376

Hronka, y, f. = časopis, jejž 1836.—-38.
H. Kuzmány v Báň. Bystřici českým jazykem
vydával. Vz Pyp. K. 460.

Hronouti se po čem jak. Jestiť ne
moudrota mudrochů, jenž se rykem po té
hlíze hronou. Sš. Bs. 198.

Hronov, a, m.; Hronow, městečko u Ná-
choda. Kam chodí Hronovští, pošlou-li se
pro chléb do police (do Police)? Vz Sbtk.
Krat. h. 271. — Cf. Tk. IV 206., 391., Tk.
Ž. 114., Blk. Kfsk. 529., Sdl. Hr. II. 125.,
V. 361., Rk. Sl.

Hronova Vesce, ves u Nadějkova. Blk.
Kfsk. 1222.

Hronovci, strčes. rod šlechtický. Vz.
S. N.

Hronský Mlýn, mlýn u Pacova.

Hronutí, n. = ruina, neštěstí. Neraduj se
h. nepřietele tvého, ne gaudeas in ruina
inimici. BO.

Hroška, y, f, Hroschka, ves u Rychnova.
Blk. Kfsk. 679., Sdl. Hr. II. 277., V. 38.

Hrošoň = chrochoň. Šm.

Hrošovice. Sdl. Hr. I. 74.

Hrot = železce atd. V MV. nepravá glossa.
Pa. Vz Mz. v List. filol. 1880. 194., Mkl.
Etym. 79: H. střely, Sal., kotvy, Ankerklaue.
Kpk. Skály strmý b. Vrch. Cf. KP. I. 533.,
555. Hrot hromosvodu. Ib. II. 210. — Hrotek
v knihtiskařství, der Spiess. Dch. — H. =
násada atd. Dajž mu ránu až do hrotu. Výb.
II. 33. — Přenes. Jak ani necítil by choroby
hrot ve svém těle. Vrch. H. řeči. Dk. Aesth.
60. Výčitce h. ulomiti. Dch. — H. úhelníku
tělesného (oblý, břitnatý). Jd. Geom. II. 21.
H. bašty. NA. III. 143. — H. = radlice. Vz
Nákolesník. -- H. = střez. Cf. Mz. v List.
filol. 1880. 194. Vz Škopek (v dod.). Z hrota
pomyj nabrala, na hlavu jí vylela. Sš. P.
778. — H. v botan. = jemně protáhlá, tenká,
tuhá nebo měkká špička na konci listů,
plátků, plodův atd., mucro. Čl. Kv. XIX.,
Slb. XLI. — H, a, m., os. jm. D. ol. VII.
660.

Hrotek = dížka. Cf. Hrot., Mz. v List.
filol. 1880. 194. Mor. a slov. Brt., Zmešk.,
Tc., Ktk., Hdk. C. 378., Kčr. Také v Ruk.
kd.— Cf. Máselnice. — H., tka, ra., os. jm.

Hrotenka, y, f. H. obecná, brachionus
urceolaris, hlísta. Vz Frč. 59. H. čtyřrohá,
noteus quadricornis. Brm. IV. 2. 100.

Hrotica, e, f. = škopek s jedním uchem;
nádoba dřevěná, okrouhlá, v níž se dává
dobytku žráti; také na mouku. Mor. Brt.,
Tč., Vck. A on po ní h-cú, ona po něm
přaslicú. Sš. P. 676. — H. = buňka, ze
které se matka včel líhne. Zlínsky Brt.

Hrotíček, vz Hrotek, Máselnice.

Hrotička, y, f. = hrotíce. U Frenšt. Dšk.

Hrotík, vz Máselni-ie.

Hrotisko, a, n. = veliký n. špatný hrot.
Hol. 58.

Hrotiti, spitzen; wundverwunden. Dch.
Loto slovo polož za; Hrouště.

Hrotitý = v hrot vybíhající. Čl. Kv. XIX.
H. železo, Tš. Laok. 50., oblouk. SP. II. 12.,
Dch., klenutí. SP. II. 34.

