Předchozí (275)  Strana:276  Další (277) |
|
|||
276
|
|||
|
|||
Peří. No, ty toho p. mulcreš, tak bleše pod
ucho. NZ. V. 546. ľaví p., čertovo p., vz Ka- pradí (3. dod.), Vous (3. dod.). — P. Brambory s peřím = se zelím. NZ. IV. 537. — P. = péro. Maje s sebou papír, inkoust a peří. Mus. 189i. 356. Peřina. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 78.
Svrchní p. = duchna, hrubá p., perina, vrch- nica. Brt. D. II. 436. Cf. Zhlavec (3. dod.). Perinka. P. čertova = chrastavec, rostl.
U čes. Brodu. Nár. list. 1896. č. 244. feuill. Perisko, a, n. = miesto na potoku, kde
perú. V Trenčan. Phľd. 1894. 376. Žena s p-ka zedla by čerciska a chlap z hôr ešče skôr. Ib. 1892. 56. Periščo = lavička, na pranie, Phľd. 1894.
376. Cf. předcház. Perisko. Peřiti se. Perí se a) drhne, odírá se
(val., han.); b) dere, drápe (slov.); c) šklube (łaš.). Brt. D. II. 362. Peritrachealní = průdušnici obklopující.
P. sklerosa. Čes. lék. 1888. 53. (Dhnl.). Perkmistr. O vinohradských p-stech ve
stol. XV1II. na Mor. vz Mtc. 1893. 338. nn. Perkrechtní = viniční. P. knihy. Ned.
Zábran. 29. Perkytlář, e, m. P. dělal perkytle. Wtr.
Krj. I. 579. Perla. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -a. 11.
Perletářstyí, n. Nár. list. 1896. č. 100.
Perlobarvý, perlenfarbig. Ml. Hüb. 236.
Perlošedý, perlengrau. Ml. Hüb. 139.
2. Perlovec = perlový věnec; vínek na
ženskou hlavu perlami obložený v XV. stol. Wtr. Krj. I. 47., 102. Drahý p. na její hlavu vstavily. Griz. 83. a. Permpelc, e, m. = medvědí kožich,
z Bärenpelz. 1758. NZ. III. 322. Pernář, e, m. = skladač do perny, Banser,
m. Sterz. I. 390. Perní m. první. V Krkonš. Kouble. 52.
(Gb.). Pernial, u, m. = pennal. Exc.
Pernica, e, f. = veliká mísa na zadělá-
vání (Ivanč.); b) nádoba na mléko (Bystř.); c) schráňka na péra (Kunšt.). Brt. D. II. 362. Perníkovo, a, n. = perníkové pečivo.
Žtľár. Brt. D. II. 253. Perný. P. šaty. Arch. XIII. 433., Čel. Pr.
m. I. 457. Péro. Perom písal, zadkom pečati]. Slov.
Nov. Př. 533. Hádanka o péru. Vz NZ. III. 34. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 78. Péra jako ozdoba čepic, klobouků. Vz Wtr. Krj. I. 420. — P. = rapír šermířský v XVI. stol. Ib. 612. Perokresba. Světz. 1894. 485. a.
Peroutný. P. kritika (písemní). Šml. VIII.
228. Pérovník, u, m. = dušník, Federhobel,
m. Ott. XL 419. a. Pérový. P. hodiny (motorem jejich jest
péro). Ott. XL 435. a. Perožrout, a, m., hmyz. Ott. XL 512. a.
Perpetlík m. perpendikl, vz Us. Čern. Př.
74. Persánek, nku, m. = persán. Č. Brod.
Nár. list. 1896. č. 244. feuill. Persian, u. m., druh kožešiny. Hl. nár.
20./5. 1894. |
Persianka, y, f. = druh čepice, kterou
nosili Horáci na Mor. Duť. 195. Perša = peršavina. Brt, D. II. 489.
