578

tonský, platonisch. P. láska, duševní spo-
lek dvou osob rozličného pohlaví beze všeho
podnětu smyslného. S. N. — Platonism-us,
u, m., učení Platonovo. Rk.

Platory, dle Dolany, Plattorn, ves u Su-
šice. PL.

Platování, n., das Platiren. Jg.

Plátovati = kov kovem dražším potá-
hnouti, mit Platte Blech bedecken. Nz. —
co. Us. Vz Plát. S. N., KP. I. 207., IV. 150.
— P., pláty dělati, Platten machen. Ros.

Platový, na plat se vztahující, Zins-,
Zahlungs-. P. louka, kniha, den. D.

Plátýnko, plátynečko, a, m., vz Plátno.

Platýs, vz Piatejs.

Plausibl, z lat. plausibilis, chvály hodný,
pochvalný, beifallswürdig, annehmbar, glaub-
würdig.

Plaut-us, a, m., slavný komický básník
římský, 254.—184. před Kr.

Platzkommando, a, n., z něm., místní
velitelství. Rk.

Plav, u, m., plavení, das Schwemmen. P.
na dříví. Us. P. polenového, dlouhého dříví.
Um. les. Dříví na plav dáti (po vodě plaviti).
Pardub. — Jako plav koňský (fluxus equo-
rum). Ez. 23. 20. BO. — P., plavení se, plavba,
die Wasserfahrt. Dch.

Plavací měchýř, Schwimmblase, f. Techn.

Plavač, e, m., der Schwimmer. Slavný p.
druhdy v ledajaké řece utone. Č. M. 155. —
Kotel se může doplňovati buď po troubě
nebo plavačem (ve vinopalnách). Čas. tech.
Vz Plavák.

Plavadlo, a, n., der Schwimmort. P. kotlu
parního, p. magnetické. Vz KP. II. 364.

Plavais, u, m., z něm. Bleiweiss, šp. m.
tužka, od tuha. Vz Plaveis.

Plavák, a, m., kůň plavý, der Falbe. —
P., zvíře ssavé, vaknaté, cheironectes. — P.,
pták, Grasmücke, f. — P., plavec, der Schiffer.
— P., u, m. P. u síti, vz Nevod. — P.,
chladič, v pivovářích, der Eisschwimmer.
Dch. Vz Plavač.

Plavání, n., das Schwimmen. — P., plavení,
das Flössen. — P., tečení, das Fliessen, der
Fluss.

Plavati, plavám (a plavu, eš, e atd.); pla-
vávati. P., koř. plu (plu-ji), u se stupňovalo
v «v. Schl. Forma p. však není deverba-
tivnou, nýbrž denominativnou, spoléhajíc na
tvaru рlаvъ. Mkl. B. 469. — Učí se p. Us.
Kachna atd. plavá. Us. Dříví plave. Us. Plave
jako zednická tříska (vz Sekera, Hloupý).
Lb. Tak vie plávať ako motyka. Mt. S. Umí
plavať jako pantok, topůrkem hore. Sk. Herec,
řečník, kazatel, žák, neumí-li své úlohy, plave.
Hý., Nvk. —kde, kam, odkud, kudy. P.
přes moře. Č. P. v rybníce, k břehu, pod
vodou, pod vodu, pod most, od břehu, do
plovárny. Us. P. proti proudu. Vz Marný.
Lb. P. v louži. Er. P. 92. V tom ty pruty
z rozmarýny k samé lávce plavaly. Er. P.
178. Viz lodníka plavať na planinách moře.
Sš. Bs. 19. Ptactvo po obloze plavá. Krok.
Její bílé ruce vodú plavú prudce. Sš. P. 145.
(Mkl. III. 391.). — co: dříví (plaviti). Ros. —
jak. Plave bez měchýře. Vz Ztřeštěný. Lb.
P. na měchýřích. Us.

Plavatný, zastr., -ten, -tna, -tno, u SŠ. bla-
vatný = námodrý, bläulich. P. barvy. Ester
8. 15.