Hrotivý, mit der Spitze verwundend,
niederstechend, scharfverwundend, nieder-
schmetternd. Dch.

Hrotka, y, f. = malá brázda na bram-
bory na přič pole dělaná. U Třeboně. Mrk.
Cf. Hrodek.

Hrotnatec, tce, m. H-tci, xiphosura, die
Stachelfüssler, jsou velcí korýši se štítnatou
hrudihlavou a s dlouhým ostnem či hrotem
na konci článkovitého těla: 1. různorepi,
eurypteridae: různorep; 2. ostrorepi, poe-
cilopoda: ostrorep. Vz Frč. 98.—100., NA.
V. 585. — H., mordella, brouk mající vzadu
špičatý článek jako hrot. H. skvrnitý, m.
maculosa; dvoutečný, m. bisignata, pásko-
vaný, m. fíisciata; dvouskvrnný, m. biguttata;
nejmenší, m. pusilla; špičatý, m. aculeata;
zakrsalý, m. pumila. Kk. Br. 265.— 267.,
Schd. II. 509., Brm. IV. 2. 54.

Hrotnatosť, i, f., die Spitzigkeit. Šm.

Hrotnatý = v hrot vybíhající. ČL. Kv.
XIX. H. germanogotická architektura. Koll.
III. 117. — H. korýši = hrotnatci. Krč. G.
365.

Hrotnice, die Helmstange. Sl. les.

Hrotník, a, m. = kdo dělal hroty. Tk.
II. 377., 382.

Hrotnokřídlec, dlce, m., hepiolus, motýl.
H. chmelový, hepiolus humuli, der Hopfen-
spinner; vrbový, h. silvinus, winklig ge-
streifter Wurzelspinner; pivoňkový, h. hec-
tus, das Punktband; chmelový menší, též
běloskvrnný, h. lupulinus, Hopfen wurzel -
Spinner, Bogenflügel; zelenavý, virescens.
Vz Km. 1878. 597., Kk. Mot. 130.—132.,
Hg. Z říše rostl. 189., Sír.

Hrotnosemenka, y, f., rhynchospora,
rostl. H. bílá, r. alba; hnědá, r. fusca. Vz
Čl. Kv. 96., FB. 16. Vz Hrotuosímka.

Hrotnozrnko, a, n. H. menší, řasa. Hg.
Z říše rostl. 180.

Hrotný, spitzig. Proč jsou slavské tváře
okrouhlé, a ne tenké, hrotné, tříúhlé? Koll.
I. 19. H. šiky chrlí proti Čechům (ostré
jako hrot). Hdk. Lum. V. 259.

Hrotov, a, m., Hrottow, ves u Brtnice
na Mor.

Hrotovice, dle Budějovice, Hrottowitz,
ves v Brnensku. Vz S. N., Žer. Záp. II. 11.
Proč se Hrotovičtí neponěmčili ač chtěli ?
Vz Sbtk. Krat. h. 164.

Hrotovitý = hrotu podobný. Srazila se
mračna h-tá. Hdk. Lum. V. 257.

Hroub, i, f. = hroubí, dříví hmotné, das
Derbholz. SI. les.

Hroubí, n. = hroub. Sl. les.

Hroubovice. Sdl. Hr. I. 254.

Hrud, hrúd, u, m. = suchá země, su-
šina, kde není mokřina, trockener Boden.
My máme seno t hroudu! Na mor. Slov.
Šd. Cf. Hrúd.

Hroudí, n. — hroudy, kollekt. Mřk. Oby-
čejné se Mařena spaluje, potopuje anebo
aspoň hroudím a kamením uhazuje. Sš. P.
771.

Hroudovati se, sich mit Schollen be-
weifen. — jak: až do krve. Us.

Hroudy, pl., f., Rauda, doly u Zdic.

Hrouchati bičem = praskati. Vz Ro-
chati. V Bystersku. Sn.

Hroup, a, m. = troup. Nechť, sobě b.
rovné hledá a mne s pokojem zanechá. Dh.
127.