Perštýn v Praze, od rodiny patricijské
z Birgšteina v XVII. stol. Dříve: Martinská ulice. Cern. Př. 36. Pěrtošna, z Werthtasche n. Brieftasche.
Dšk. Jihč. I. 25. Peručí = chvojí. NZ. IV. 297.
Peruť. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 78.
O strč. skloň. cf. Gb. Km. -i. 38. — P-ti či rohatina = prkna, která po stranách střechy položena jsouce šáry (řady došků) pohromadě drží a u štítu se sbíhajíce jaksi křídla (pe- ruti) tvoří. Oestr. Mon. (Böhm.) I. 428. (Jrsk.). — P. = ornament na mor. výšiv- kách. NZ. IV. 303. — P. = list na ovesném stéble (sloupku). Brt. D. II. 509. Perutina, y, f. = jeden ze tří řebříčku
vijáku. NZ. IV. 36. Pes. Mrzí mne jako pes (říkají poctivé
ženy nestydatým lidem). Bl. Gr. 240. Páni jiedia a psi hlädia; Nieto toho psa, aby sa kyja nebál (zlý bojí se trestu). Slov. Zátur. Je věrný a trpělivý jako pes; Od něho by ani p. kus chleba nevzal (o zlém); Vlezl všady jako p.; Vyčmuchá všecko jako p.; Kdo chce psa bíti, najde hůl, byť měl tyčku z plotu utrhnout. Us. Nár. list. 1894. č. 149. odp. feuill. To psi veďá (= čerti; uh.). Brt. D. II. 362. Cekaj pse, až kobyla zdechne (říkají nedočkavému). Vck. Val. I. 110. Pes j breše, viter neše (tlachal). Šariš. Phľd. 1895. 378. Má se jako pes v studnici (špatně). Wtr. St. Pr. 48. Pes psu oka něvyžere; P. psa něuhryze; Nestrkaj kyja mezi psy, to tě ně- uhryzu. Slez. Nov. Př. 39., 256. Častokráte psíček malý velikého vepře svalí. Ib. 120. P. psu brat; P. psa pozná; P. psovi najlepše zná blchy vyberať; Nemá ani za psom čím vyhodiť; Dostal, čo mal p. dostať (bití). Ib. 39., 628., 618. I dobry p. uhryze, jak mu pokoj něda; Pes nevěří, až přebřede. Mor. NZ. V. 541. Zlý pes, který vrčí; horší, který mlčí; Jellivý (zlý) p. málo ščeká, ale mnoho kuše. Phľd. 1892. 56., 559. Dobrý p. sa vy- líže; Psu neškodí; Všecko jako p. so seba strase. Ib. 1894. 315., 441. Pes, kto nedrží (kto nie); Ten p. kvičá, ktorého udrú. Ib. 442., 512. P., keď hrabe pod stenou dieru a zavýja, pysk dolu držiac; keď ho hore drží, bude oheň. Keď p. jamu hrabe nebo velmi šteká, zvlášť večer, vidí smrť. Phľd. 1891. 712. Zvláště ta lipchavská (šafářka), hrubě psem voře (špatně hospodaří). Kat. z Žer. I. 47. Po- věry k psu se táhnoucí vz v Zbrt. Pov. 163. — P. = nadávka sedlákům. NZ. III. 512. — P. babí = černá, chlupatá housenka. Slov. Zátur. — P., vz Brzda (3. dod.). — P., psík = třínohý podstavec pod bačňvku. Val. Brt. D. II. 362. Pesky chodiť = po čtyřech. Val. Brt. D.
II. 362. Pesstvo, vz Peství.
Pěsť, mor. pasť, pasť, pjasc. slov. päsť.
Gb. H. ml. I. 107. (dle Brt,). O strč. skloň, cf. Gb. Km. -i. 38. Pesterc, e, m. = pestrc, stončák, ston-
kůvka, polyporus frondosus, houba, Brt, D. II. 512. |
||
|
|||
Předchozí (275)  Strana:276  Další (277) |