Plavatý (zastr.) = šedý; záplavlý, po-
někud plavý, falb, gelblich. Grau. MV., D.

Plavba, y, f., koř. plu (plu-ji), u se stup-
ňovalo v av. P., nesení se na tělese tekutém,
na vzduchu (větroplavba), na vodě (p., po-
vodní p.). Das Schwimmen. V plavbě se cvi-
čiti. — P., jetí na lodi, das Schiffen, die
Schiff-, Seefahrt. Plavbu vykonati. Kom. J.
470. Mzda od plavby. V. Zběhlý v plavbě.
D. P. po moři. V. P. pobřežní, mořská, ná-
mořská. Nz. P. proti proudu, na horu; plavbou
se živiti, obírati. Šm. P. vorová, poříční, prů-
plavní, pomořská, vnitrozemní; lodní (plach-
tová a paroplavba). Vz S. N. Z p-by se vrátiti;
p. dolů, die Thalfahrt. Dch.

Plavbozběhlý, lépe: v plavbě zběhlý. Jg.

Plavci, pl., národ, Kumani, die Kumanen.
Na ty Rakusicě Plavci udeřichu; Róžě naj-
prve Plavce pobi. Dal. 150., 151. Vz Gl. 232.,
Plavec.

Plavcový. Schiffer-. P. žena. D.

1. Plavčí, zur Schiffahrt gehörig, Schiffer-,
Marine-. P. úřad, ministr, Jg., Kram., mistr.
Us.

2. Plavčí, ího, m., plavec, der Schiffer,
Steuermann, Schwimmer. St. skl. Z ruky
plavčieho ušla. GR.

Plavčík, a, m. P. rezavý, haliplus íulvus,
brouk. Frč. 190. — P., der Schiffsjunge. D.

Plavební, Schiffahrts-. P. smlouva, zákon.
J. tr.

Plavebný, schiffbar. P. řeka. J. tr.

Plavec, vce, m., kdo plave na vrchu vody,
plovač, der Schwimmer. D. P. od plu (pluji),
vz u v av stupňované. Umělý p. neutone.
Pk. Býti dobrým plavcem. Nt. To bylo dříve
než Noe plavcem byl. Shakesp. — P., kdo
na lodi plave, der Schiffer, Schiffmann, Schiff-
fahrer, Bootsmann. V. P. mořský (marinář).
Plavci po moři se plaví. Kom. J. 462. Pe-
kelný p. (Charon). V. P. o větřích rozpráví,
oráč tažné voly chválí, voják rány své na-
mítá, pastýř ovečky vyčítá. Prov., Jg. — P.,
kdo dříví plaví, der Flösser. P. dříví, ná-
plavník, plťař. První: veslař, druhý: bidelník,
třetí: šrekárník. P. vyjednává výhradu (pla-
vení vorů skrz vrata u jezu). Plavci mají už
vyštíříno (jsou připraveni, aby plavili vory
skrze vrata u jezu). — P. u síti, vz Nevod. —
P., vz Plavci. — Plavci, ptáci. Vz Schd. II. 472.,
Pták.

Plavecký, plavčí, Schiffer-, Schiff-, Boots-,
P. pacholek, lid (plavectvo), halena, D., sochor,
bidlo, V., píseň, Hlas., škoda, Štelc., mlýn
n. lodní), Sedl., mistr, škola, umění, Ler.,
ostroví, vz S. N., chléb (suchár). Ler. — P.
dříví, Flossholz. Štelc. — Plavectví, pla-
vectvo, a, n., plavecké umění, das Schiffs-
wesen. D. Dch., Kom. J. 462.

Plaveč, vče, m., Platsch, ves ve Znojmsku.
PL.

Plávek, vka, m., rákosník větší, salicaria
turdoides, Rohrdrossel, f., Rohrspatz, m. Palli-
ardi. (Mý.).

Plaveis, vz Plavais.

Plavek, vka, m., (plauko, plavko) plavý
vůl, falber Ochs. Na Slov.