Předchozí (514)  Strana:515  Další (516) |
|
|||
515
|
|||
|
|||
co v tom našem svolení scestného u-li, že
nás toho vystřežete. Arch. III. 257. (1426. ). Při kom sám dovede chyby u. Kos. Ol. 1. 14. — že. U-li, že všecko vie. M. Uznaménkovati, uznámkovati = pozna-
menati, bezeichnen. — co: prádlo. — čím: písmeny. Uznání, n. = poznání, die Erkenntniss,
das Einsehen. U., že chybeno. Us. — U. = nalezení, das Urtheil, der Befund. V. U. rady. Kom. Jestli spor o to, tehdy posouzení zů- stane na u. soudcově. OZ. — U. = schvá- lení, die Gutheissung, Genehmigung. U. účtů. Us. U. jest srovnalosť představy se smyslem. Marek. — U., die Erkenntlichkeit, Einsicht. Měj u. = buď uznalým. Brs. 149. Práce tu dosť, ale málo u.; Zde není žád- ného u.; Sloužím, až bych se přetrh a přec žádné u. Us. Dch. Ona za to všecko nemá žádného u. Us. Vk. Podlé u. a bez ublížení jedné i druhé strany. Pam. Val. Meziř. 195. U. pochvalného zasloužiti; Takové u. vše- obecně zavládlo. Sš. II. 7., L. předml. Uznaný; -án, a, o, anerkannt. Us. Šp.
Zboží za nejlepší u-né, bestrenomirt. Dch. Uznatek, tku, m. = uznání. Výsledek
u-tku a schvalby všeho dobra; Česť jest božské moci uznání a toho u-tku vněšným chováním vyjevení. Sš. II. 155., J. 89. (Hý. ). Uznati, uznávati = poznati, erkennen,
finden, sehen, einsehen; poznati a souditi, držeti, mysliti, erkennen, anerkennen, er- achten, halten; za pravdu přijíti, für wahr halten; přijati, annehmen; usouditi, nalézti, Urtheil sprechen, erkennen. Jg. — abs. Kdo uznává, že ví málo, ten má rozum v hlavě. Na Mor. Tč. — co: svou chybu, Us., něčeho potřebu, V., výminku (přijati). Bern. Ne- mohli pohnouti císaře, aby uznal změnu na trůnu českém. Ddk. III. 291. Páni hejtmané, kdykoli potřebu kraje uznali a sjezd polo- žili. Pal. Dj. V. 2. 357. U-li aristokratickou povahu církve. Sš. Sk. 69. — co z čeho. Uznal z dechu, z potu, co nemocnému chy- buje. Berg. — co, koho za co (jak). Ne- ohlížej se naň, ale dělej, jak sám za dobré uznáš. Dch. U. pohledanosť za pravou. Šp. Uznej toho za dobrého, kdo ctnostlivě žije. Mor. Tč. Každého za lepšého od teba uzná- vaj. Na Slov. Prve jste uznal za pravdu mně. Us. Vk. Něčí výrok za dobrý u. Kn. poh. 431. Uznal to za dobré. Žer. Sn. 38. Co za potřebu u-li. Žer. Záp. II. 166., L. 9. Že mě ty za pona uznovoš. Slez. Brt. P. 153. Též tebe já za krále u-vám. Brt. P. 189. Zbygněv jsa za vlastního uznán; Za pravého papeže uznán jsa, za vinna. Ddk. II. 378., III. 36., IV. 240. (Tč. ). Někoho za hodného smrti, za vinného (odsouditi). V. Uznati něco za slušné, Sych., za dobré, Us., za pravdu, Bern., práci za špatnou, Ml., po- hledanosť za pravou. J. tr. Někoho za vin- ného přes všecko zapírání. Ml. Někoho za krále, Jg., za vlastního syna (adoptovati). Jg. — aby. Potřebu toho uznali, aby... V. — co, koho v čem. Soudce žádný aby z darů nemluvil a pakli by kdo v tom uznán byl, ten aby trestán byl. Pr. — kde. Uznávám v tom chybu. Us. Na tvojem sr- děnku zradu sem uznala. Sš. P. 122. Strana |
