kůže ř. krájeti. Až počnou do svých hrnečků
nahlídati a svých řeměnků potahovati (ze
svého živi býti). Rým. Běží mi tu o ř. Ne-
poběhne tu o řemen, než o celou kůži
(o všecek statek, o hrdlo). Ros. Jde mu
netoliko o řemen, ale i o celou kůži. Chce
z té kůže ř. míti (nějaký užitek). Mus. Hejt-
mané (Mansfeldovi) měli naději, že také ně-
jaký ř. z té kůže dostanou. Skl. V. 61. Ví
liška, komu ř. ohryzla. Až koza dí: Řemen
(— nikdy). Mus. Tvrdé má řemení (je skoupý,
nedá se táhnouti). Vz Lakomý. Ros. Ne
táhni řemenu s čertem, chceš-li, ať je tvá
kůže celá. Šp. Staří říkali: A my letos
jako lůni šlechtíme se jako ř. v úhni. —
Ř., polt, die Speckseite. Ř. sádla n. sla-
niny. Myslím, že z toho vepře budou čtyři
hodné řemeny. Us. Dch. — Ř., veslo, das
Ruder, der Riemen. Tab. lid. 53.

Řemenáč, e, m. = řemen. Její chrbet
husle byl a šmytec dubový kyj, remenáče
ja to byly struny. Sš. P. 671. — R., řeme-
nový kotouč, die Riemenscheibe. Prm.

Řemenář, e, řemeník, a, m., uzdář, der
Riemer. V. Vz Tk. II. 547. — R. (nástroj
řemenářský), vz Náklon.

Řemenařiti, il, ení, das Riemerhandwerk
treiben.

Řemenářka, y, f., Riemerin, f.

Řemenářský, Riemer-. Ř. práce. Ros.

Řemenářství, n., řemeslo obírající se
zhotovováním řemenů a drobnějších věcí
kožených (pochev, opasků, obojků atd.),
uvzdářstrí, das Riemerhandwerk. Učiti se ř.
Ros. Vz více v S. N.

Řemenatý, řemenitý, voll Riemen. Cf.
Řemenitý.

Řemenec, nce, m. — řemének. Slov.

Řemének, nku, m., lépe než řemýnek.
Vz Řemen.

Řemení, das Riemenzeug. Vz Řemen.

Řemenice, e, f., ochmet jmelovitý (Šm.),
loranthus, die Riemenblume. D.

Řemeníčko, a, n., vz Řemen.

Řemennák, u, m., karabáč, Geissel, f.
Slov. Bern.

Řemenník, řemeník, a, m. = řemenář.
Troj.

Řemeniti, il, ěn, ění, přiřemeniti, riemen.
Šm.

Řemenitý, Riemen-. Cf. Řemenatý. Ř.
mněchýř, hypnum loreum, das Riemenmoos.

Řemenný, Riemen-. Ř. bič, V., oprať,
úzda, Sš. P. 753., provaz. Bj.

Řemenov, a, m., něm. Řemenow, ves
u Pelhřimova. PL., Tk. III. 36.

Řemenovitý, riemenartig. Ř. žábry. Krok.
II. 123.

Řemenový, Riemen-. U. kotouč, v horn.,
dieRiemscheibe, Bc, oprať.

Řemesélko, a, n., das Handwerkchen.
Neškodného řemesélka se chytil (krádeže).
Ros.

Řemeslně, künstlich; handwerksgemäss.
Ř. malovati, něco konati. V.

Řemeslnice, e, řemeslničká, y, f., die
Handwerkerin. — Ř., umělkyně, mistryně,

die Meisterin, Künstlerin. Zima jest ř-eí
všech věcí. Toms.

Řemeslnický; -ky,po-cku, Handwerker-.
Ř. nádobí, V., plat, pokladnice, Us., tovaryš,
D., soud, řád, J. tr., škola (vz S. N.), ko-
mora, běh, stav, hospoda, společník, pro-
letariat, pořádek, mzda, jednota, obyčej,
živnosť, zvyk, právo. Šp. — Ř. — umělý,
kunstreich. Ms. Veleš.

