Předchozí (169)  Strana:170  Další (171) |
|
|||
170
|
|||
|
|||
Duchomornosť, i, f., die Geistestödtung.
Lpř. Sl. II. 383. Duchou, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.
— D., mlýn u Příbramě. Duchnň, ě, m., os. jm. NB. Tč., D. ol. I.
141., 345., III. 35. a j., Arch. I. 182., IV. 192., V. 529. Duchoňec, ňce, m., os. jm. D. ol. I. 141.,
345., Tk. V. 99., 100. Duchoněk, ňka, m., os. jm. D. ol. VI.
187. Duchonosný, voll des hl. Geistes. Šm.
Duchonška, y, f., Duhonschka, samota
u Bubenče u Prahy. Duchopis, u, m. Msr. 15.
Duchoplod, u, m., der Geniestreich. Šm.
Duchoprodavec, vce, m., symoniacus.
15. stol. Duchopůrce, e, m. Macedoniani a d-ci.
Cf. Duchaborce. Sš. Sk. 55. Duchorodný, geisterzeugend. D. svět.
Pl. I. 243. Duchoslav, a, m., Spiridion. Pal. Rdh.
I. 120., Šd.
Duchoslavová Libuše. Blk. Kfsk. 1029.
Duchosloví, n., die Geisterlehre. Dk.
Dj. f. 157. Duchosmutný, traurig im Geiste. Šm.
Duchnta, y, f. = dech. Němc. VII. 248.
To ťa ľen tá ľudská d. zaráža, co si dú- chal ; Veď to len nadúchal si sa tej člověcej d-ty, keď si po svete lietal. Dbš. Sl. pov. IV. 10., VII. 79. (VIII. 22.). Duchověda, v, f., die Seelenlehre. Msr.
15. Duchnvědný, Seelenlehre-. Msr. 35.,
Athen. III. 176. Duchovenský. D. cvičení, Exercitien,
Dch., statky. Mus. 1880. 507. Duchovenství = záduší. Vz S. N., Žer.
Záp. I. 189., 247. Pijechu z d., de spirituali. ZN. — D. = duchovní věc. Ani podlé d., ani podlé tělesného přirozenie. Št. Kn. š. 11. (130). — D. = duchovní řád. Také
jsme smluvili, abychme všemu d. přikázali. Výb. I. 382. Syn kněžského d. jsa. Zř. mor. 1604. Snad by se nahodjl klášter, ježto jest již tak pohyNul v d. Št. Kn. š. — D. = vysoka duchovní hodnosť. Nemají na žádná d. jako biskupství, opatství . . . dosazováni býti. Slavata II. 204. — D. = allegoria. 1424. Duchoveselný, geisterfreuend. Šm.
Duchovid, a, m , der Geisterseher. Posp.
Duchoviny, pl., f. — dychadlo. Šm.
Duchovitě, geisterartig. Skály bělají se
d. k výši. Kká. K sl. j. 26. Duchovitý, geisterartig. Kká. K sl. j.
126., Osv. Vl. 872. D. peruť. Mus. 1880.262. Duchovně, geistig. Mž. 131. Tělesně
i d. o sebe pečovati. Koll. IV. 183. Duchovněti, ěl, ění, geistlich werden.
Duchovní správa, správce (pastýř), Žer.
Záp. I. 161., 162., J. tr., bytosť, Hlv., MH. 7., útěcha, Mž. 102., básnictví, Tf., řečnictví, Jg. Slnosť. 166., píseň, ib. 107., kantata, ib. 147., cit, ib. 32., pomoc, Mus. I880. 471., dary, Geistesanlagen, Pal. Rdh. 1.139., právo, Tov. 120., život (spatrný), vita contempla- tiva, Št. Kn. š., zábava, Anth. Jir. I. 3. v. |
VI., matka (kmotra), Pass. raus. 404., zisk,
věc, milosť, soudce, utěšení, sladkosť, Št. Kn. š. 4., 29., 40., 44., 145., 126., 46., soud, ib. 146., Půh. II. 621., krmě, pitie. ZN. D-vné tak jako světácké památnsti v sobě zdržovala. Koll. I. 251. Sedmero skutků milosrdenství d-ho. Mž. 18. Buďtež světští nebo duchovní. Arch. III. 449. Aby v svých srdcích d. pšenici shromáždili a z písma aby d. perly u pokladiech srdce svého schovali. Št. Kn. š. 4. D. lidé jak svědčili. Zř. zem. Jir. S. 3., P. 16. D. statkové, ib. A. 11., E. 32., Tk. VI. 245., 254. O d. lidech před právem vz Cor. jur. IV. 3. 411. —.Vz S. N. Duchovnický, klerikal. Ssk., Šm.
Duchovnictví, n.,die Priesterwürde. Ssk.,
Šm. Duchovnictvo, a, n., der Priesterstand.
Ssk. Duchovnička, y, f. — duchovníce. Hus
1. 345. Duchovník, pharisaeus. ZN., Koll. I.
351., Sš. I. 72. Duchovníkový. Varujte sě od rozkvasu
d-ho, a fermento pharisaeorum. ZN. Duchovniti, il, ěn, ění, geistlich machen.
Rk. Duchovnosť. Umění d-sti, religiositatis;
D. ostřiehá srdce. BO. Ze všie mé nevsta- tečnosti k neskonanej d-sti. Pravn. 1408. Duchovosť, i, f. = duchovnosť. Sš. L.
190, Dk. D. boží, Sš. Sk. 18., duše lidské. Lenz. Duchovský Václav, kněz a historik,
1717 — 1773. Vz S. N. Duchovstvo, a, n. — duchové. Půtka
proti d-stvu nešlechetnosti v podnebesku. Sš. II. 139. Duchový, geistig. D. krásno. Dk. Aesth.
143 , 350. Pozdvižení, a rozčilení d.; moc d. Sš. L. 129., 122. Čisté d. náboženství; d. vývoj, síly. Alx. 1879. Majíc d. postavu. Št. Kn. š. 85. D. smutek, afflictio spiritus. BO. D. vítr, impetus spiritus. Ol. Ezech. 1. 12. Duchozjevosloví, n., die Leine von den
Geistererscheinungen. Dk. Dj. f. 174. Duchozpyt, u, m. Msr. 13., 15., Athen.
III. 374. Duchozpytný. D. vědy. Athen. III. 374.
Duchta, y, f., u lodních tesařů, der Ducht.
Šm. Důj = doj.
Duják, u, m. = zimní vietor. Slov. Hdž.
Šlb. 89., Hdž. Čít. 154. Důjemnosť — dojemnosť. D. slova. Dk.
Aesth. 278. Důjezd (výjezd) = cesta, po které se na
pole vyjíždí. U Král. Hrad. Kšť. — D. = místo, kudy jest dovoleno jezditi. Us. Hk. Důjka, y, m., os. jm. Vck.
Dujný, od douti. D. vání. Hdk. Mračno
kolíbané d-nou větrů smečkou. Hdk. Lum. V. 257. Duka, duka, y, f. = duča. Nadělal do
zdi hodně ďuk. Val. Tč. Velká d. (díra rukou do země vyhrabaná). Laš. Tč. Hra míčem (puckú) na ďuky (jeden hoch je v kole a dva po něm házejí; kdo se ho chybí, musí do kola). Na mor. Slov. Hrb. |
||
|
|||
Předchozí (169)  Strana:170  Další (171) |