196

Slov. Vz Sbor. slov. IV. 51. nn., 1S9., V.
67. Sr. také: Zvyk.

Obyčejný. To je o. člověk = dotěrný.
U Křenovic. Vchř.

Obyčný, proprius. Jemuž o-čno jest. Ž.
pod. 127a. 32.

Obykati v čem. Chč. (List. fil. 1898 463. ).
Obyknouti něco přijímati. Modl. CVIII.

Obyvatel, gt. pl. vedle -lů má starší tvar
-tel. Brus.

Obzerance. Zát. Př. 265b.

Obzinút = uloviti. Val. Brt. D. L 238.

Obzobati. O-be to za něho = sveze se
to naň Již. Mor. Šeb. 157.

Obzvláštní. S ženichem obzvláštnějším.
Brt P. n. 11.

Obžalovanec, nce, m. Pal. Děj. I. 2. 277.
a j.

Obživiti. Obživ mne na duši i na těle.
Modl. CLXXIX. 156.

-óca: dóca, řkóca (Brt. D. ) jsou adv. po-
dobající se přechodníku. Vz Gb. H. ml. III.
2. 88.

Ocas. Kam noha, tam ruka; kam ocas,
tam hlava. Trnka. — O. v botan. O. beranní
= hadinec. U Pravonína. Vchř. Psí ocas =
divizna velkokvětá; všedobr. Mor. Mus. ol. III.
136. — O. = šroub s ocasem и predovek. Ott.XIV. 647. — O. = klausule, podmínka, vy-
táčka. To předkem postaveno buď beze všech i
ocasů. 1516. Pal. Děj. V. 2. 313.

Ocasáč, e, m. = hadinec, rostl. Mor. Mus.
ol. III. 136.

Ocasitý oděv. 1557. Vlč. Lit. I. 423.

Ocáskový. O. kožich (oblékal se přes
hlavu). Čes. 1. VIL 163.

Ocasový. O. čepec. Wtr. Part. 362.

Ocel. Vz KP. VIL 351.

Ocemeriť sa = opiti se. Slov. Zát. Př. 72^b.

Ocet, slov. ocot. Ocot darovaný sladký
atd. Vz Zát. Př. 339b. _ o. čertí = potmě-
chuť. Mor. Mus. ol. III. 136.

Ocetník, u, m., keř. Mor. Mus. ol. V. 72.

Oćip, gt. oćepě, f. = otep. Slez. Lor. 75.

Očipka, y, f. = otýpka. Slez. Lor. 75.

Ocot = ocet. Slov. Zát. Př. 339b.

Octavieť = octěti. Slov. Sbor. slov. I. 55.

Octnouti se. Vz Gb. H. ml. III. 2. 243.

Očenášek, ška, m. = strašidlo, které béře
děti, které se večer nemodlily. Mus. ol. 1897.
89. Sr. Nemodlenec.

Očepák, u, m. = veliký svatební koláč.
Horažď. Kub. L. f. 1900. 361. — O. = čepec
do zadu se zvyšující a zdobený hřebenitou
krajkou zlatou n. stříbrnou. U Rychmburka.
Př. star. V. 12.

Očepěiť sa = opiti se. Slov. Zát. Př. 72b.

Očesati koně = vyčistiti. Horen. 23.

Očěti = oči. Budeta ji oczeti boleti. Maš.
ruk. 29a. Sr. Mus. fil. 1899. 271.

Očiléčitelský. O. činnost Schb.

Očísliti, beziffern. Mus. 1850. IL 4., 70. Př.

Očitý. Vodil je na o-té spatření nebes
(aby je očima spatřili). Wtr. (Mus. 1898. 24. ).
O. spatření. 1583. Arch. XVIII. 399.

Očividný. O. dareba. Slád. Oth. 135.

Očko, a, n. l s očkem = tvrdé. Rozb.
kral. 58.

Očkovaný krytohlav, brouk. Klim. 278.

Očkovati. Dle Prk. v Kroku 1897. 330.
z lat. vaccinare (vokčiti, vokcovati, vočko-
vati).

Očkový. Vz Kruhoproužec, Mšicojed, Slu-
néčko.

Očlivý. Uznáte-li toho člověka skrze tu
očlivú věc křivého býti. 1510. Arch. XVIII.
509.

Oční lékařství. Vz čes. literatura o něm
o Jub. IIc. 91. —107.

Od předlož. O užívání jí v Maš. ruk. Vz
Mus. fil. 1899. 272. Na Císařovsku vz Mtc.
1900. 142.

Oda, y, f. = voda. Vz Čes. 1. VIL 377.

Odbafnouti několikkrát po sobě (kouř
z huby vypustiti). Tům. Ml. 97.

Odběhnouti co. Odbehla som vienek aj
zlatý prscienek doma na stole. Sbor. Slov.
III. 83.

Odběhnutý vojín m. odběhlý. Har. J. 144.

Odbírač, e, m. = kdo odbírá obilí za se-
káčem. Mus. ol. 1898. 111. Sr. Odbíračka.

Odbírání, n. = loučení. Přežalostné o. Brt.
P. n. 404.

Odbojce, e, m. Pal. Děj. III. 1. 173.

Odbudati. Když měsíc odbudá (schází).
XVIII. stol. Čes. 1. 1898. 195.

Odbytiště, ě, п., Absatzorr. Nové o. pro
průmysl. Nár. list. 1898. č. 288.

Odbývaný. Sněm v Normberce o-ný. Pal.
Děj. II. 1. 454.

Odbývati. Vz předcház. — O. = odtékati.
Vody odtud o. nemohou. Arch. XVII. 484.

Odcestí. Nechav přímé cesty šel po o.
Ezop. 156.

Odcizovací náklonnosť=náklonnosť k od-
cizování řečí, ku krádeži. Ott. XIV. 364b.

Odčabovaná. Hráti na o-nú (odrazí se
špaček čabákem, když ho druhý hází do
kola nebo když se klupe). Val. Čes. 1. X. 33.

Odčistiti, emundare. O. od hřícha. Ž. pod.
XVIII. 4.

Odčítati se čeho. Jeho se jednota vždycky
o-la (naň nepočítala). Kom. Ohláš. 91. (97. ).

Oddankovati něco = odprodati, pryč dáti.
Slov. Phľd. 1897. 314.

Oddati co zač. Za tento farářský dvůr
oddali jsme domek (dali, nahradili, vyměnili
а р. ). Arch. XVI. 478. A co lidem (za po-
stoupení polí k lukám) oddají, to při nich
zůstati má. Arch. XVI. 258. Aby se jm za
ty lesy oddalo. 1496. Arch. XVII. 281.

Oddáviti = otlačiti. Který kůň sobě patu
otdáví. Maš. ruk. 290^a.

Oddenní střevo, infestinum rectum, od
Člověka jde. Maš. ruk. 157a. Sr. Mus. fil.
1899. 272.

Oddešení a odpočívání míti. XV. stol.
Modl. ms. (Mus. fil. 1898. 181. ).

Oddisputovati si co: úlohu (disputací
ukončiti). Wtr. Živ. vys. šk. 411.

Oddovka, y, f. = odvod k vojsku. Slez.
Lor. 75.

Ode dávna, vz Dávno.

Odedžoć = svléci. Slez. Lor. 75.

Odehnati. O tvarech vz Gb. H. ml. III.
2. 335.

Odehráti. Už má odehráno (umřel). Hoř.
221.