Předchozí (601)  Strana:602  Další (603) |
|
|||
602
|
|||
|
|||
jící. — se kdy. Prosil o laskavost', aby
o jiném sjezdě mohl se z. Ddk. III. 282. — kde. Z. něco před svým svědomím. Hrts. — odkud. Pokusíme se z. některé otázky
z pramenů moravských. Ddk. IV. 292. — jak. Vše mi to zodpovídej pochopitelně. Msn. Or. 136. To. těžko z. Ddk. IV. 209. Otázku tu dostatečně z-dal. Ddk. III. 228. — se čeho. On se toho (z toho) nezod-
poví. U Rychn. Črk. — Vz nahoře. Zodpovědnosť, i, f. die Verantwortlich-
keit. Vz Zámluva. Z. na sebe vzíti, někomu uložiti. Kdo má dosť smělosti přijať z. Ntr. VI. 145. Zodpovědný; -den, dna, o, verantwort-
lich. D. Z. redaktor, dozorce, lépe: odpo- vědný. Vz toto. Zodpovídání, n., die Beantwortuug, Ver-
antwortung. Někoho k z. předvolati. D. To z. na se přejmu. Sych. U náš k z. se do- staviti máte. Sych. Umlkl, aby si z. uspořil. Sych. Z. otázky. Na mé z. Us. Míti z. Dch. Působilo mu to nemilé z. Hš. Slov. 159. Vz Zodpověděti. Zodrati = zedrati. Vz Sedrati, Zedrati.
Slov. Zodraziti, vz Zodrážeti.
Zodrážeti, el, en, ení, zodraziti, il, žen,
žení, alles abschlagen. —■ co čím.. Všecky zámky kladivem zodrážel. — se kde. Jak se zde zevnitřní svět v zrcadle mé duše ukazoval a zodrážel. Koll. III. Zodreti = sedříti. Slov. — co. Vezmi si
ten dárok a zdráva ho zodri. Sb. sl. ps. II. 1. 75. Vz Sedříti, Sedrati. Zodrhati, zodrhnouti, hnul a hl, ut, utí,
zodrhovati = docela drhati, přetřásati, durch- hecheln. — co čím. Život jejich rozpráv- kami odrhavými, tak jako říkají, zosnují, zoodrhají a přesouší Bech. Zodrhnouti, vz Zodrhati.
Zodrhovati, vz Zodrhati.
Zodroditi se, il, zen, ení, ansarten. —
kde več. Tato láska k hudbě z-la se u Če- chů již téměř v hudební nemoc. Koll. III 291. Zodsacovati. Vz Sácať (Séci). — kam.
Nedajú sa predca do černých z. kaluží a vraziť do trasidla Čudáci. Hol. 290. Zodstrčiti, il, en, ení, zodstrkovati, zu-
rücksetzen. Šm. Zodtínati = vše odetnouti, alles abhauen.
— co. Kom.
Zodtrhati, zodtrhovati = vše odtrhnouti,
alles abreissen. — co komu. Cyr. — se komu. Kom. Zodtrhovati, vz Zodtrhati.
Zodtrieskati, alles nach u. nach weg-
schlagen. — si co kde. Na stavbe tej zod- trieskal sis rohy polmesiaca svojho, Imane. Hdž. Rkp. Zoduřelý, vz Oduřelý. U Olom. Sd.
Zoduřeti, vz Oduřeti. U Olom. Sd.
Zodvážiti = vážením srovnati, abwägen.
— co čím. Kamar.
Zodvětiti = zodpovídati. — co komu
jak. Abychom si to náležite z. mohli. Slov. Hdž. Větín. 116. Zodvihnúti = zdvihnouti, aufheben. Slov.
— co. Zodvihne ešte raz hlavu a hovorí.
|
Er. Sl. Čít. 65. Janko skočil a z-hnul pero.
Dbš. Sl. pov. I. 116. Menšie je od kopyta a zodvihne kylu žita (nácesta = kvasnice). Slov. Mt. S. I. 133. A keď ti on kľakne, zodvihne dva prsty, potom budeš vedieť, že je už tvoj istý. Sl. ps. 371. — jak. Zodvihol ho ako perce. Mt. S I. 99. — co komu kam. Nasypali uhlia do jednoho hodného vreca a z-hli mu ho na plece. Dbš. Sl. pov. I. 137. Zodvírati. — co čím: všecky zámky
klíčem zodvíral, alles aufmachen. — Vz Zotvírati. Zoea, krab. Vz Frč. 108.
Zôfať = zoufati.
Zoflancovati = vyoflancovati. Na již.
Mor. Šd. Zogan, a, m., zogon, nadávka. Slov. Mt.
S. I. 116. Zogaň, ě, m. = zogan. Dbš. Obyč. 44.
Zogon, u, m. = vole, der Kropf. Vtáky,
čo zrno zobajú, opatrené sú zogony, kde sä im ten zob umäkuší prú, leš by do ža- lúdka im prešiol. Hdž. Čít. 177. Cf. Zogan. Zografský. Z. evangelium (evangelium
zographense) = památka panonská psaná písmem hlaholským, již vydal písmem cy- ryllským V. Jagić. V Berlíně u Weidmanna 1879. Ppl. Gr. strb. 7. Zogunek, nku, m. = záhonek. Slez. Brt.
P. 150. Zohabeti, el, ení = zanechati, verlassen.
Slov. — koho. Miloval me za dva ročky i za dzeň a ceraz (teraz) me zarmucenu zohabel. Sl. ps. 64. A toho treceho (frajera) nezohabím. Sb. sl. ps. II. 1. 51. Zohabiti, il, en, ení = zabudnúti. Slov.
Ssk. Vz předcház. Zoháněti koho. Ten ji z-něl (honil ji
ku práci)! U Dobrušky Vk. Zohava, y, f., die Entstellung. (On dal)
za všetkých božskú svoju slávu medzi zlo- čincov na zohavu. Hrb. Rkp. V. H Zohavení, n., vz Zohaviti.
Zohavený; -en, a, o, entstellt, stüm-
melt. verunstaltet, verunglimpft. V z Zoha- viti. Vzkříšení těla jeho z-ho. BR. II. 369. a. — jak. Všichni se děsili vidouce prin- cesku na matěry zohavenou. Kld. I. 254. — kde: na těle. Ddk. II. 235. Zohaviti, il, en, ení; zohavovati = ohavným
učiniti, schänden, verschänden, verunstalten, verstümmeln, verhunzen, verhudeln, ent- stellen. — abs. Tři léta již leží, je všecka z-na, sám strup. Kld II. 138. — co (komu): tvář, obličej, D., tělo, Kram., něčí pověsť. V. — Br. — čím. Z. se hříchem, Har., nepra- vostmi. Us. Co čím. Br. — se nač. Zohavil sa na pentličky = ukradl je. Na Zlínsku. Brt. Z-vil se na těch pár grošů (nestyděl se je vzíti). Mor. Tč. — jak Byl strašně zohaven. Us. Dch. — se kde Ty ohavo, ty se sám před světem zohavíš. Us. Šd Zohavnouti = ohavným se státi, entstellt,
garstig werden. Zlob. Zohavovati, vz Zohaviti.
Zohbitěti = ohbitým se státi, gelenkig
werden. — čím. Tím ruka zohbití. Sal. Zohebnělý, gelenkig gemacht, geschmei-
dig. — čím: olejem. Posp. |
||
|
|||
Předchozí (601)  Strana:602  Další (603) |