Řemeslnictví, n., řemeslo, das Handwerk.
Theologia začala býti ř-ctvim. Kom. To ř.
toho mocně hlásá, jenž vše tak v řádu drží.
Kom. — Ř., die Technologie. Mus.

Řemeslnictvo, a, n., die Handwerker,
der Handwerkerstand.

Řemeslničí, Künstler-. Dól r., vallis arti-
ficum. BO. R. dílo. Troj.

Řemeslníčka, vz Řemeslnice.

Řemeslník, a, m. (v obec. mluvě řemesník),
řemeslníček, čka, m., kdo provozuje ře-
meslo, der Handwerker, Professionist, Hus.
III. 282. Ř, ot zlata, ot mosazi. BO. Ŕ. roz-
ličného diela. BO. Ř. nájemný, obecný, ř.
tvrdých kovů (kovář); řemeslníci dělají v díl-
nici. V. Řemeslníci mají cechy n. pořádky.
Kom. Ř. ve vsech. Tov. 117. Hudci a gaj-
doši dobří řemesníci, nikde jich nenajde leda
při sklenici. Sš. P. 615. Vz Řemeslo. — Ř.,
umělec, der Künstler, artifex. BO. Ř. umělý,
V., důvodný. Aqu. — Ř., mistr, der Meister.
Ř.bezbožnosti. Cant. 7. 5.

Řemeslniti, il, ěn, ění, künstlich machen.
Ros.

Řemeslnosť, i, f., umělosť, die Kunst,
die Künstlichkeit. Ros.

Řemeslný, umělý, künstlich, kunstreich,
Kunst-. R. kus, V., dílo, Ros., umění, Hlas.,
oheň (strojený), S. N., mluvejii. Br. Okna
divného ř-ného díla. V. — Ř., k řemeslu
se táhnoucí, Handwerks-. Ř. umění, Kom.,
význam. Krok. Služebné dílo, jest dielo
ř-né, rolné a jiné dielo. Hus. I.120., 119., 118.

Řemeslo, a, řemesélko, a, n. Vz Řeme-
sélko. Slovo řemeslo (zastr. remtslo) vzniklo
z remí-slo; kmen jeho rem? povstal z armi
(co do e sr. vart — vreteno), jež patří ke
kořeni arbh (skr. Őë}Ťh agere, ârambha po-
čínání) ; arbh se rozštěpilo a vzniklo z něho
a) známým přechodem bh do m: arm, erm,
rem nebo ß) arb, rab (též rob: robota, robiti,
robié a j. srv. ladija—loď a pod.). Základný
význam kořene arbh, jenž dostatečně jest
určen odvozeninami z druhého rozštěpeného
tvaru:rabota, lat.labor,goth.arbaiths, stměm.
arapeit a j., jest tedy dělati, konati, činiti,
hotoviti, vyráběti, strojiti; s ním se shoduje
v řečt. jak známo kořen älq<: ály-ávo» (hom.
aor. ijkqiov) tedy = vydělati (komu), zjednati,
vyzískati, utržiti (si: <p&óvov, Eur. Med.), hom.
alffeöißomi na^frtvoi, jež zjednají, vydělají,
vyzískají, přinesou otci mnoho hovad; tedy
hom. <ý.X(f<r}6tal avdgeg jsou lidé dělní, činní, při-
činliví, snaživí, podnikaví, řemeslní (v. níže);
álíprjúToíjá/.niyytz (Hes.) řemitrubkové, robi-
trubkové, řemeslníci neb robiči trub. Po-
soudíme-li dle všeho toho tvar rem, značí
remi-ti právě to, co robi-ti, a jazyk každému
z nich přidělil svůj úkon, užívaje prvého
o robení více umělém, k němuž jest nějaké