papežská v oboru politickém vše za dobré
u-vá, cokoli jest jí k prospěchu. Ddk. V. 276. Povolnosť knížat u. v Jindřichu IV. příštího krále německého. Ib. III. 275. To musíme při něm u. Ml. — co čím: skut- kem, etwas faktisch anerkennen. J. tr. Nébrž podáním pravic mne a Barnaba za apoštoly mezi pohany uznali. Sš. II. 21. U. někoho hodným snášeti potupu. Ev. Mat. 63. Celé nebe, zem i peklo pánem ťa uznává. Na Slov. Tč. Málo se oň staral, ač jej králem německým u-val. Ddk. V. 315. Uznán jest lhářem. Rvač. — s inft. Uznal jsem toho potřebu býti. Har. Zemi úrodnou býti po- znal. Háj. Za dobré uznal dluh zaplatiti. Sych. Uznávám se k tomu nedostatečná býti. V. Abychom rybníka vám vydávati měli, neuznáváme se vám býti tím povinni a nejsme. Arch. IV. 61. — co na koho. Pakli by to naň uznáno bylo. Sedl. Rychn. 38. — jak: ochotně, vděčně něco u. Us. Dch. Vz U. co za co. — kdy. V smíru uznal Vladislav Zbygněva za syna. Ddk. II. 252. Po dlouhé hádce uznal, že zmeškal prý svůj čas. Pal. Dj. III. 3. 290. — co nad čím. Svrchovanosť říše nad sebou uznává. Ddk. II. 70. — že. Sbor uznal, že tyto hádky více odvodily od žádoucího cíle než k němu přivodily. Pal. Dj. III. 3. 87. Uznej, uznej, mé dítě, že ťa lubím velice. Čes. mor. ps. 89. Uznávač, uznávatel, e, m., der Erken-
ner, Anerkenner, Genehmiger, Beurtheiler. D. Uznávání, n., das Erkennen, Dafürhalten,
Anerkennen. Mark. Uznávatel, uznávatel, e, m., vz Uznávač.
Uznávatelka, y, uznávatelkyně, ě, f,
die Anerkennerin. Uznavce, e, m. = uznávatel, pol. L.
Uznevážiti, il, en, ení. — koho, ent-
ehren, beschimpfen. Na Ostrav. Tč. Uznobiti, il, en, ení; uznobovati = na-
znobiti, oznobiti, erfrieren. Jg. — se. Ros. Uznoim, a, m., něm. Usedom, ostrov a
mě. na něm v prus. Pomořsku. Vz S. N. Uznojení, n., vz Znoj. Vký.
Uznojiti se, il, en, ení = upotiti se, in
Schweiss kommen. Slov. Uzobati, uzobnouti, abpicken. — co čím:
zobákem. Us. Tč. Úzoby, dle Dolany, Pollerskirch, ves v Če-
chách. Šm. Uzohýbati, ganz o. alles umbiegen. —
co čím. Us. Tč. Uzoch, u, m., zastr. = dutky s uzly, die
Knute. St. skl. Uzoliti, il, en, ení, uzolovati = usmoliti,
beschmutzen. Us. u Olom. Sd. — co čím. Úzor, u, m., der Gesichtskreis. Jg.
Uzotaviti se, il, en, ení, wieder zu Kräf-
ten kommen. — čím: lepší stravou. Us. Tč. Uzoučký, vz Úzký.
Uzounký, vz Úzký.
Uzov a Úšov, a, m., Ausche, v Olomoucku.
Uzpejznouti, znul a zl, ut utí; uzpejzati
= uchňapnouti, tajně, nepozorovaně vzíti, weghaschen, wegfischen, wegkappen, schnip- pen. D. — co komu kdy. Us. Uzpívati se kde čeho: písniček, genug-
sam singen. Us. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (514)  Strana:515  Další (516) |