465

Prk. — U rybářů horko = jeden rok, ein
Sommer, ein Jahr. Rybník na tři horka (léta)
rybami nasaditi. Us. — H., hořko = těžko,
bídně, elend. Na Slov. Plk. — Jg. Vz Horký.

Hořkodřevník, u, m., xylopia, rostl.
Bitterholz. Rostl.

Hořkokořenný, bitterwurzig. Rostl.

Horkokrevnosť, i, f., _t Heissblütigkeit,
Gallsucht. Jg.

Horkokrevný, heissblütig, gallsüchtig V. j

Horkoměr (žaroměr), u, m., Hitzmesser. Rk.

Hořkoň, ě, f., quasia.

Hořkonavilý, bitterlich. Rostl.

Horkop, a, m. = horník.

Hořkoperný, bitter und brennend. Jg.

Hořkosolný, Bittersalz-. H. louh. Techn.

Horkosť, i, f., horko, parnosť, palčivosť,
horoucnosť, die Hitze, Gluth, Brunst. Ná-
ramnou horkosť míti. V. H. přecházející (flie-
gende H. ), D., slunečná, Har. H. zimniční.

Horkosť, i, f., die Bitterkeit. H. mající
(hořký). V. — H. = hněv, nevole, žel, ne-
chuť, Erbitterung, Unwille. K h-sti popou-
zeti. Kram. Tajná h. v srdci. V. K h-sti při-
vésti. V. Haněti (sluší) v čas a bez horkosti
mysli. Kom. H. ducha, Br. Oznamuji vám
svú velikú žalosť a hořkosť srdce mého (m.
svého). Břez.

Hořkovka, y, f., Bitterwasser. Rk.

Horkovlhký, hitzig und feucht, Jg.

Hořkucha, y, f., Bitterstrauch. Rostl.

Horký; horek, rka, rko; komp. horčejší,
hořčí; adv. horce, horko; horčeji. — H. =
palčivý, horoucí, vederní, heiss, wann. Jg.
H. písek, pec, D., lázeň. Us. Horký co var.
V. Dokud železo horké, kuj. Us. Horké že-
lezo nejlépe se kuje. Jg. Kovati železo, do-
kud korké jest. V. Musí to shrýzti, jako
pes horký koblih. Us. V příliš horké vodě
bába ho koupala (je chtivý a kvapný). Č.

— V horkém skutku někoho postihnouti (an
der frischen That ertappen). Rk. — H. ne-
moc, zimnice (horečka), horké (palčivé) ne-
štovice; h. krev, nežit. Jg. — H =. horkosť
dělající, hitzig, erhitzend. Jg. Bobok je mokr
a horek. Jád. Kosatec je horek. Byl. — H.

= prudký, popudlivý, hitzig, feurig, hastig,
jäh. Jg. Horké krve. Jg. Není horký ani
studený. Us. Horkého mozku člověk. V., Č.
Z horka nakvašený. Č. H. jako blen (blín).
Mt. S. — H. horlivý, srdečný, vroucí,
heiss, innig, nicht gleichgiltig. Jg. H. bitva
(krvavá). — v čem. Bude-li hospodář horek
v božiem milovánie. Št. — H. perný. V.
H. právo (strenges Recht). Jg.

Horký, hořčejší n. hořčí; horek, řka, řko;
adv. hořce, hořko, hořčeji. H. = horký,
heiss, zastr. Jád. — H. = chuti příkré, ští-
pající, bitter. Jg. H. sůl, houba, lupen, tráva,
jetel, Us., kořen. V. H. jako žluč, V., jako
pelunek, Us., pelynek, chmel. Pk. Ani hořký
ani sladký. Trnk. Hořká (pálenka): anglická,
heřmánková, ruská, španělská. Kh. H. pivo.
Us. — H. = protivný, žalostný, widerlich,
bitter. Jg. H. pomsta, Troj. Výstupek hoř-
kými slzami oplakává, Jg. Den h. a ne-
šťastný. H. práce, smrť. L. — H. = rozhoř-
čený, hněvivý, trpký, erbittert, unwillig, zor-
nig. Jg. Slovy hořkými na někoho se utí-
kati. V. Hořkými, tvrdými slovy přimlou-

