Předchozí (85)  Strana:86  Další (87) |
|
|||
86
|
|||
|
|||
-íá (-já) příp. 3. os. pl. ve vých. nářečích:
paliá; také -ia (ja): h ria. Vz Gb. H. ml. III 2. 26, List. fil. 1898. 95. -iach konc. lok. pl. u, znamení'. Vz Gb.
H. ml. III. 1. 163., -ích. -iam konc. dat. pl. u, znamení'. Vz Gb.
H. ml. III. 1. 169. -iami konc. instr. pl. u, znamení': zna-
meniami. Vz Gb. H. ml. III. 1. 170., -1mi Iambický. I. básnictví. Vz Ott. XII. 461.
Iamb-us, u, m. Vz Ott. XII. 461.
-iani. Strč. místní jména ukončená v-iani.
Vz Čes. Tábor. 1865. 33., 34., 37. IB1 Čeněk, prof. a spis., nar. 1851. Vz
Ott. XII. 467., Jub. XII. Ibis pták. Vz Ott. XII 467., Šír IV. 33.
Ibrc, citosl. Ibrc, myslíš, že to bude pěknv ?
Seb. 285. -ica: fujavica, hajnica, Stuchlik-Stuchlica
atd. Vz Lor. 29., 36., -ice. Příp. subst. žen- ských z themat jmenných, ale dílem i ze slo- vesných. Vz List. fil. 1899. 254., Lor. 35. -ice. Subst. ukončená v -ice nepřibírají
v gt. pl. -í: mladic, ulic, studnic; slova cizí mají v gt. pl. -c i -cí: posic i posicí. Vz Gb. H. ml. III. 1. 210., Mus. ol. IV. 123. — O skloňování pomnožných jmen místních v -ice vz Budějovice, Gb. H. ml. III. 1. 113. Pokus o vysvětlení českých jmen místních slabikami -ice a -ovice ukončených a jen v pl. užívaných. Fr. Sláma v Mus. 1834. 394. Vz násl. -ici, -ovici na místě nynějšího -ice a -ovice
užíváno až do XIII. stol. Pal. Děj. I. 1. 201. Sr. Otavan 1864. 72., 83., 105., 118., 133., Mus. 1834. IV. 394. —404. -ici m. -onc (f. ) v přechodníku v bibli:
Žena pracujici ku porodu a trapěci se kři- čela. Luk. 10. 39. Sr. -uci a -ěci. Ici = jíti. Bošac. Čes. 1. 1898. 225.
-ič příp.: chvalič, modlič, penězměnič,
tupič. Hus III. 228., I. 76., 337., III. 22á. (Mus. 1898. 242. ). Sr. List. fil. 1899. 257. -iček. Peter-Petřiček atd. Vz Lor. 30., 32.
-ička. Hanička atd. Vz Lor. 32.
- ičko: siovičko atd. Vz Lor. 32.
Ičkon = nyní. Chod. Čes. 1. IX. 131.
Ičkono = nyní. Dšk. Vok. 53.
Ičkont = nyní. Plz. 118.
Ičkot = nyní. Plz. 118.
Idea. Hynouť idey, kdekoli panuje hrubé
sobectví. Pal. Děj. IV. 2. 273. Sr. Pal. Pam. 414. nn. Idealism-us, u, m. Vz Ott. XII. 475.
Ideografika, y, f., z řec, Ideographie.
Vz Ott. XII. 478. Ideosloví, п., Ideologie. Vz Ott. XII. 478.
Idioblast, u, т., druh buňky. Vz Ott. XII.
478. Idiosynkrasie, e, f., z řec. Vz Ott. XII.
479. Idre, ete, n. = jádro, pl. idrata (han. a j. ).
Brt. D. II. 215. Idylla = selanka. Vz Ott XII. 483.
ie. Dvojhl. ie a íe. Vz Šb. Hus. Orth.
