Předchozí (330)  Strana:331  Další (332) |
|
|||
331
|
|||
|
|||
Homolkovský mlýn u Dobříše.
Hornolný, vz Homolatý. H. hora. Koll.
I. 144. Homologický = srovnalý, homologisch.
H. řada. Nz., Schd. I. 378. Homologie, e, f., z řec. H. zeměpisná =
podobnosť v obrysech a poloze částí souše. Stč. Zem. 743. H. v geom. Vz S. N. X. 245. — Cf. Šfk. Poč. 377. Homolov, a, m., Homolau, dvůr u Vlravo-
týna. Blk. Kfsk. 1201. Homolozub, a, m. = homolozubec. Šm.
Homolozubec, bce, m. H. olbřimský,
mastodon giganteum. Frč. 376. Homon, náleží kořenem k strč. homota,
nyní hmota. Mz. v List. filol. VII. 215, Mkl. Etym. 71. Zavití hlavy její to bylo velikých fulťasův a homonu obálek. Ctib. Hád. 72. — H. = křik, hlomoz. Slov. Či nečuť v dialke homon kopyt jazdy? Paul. Bes. II. 216. Homoniti = křičeti, zníti. Slov. Nech
zahomoní hurt jej zbrane. Paul. Bes. II. 216 Homonyma na Zlínsku. Vz Mtc. 1878.
59. Soujmenný, S. N. Hompálať = houpati. Slov. Ppk. II. 67.
H. nohama. Ntr. V. 171., 172., 169. Hompara, y, f. = ohnipara. Slov. Rr.
Sb. Hompati = houpati U Počat. Jdr. Na
Mor. Tč. Homopleroty, pl., f. = soudmutiee. Stč.
Zem. 765. Homoseisty = stejnotřesnice. Stč. Zem.
792. Homota, vz Mkl. Etym. 72.
Homrati = mumlati, šemrati, Slov. Hdž.
Šlb. 34., Erb. Sl. čít. 66. Celou cestou h. Dbš. Sl. pov. I. 103. Homulice, die Telephie. H. střídavolisté,
t. imperati. Vz Rstp. 651. Homulinec, die Andrachne. Vz Rstp.
1355. Homulky = homolky, syrečky. Laš. Brt.
Homut, a, m., os. jm. Arch. I. 249.. Pal.
Rdh. I. 120., Blk. Kfsk. 1317., Sdl. Hr. IV. 370. Hon. Mnoho honu. Waidmannheil! Pozdra-
vení myslivecké. Šp. — H. = běh, spěch. Měli jsme dnes do honu co dělať. Us. Vk. Světů vířivý h. Nrd. — H. = 125 kroků. Půh. II. 239. Už byl od ní na dva hony, ješče na něj volala. Sš. Jeli desatery hony. Pulk. 83. b. Ot JeRUsalema pět honóv měrných. BO. — Hony = jednotlivé pole od meze k mezi. Na troje hony ho slyšet'. Zlínsky. Brt - lionem = rychle, kompar. honemši: kerý honemši! Mor. Brt. D. Má na honem = na pilno, na spěch. U Jílov. Mý — Hony = pole u Dalečína. Pk. Hony — pole. Aby mu h. sel. NB. Tč. 12. — H. = jitro, tolik pole, kolik se dvouspřežením obdělá. Pk. Val. Brt. — H. = setrvačné n. přemítací kolo, setrvačník, meták, das Schwungrad. Šp., Hrm. 89. Točení hřídele děje se honem opatřeným klikou. KP. V. 180. Cf. Schd. I. 63. - H. zpáteční, ve stavit., zadní lose, das Rück- lager beim Faschinenbau. Nz. — H., os, jm. Blk. Kfsk. 967. |
Honáckati se = honiti se (o psech, vl-
cích). Slov. Bern, Honák. H-ky = jenky, osykové kozáky,
houby. Zlínsky. Brt. Hoňák = pasák ovcí bačovi podřízený,
který pomáhá valachovi ovce pásti, ovce od škody odvrací a při dojení jednu po druhé z honénice přihání. Val. Brt. Cf. Honělník. — H. = honicí pes. Mor. Knrz. Hoňálek, lku, m., der Brandschiefer.
Šm. Hoňata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120
Honavá, é, hoňavka, y, f. = honička, hra.
U Něm. Brodu. Holk. Honba. Vz Kram. Slov., S. N., Sdl. Hr.
IV. 377., V. 367. H. s krahujem. Vz Sdl. Hr. I. 178., III. 303. H. vodní, v zátahu či zatažená. Škd. Honbice, Hombitz, ves u Chrastě. Tk.
Žk. 221., Sdl. Hr. I. 253. Zaniklá ves na Mor. D. ol. IV. 313 a j. Honbivosť, i, f., die Jagdsucht. Šm.
Honbomil, a, m., der Jagdliebhaber.
Dch. Honce, e, n. H. rolí = míra pole. U Strážn.
na Mor. Šd. — H., pl. = koncování. Náš macek chodí na h. U Přer. Šd., Brt. D. 215. Honcievý vévoda, dux equitatus. BO.
Honckati se = koncovati se. Slov. Rr.
Sb. Honcula, ovčí jm. Mor. Brt. — H. =
smilnice. Koll. St. 583. Honček, nečku, m = malý honek. Slov.
Bern. Hončica, e, f., die Treiberin; Jägerin.
Slov. Bern. Hončič, e, m. == honec. Bern.
Honda, y, m. = Honza, Jan, U Příbr.
Prk. U Domažl. Sbtk. Hondrlati = kolébkou velice kolébati.
Val. Vck. Honebník, a, m. = pasák ovcí. V Bezkyd.
Tč. Honec = lehký jezdec. Dal., BO., S. N.
XI. 447. — H. genialnosti, původnosti. Dk. Aesth. 344. Honectvo, a, n. = konci. Lpŕ.
Honečky = poutka na dlouhém provaze,
jež dává řezník praseti na zadní nohy, aby mu lépe šlo. Čce. Tkč. Honej = kodnej (hodný. V dětské řeči).
Honěk, ňka, m., os. jm. Arch. I. 256.
Honelnica, e, f. Mieri k dojelnici či
b-ei t. j. košiaru, v ktorom ovce dojá a nadháňajú sa. Slov. Včka. IV. 127. Honělník, vz Hoňák (dod.). Ntr. VI.
359. Honěná, é, honěnka, y, f. = honění se.
Hrejme si na h-nou. U N. Bydž. Kšť. Honěnec, nce, m., der Verfolgte. Šm.
Honěnice, e, f., das Jagen, die Lauferei;
bitka. Pk. — H. = zadní čásť pajty, kam se ovce před dojením shánějí. Val. Brt. L. N. I. 183. Honětice, dle Budějovice, ves u Zdounek.
D. ol. I. 420, II. 174., 298. Hongač, e, m. = houpačka. U Kroměř.
Nl. |
||
|
|||
Předchozí (330)  Strana:331  Další (332) |