zimní, železný, papírový, celý, mrtvý, němý, slepý, písemní, ústní atd. — Pozn. 6. Jiné odchylky (jako ku př. u řídký, svatý atd. ) vz u jednotlivých adjektiv. — Kz. 70. —72. Vz Ht. Sr. ml. 222. a násl. a stran příslovcí str. 327. — Příslovce od přídavných jmen tvořená a některá jiná stupňují se jako jm. přídavná. Komparativ připojením přípony -ěji ku kmeni positivu: pěkně — pěkněji, sladce — sladčeji, lidsky — lidštěji. Některá přijímají příponu -ěje k samému kmeni a sta- hují -ěje v e n. ě (odvrhují -ko, -eko, -oko, -no, změkčují r v ř a rozlišují h a z v ž, ch a s v š, st y št, d y z: blízko — blíže, hluboko — hloubě, hloub; těžko — tíže, tíž; vysoko — výše — výš; snadno — snáze — snáz, záhy — záže, záž atd. — Pozn. 1. Ne- pravidelně u: dobře, zle, mnoho, málo, dlouho, brzo. Vz Jednotlivá. Kz. str. 136. — Pozn. 2. V obec. mluvě vychází na: -ějc: dálejc, krá- snějc, pěknějc, blížeje. — Pozn. 3. V kom- parativu: raději a v podobných odsouvá se v mluvě obecné i častěji než v písmě: raděj. Toto i bylo až do 16. stol. dlouhé. Vz více |
||
|
|||
Předchozí (730)  Strana:731  Další (732) |