Dedovati = pod zaplacenou směnku nebo
dluh do kněh napsati: d. d, či d. dt. (= dedit)
= dal, zaplatil. Kh.

Dědovec, vce, m., jm. doliny. Sl. let. VI.
160. — D., os. jm. Tk. I. 312.

Dědovice, dle Budějovice, ves u Písku.
Tk. III. 37., Blk. Kfsk. 650.

Dědovina, y, f., das Vorelternreich. Štulc
I. 198. — D. = dědovizna. Slov. Svätopluka
i mňa vláde jeho (Mojmírově) poddal s našmi
dielmi d-ny. Č. čt. I. 92. — D., hájovna
u Milevska.

Dedovisko, a, n. = místo zděděné, der
Erbplatz, Erbort. Slov. Ssk., Bern.

Dědovizeň, zně, f. = dědovizna. Slov. a
mor. Trokan M. 43., 84., 33., Zátur. Priat.
I. 10., Sl. let. I. 238. Na Val. Brt. D.

Dědovščina, y, f. = dědovizeň. Světz.
1880.

Dědstvo, a, n., die Vorväter. Dch.

Deductis deducendis, lat. = po srážce
všeho, co se sraziti mělo; kupecky. Kh.

Dedúch, a, m. = děd. Slov. Ssk.

Dedukce. Vz Jg. Slnosť. 59.

Deďula, y, f. = prababička. Slov. Zátur.

Dědumil, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.,
Tk. I. 61.

Dedúr, a. m. = dědour. Slov. Ssk.

Dědúš, e, m. = děd. Oženil sa nám zas
dzeduš, vzal sebe babušu. Sl. spv. 197. —
D., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.

Dedúšek, ška, m. = dědoušek. Slov. Ssk.

Děduška, y, f. = babička. Slov.

Děduško, a, m. = dědo. Slov. Phld. III.
3. 254.

Dědva, y, f. = dědstvo, die Vorväter. Dch.

Dědžbař, e, m. = kamenník, der Steinmetz.
Slez. Tč.

Dědžbati, dědžbovati = do kamene dlabati,
meisseln. Slez. Té.

Defenestrace, e, f. = vyhozeni oknem.
Kos. Ol. I. 274.

Defensor, a, m., lat. = obhájce. Vz S. N.

Deferník, a, m., ves u Sušice. Vz S. N.

Defervescence, e, f., z lat. = klesání
horečky. Slov. zdrav.

Defilovati. — D. = výšku předprsně
určiti. NA. III. 147.

Defilovní či rovnací rovina. NA. III. 147.

Definice. Vz Jg. Slnosť. 41. D. dogmata
— slavné prohlášení. Btk.

Definitivní = na jisto určitý n. posta-
vený. S. N.

Definitor, a, m. = ustanovovatel, lat.
Věda se brání proti nepovolaným d-rům.
Kutn. exc. — D. = spolupředstavený klášteru.
Rk.

Definovaný, definirt. — D. = slavně pro-
hlášený. D. dogma. Btk.

Definovati, z lat. = vyměřiti, stanoviti
(vymeziti). Rk. D. čísla polygonalní. Stč.
Alg. 45. — co odkud. Z jedničky hmoty
d. lze dále jedničku síly a jedničku závaží.
ZČ. I. 276.

Deflagrator, a, m., z lat. = přečišťovatel.
Vz KP. II. 216.

Deflegmator, u, m. = stroj, kterým se
směs páry vodní a lihové vede napřed do
nádoby na 80° zahřáté (do hustiče, konden-
satoru) a potom do chladiče. Blř.

Deflorace, e, f., z lat. = porušení panen-
ství.

Deformace, e, f., z lat. = zrůdnosť, die
Missbildung. Pek. 27., SP. II. 68.

Defours (Defúr), a, m., hrabě. Vz Blk.
Kfsk. 1296., S. N.

Degras, u, m. = koželužský sodový olej,
Gerberdegras. Šp., Matj. 70.

Děhel, hlu, m., angelica, die Brustwurz,
rostl. D. obecný, angelica menší, ang. sil-
vestris. Vz Č. Kv. 344., Slb. 578., FB. 93.,
Rstp. 735.

Dehet neslove nyní Harz, nýbrž jenom
Theer. Km. Vz Pryskyřice, Mkl. Etym. 40.
V MV. nepravá glossa Pa. D., der Theer;
die Wagenschmiere (kolomaz). Sl. les., Schd.
I. 424., S. N., Kram. Slov. 86, Slov. zdrav.
Prm. r. V. č. 1. str. 15. D. kamenouhelný,
Steinkohlentheer, Nz., kamenný (nest, zemské
klí), der Bergtheer; sud, pumpa, jáma (de-
hetník), nádržka na dehet. Šp. Pec k pálení
dehtu. Vz KP. III. 334. (148.)., Kk. 101.,
138., Šfk. 511., Bř. N. 111., Rstp. 1433., Sv.
ruk. 321., Koll. III. 263.

Dehetné, ého, n., Dehenten, ves u Hajdy.

Dehetnice, die Theercisterne. Sl. les.

Dehetník. — D., dvůr u Veselí; samota
u Sobotky. PL. Cf. Sdl. Hr. III. 184.—185.

Dehetový. D. plátno. Pcl. 86.

Dehna, y, m., cacodaemon. Rozk., Veleš.

Dehnica, e, f., die Theergrube. Slov. Ssk.

Dehnice = Dejvice. Tk. I. 35., 77., 347.,
373., II. 264., III. 50., IV. 172., Blk. Kfsk.
880.

Dehnický, ého, m. D. Vaněk Tk. V.
102.

Dehnictví. Vz Mz. v Listech filolog. VII.
41.

Dehník, a, m. = magus, daemon. List.
filol. VII 41.

Dehnis (Döhnis), ves v Boleslavsku. Vz
Bik. Kfsk. 69.

Dehtáře, pl., ves v Táborsku. Tk. III.
36., 43., Blk. Kfsk. 484., Sdl. Hr. III. 302.,
IV. 254., 278.

Dehtářiti, il, ení, Theer brennen. Ssk.

Dehtářství, n., die Theerbrennerei. Šp.

Dehtiti, il, ěn, ění, theeren. Ssk., Loos.

Dehtojem, jmu, m., v plynárně, das Theer-
reservoir, Theerbassin. Krost, Dch. Cf. De-
hetník.

Dehtov, a, m. D. Dolejní a Hořejní, Unter.,
Ober-Dechtow, vsi u Miletína. Blk. Kfsk.
50., 801.

Dehtovaný; -án, a, o, getheert. D. plátno,
látka, Us. Pdl., zástěra. Wld.

Dehtovice, e, f., das Theerleder. Šp.

Dehtovna, y, f., die Theerstube, -schwelle-
rei. Krost, Sl. les.

Dehtovné, ého,n., die Betheerungsgebühr.
Šm.

Dehtový, Theer-. Vz Dehet. D. olej bře-
zový, Birkentheeröl, smůla, Theerpech, voda,
Theerwasser (vz KP. III. 334.). Šp.

Děhylov, a, m., Dielhau, ves v Opavsku
u Bavorova. R. 1340. psali Dgehilhau a
Dzengilow, r. 1377. Egilaw, nyní po něm.
Eyglau, Eiglau. Pk. Češť. 9.

Dech, vz Slov. zdrav. Běžel, co měl dechu
Dch. Hyacintů sladký d. (vůně); d. vánku,