36. -ie v listinách lašských z pravidla ne- úženo: syna božieho. Vz Mus. fil. 1897. 208. — ie v jihozáp. Čech. vz Dšk. Vok. 33. nn. |
-ie (-í) koncovka nom. a vok. pl. u, chlap,
m. -i: vlcie, úžením jest -í: vlcí, vz Gb. H. ml. III. 1. 49.; nom. a vok. pl. u, oráč a meč': zlodějie, vz ib. 105.; nom., akkus. a vok. sg. u, znamení', mění se v é a úžením v -í: zahynutie, spasenie, v nářečích zacho- váno, vz ib. 163. nn.; gt, sg. u, znamení': dobrého denie, vz ib. '64., -í; dat. a lok. sg. u, duše' m. i: v téj zemie, vz ib 209.; gt. pl. u, duše': z cizích zemie, vz ib. 212., -í; nom. a vok. pl. u, kámen': kamenie (-i), vz ib. 407., 409., -ě, y, -ové; n<>m. a vok. pl. u, hosť: hostie. Vz ib. 342., 346., -i. — Příp. m. -í v 3. os. pl.: sbožní poznajie. List. fil. 1898. 91., 94. 95. -ieho, -ího. Vz Gb. H. ml. III. 1. 253. nn.,
164. -iech (-ich) koncovka lok. pl. u, chlapa
dul)': chlapiech, dubiech, vz Gb. H. ml. III. 1. 59.; lok. pl. u, o áč a meč', vz ib. 110, -ich; lok. pl. u, město': v rúšiech, ňadřiech, v rúš ch, na tělích, vz ib. 142., 144.; lok. pl. u, moře', vz ib. 158., -ech, -éch, -och, -ách; lok. pl. u, znamení' v panstviech, vz ib. 170., -ich; lok. pl. m. -ách u, vládyka': v le- vitiech (novotvar), vz ib. 199., -ách; lok. pl. u, duše': v tajnicíech, vz ib. 213., -ách, -ech; lok. pl. u, panoše', vz ib. 232., -ách; lok. pl. u, paní', nč. -ich, vz ib. 240., -ách; lok. pl. u, hosť a kosť, vz ib. 343., 348., -ech, -ách, -ich; lok. pl. u, kámen': kameniech. Vz ib. 407., 410., -ech, -och. Sr. ib. 253. Vz násl. -ich. -iej koncovka dat. a lok. sg. u, paní': ku
paniej (zastar. ), vz Gb. H. ml. III. 1. 239.; gt. pl. u, duše' m. -í. Vz ib. III. 1. 212. -iem (-ím) koncovka dat. pl. u, oráč a
meč' v dial., vz Gb. H. ml. III. 1. 109.; u, moře' dial.: srdciem, vz ib. 158., -óm; u, duše': dušiem (nč. -ím), vz ib. 212., -ím, -ám; u, panoše', vz ib. 231., -ám; u, paní', vz ib. 240., -ám; instr. sg. u, znamení': dobrým svědomiem. Vz ib 167., -ím. Sr. ib. 253. nn. Vz násl. -ím. -iema, íma. Vz Gb. H. ml. III. 1. 253. nn.
Koncovka instr. dualu u, paní'. Vz ib. 240., -áma. Vz násl. -íma -iemi, -ími. Vz Gb. H. ml. III. 1. 253. nn.
Koncovka instr. pl. u, paní´ (nč. -ími). Vz ib. 240., -ámi, ími. -iemu (-ímu). Vz Sudí a Gb. H. ml. III.
1. 253. nn. -iéš. Koncovka komparativu a superlativu
na Císařovsku: bujňéš. Vz Mtc. 1900. 344. -iev m. -ův) koncovka gt. pl. u, meč a oráč
v XIV. a XV. stol. Vz Gb. H. ml. III. 1. 108. Ihlička, y, f. = jehlička. Slov. Zát. Př.
182 b. -ího, sr. -ieho (předcház. ). Koncovka gt.
sg. u, znamení' m. -í v obec. mluvě: uhlího. Šb. Děj. 17., Gb. H. ml. III. 1. 164. -ich, vz předcház. -iech. Vz Sudí a Gb.
H. ml. III. 1. 253. nn. Koncovka a) gt. pl. u, moře' (místy): polích, lících, srdcích (val. ), Brt. D. I. 68.; u, oráč a meč': rodičích, ko- ních, groších (v nářečích), vz Gb. H. ml. III. 1. 109.; u, znamení': kázáních, vz ib. 169.; u, paní' (novotvar), vz ib. 240.; u, hosť a |
||
|
|||
Předchozí (85)  Strana:86  Další (87) |