vati (slovy trestati). V. Nechtějte k ženám
hořcí býti. Stav. manž. — H. Na Slov. užívá
se zhusta v námítce neb odporné odpovědi
adj. horký (=hořký) ve smyslu českého:
aj co! e co! jak pak! anon. toť se ví (iron. )!
kozla! houby! atd. Lomidrevo sa káže Miesi-
železovi obzrieť, či dačo za nimi nevidí ?
Horkô (= o, -é) nevidím, povie tento. Pov.
93. (Prk. )

Horlanka, y, f., myší úško, Mäuseöhr-
lein. Berg.

Hořlaviny, brennbare Mineralien. H. jsou
nerosty hořlavé buď tekuté zvláštního zá-
pachu aneb pevné, obyčejně nekovové, malé
hutnosti, malé tvrdosti a ve vodě neroz-
pustné. Jsou to: síry, pryskyřice zemní a
uhlí, Bř., zarnek, kamenka, jantar, asfalt,
petRolej (odrůdy,: nafta, dehet skalní), tuha,
anthracit. Š. a Ž. Vz tato slova.

Hořlavý, brennbar. H. látky. Us.

Horlení, n. = nevole, hněv, Ereiferung.
K h. někoho přivésti. Ps. — H., toužení,
Verlangen, horlivosť, žehravosť, Eifersucht,
V., závisť, sočení, nepřízeň, Neid, Eifer, V., hor-
livé následování, štek, řevnění, Wetteifer.
V. Horlení po někom (štekování). D.

Horlič, horlitel, e, m., der Eiferer. H. pro
náboženství. Sych. H. po někom. Nach-
eiferer. D.

Horlička, y, f., horlitelka, y, horlitelkyně,
ě, f., die Eiferin. D.

Horličnosť, i, f. = horlivosť, der Eifer,
Nacheifer, Eifersucht. Plk.

Horličný, horlivý, eifernd, nacheifernd;
eifersüchtig. Plk.

Horlík, a, m., přílišný horlitel, Eiferer.
Plác.

Horlitel, e, m. = horlič.

Horlitelství, n., horlení, Eifer, Enthu-
siasmus. Marek.

Horliti, 3. pl. -li, horli, il, ení, horlívati.
H. = velkou nevoli jeviti, eifern; vášnivě
mluviti, eifern; hořekovati, eifern; horlivosť,
žehravosť jeviti, eifern; závisť jeviti, eifern;
horlivě následovati, štekovati koho, nach-
eifern, nachthun. Jg. — abs. Nehorli a pusť
pryč, což jest preč. Tkad. Horlící (horlivý,
žárlivý). V. — (se) na koho. Zlob. Smilná
žena horlí na dobrou (ženu). Ben. V. —
nad čím. Smrž. Nad matením křesťanův h.
Kom. Kdo nad cizím štěstím horlí. V. —
čeho. Jaká by byla horlivosť pro Boha, kdyby
nebylo čeho h. a mstíti ? Scip. post. — Rk.

— proti něčemu. Proti lhostejnosti h.,
proti rušitelům h. Kom. — pro co (si). H.
pro dobré, pro Boha. Br. H. si pro bratra
(hořekovati). Ros. — oč. Oč náležitého h.,
o slávu. Kram. O přednosť h. Ráj. Ale na-
horlím se s Jidášem a proti němu? Mar.
Khýn. káz. 30. — po čem. H. po bratru,
po milém, po pánu Bohu (= dychtiti, 2. šte-
kovati). Ros., D. — se s kým. S ženou
svou nehorli, neboj se za ni. Syr., St. N.
227. — čím. Horliti velmi úmyslem horlivým
(pohnouti se v mysli). Troj. Horlil jsem hor-
lením velikým nad Syonem (pro Syon. Br. ).
Zach. — z čeho. A tak z toho horlili, že
se to bez jich povolení stalo. Plk. — jak:
bez rozumu h. Zák. — si (hořekovati). V.

— s kým o co v čem. Kdy s Assyrií