Předchozí (463)  Strana:464  Další (465) |
|
|||
464
|
|||
|
|||
Individuálnosť, i, f., die Individualität.
Vz Individualita. I. geologická, Stč. Z. 685., národní. Sbn. Individuovati = ojediňovati. Hlv.
Indoběl. Vz Šfk. 59]., Štk. Poč. 554.,
Schd. 1. 404. Indoeuropan, a, m., der Indoeuropäer.
Krč. G 1034. Indoeuropejec, jce, m. = indoeuropan.
Šfk. Strž. 1. 37. Indoeuropský. I. jazyky. Vz S N.
Indogermanský šp. m.: indoeuropský.
Šf. Strž. 1. 39. Indol, u, m., v lučbě. Šfk. Poč. 555.
Indolence, e, f., lat. = necitelnosť; ne-
tečnosť. Kram. Indomodř, e, f. Vz Šfk. 590., Šfk. Poč.
553., Schd. I. 403. Indorsace, e, f., z lat. = vyhotovení vy-
daného nařízení, Einrückung der ergangenen Verordnung, Indorsirung. Pr. tr. Indossace, e, f. = převod (směnky). Vz
Žíro. Indossat, u, m. = rubopis (co psáno jest
na druhé straně listu, zvl. přepsání směnky na jiného). Rk. Sl. Indri, a, m. = požast krátkoocasý, lichá-
notus brevicandatus. Vz Frč. 397., Schd. II. 392. Indukce fotochemická, SP. II. 110., elek-
trická. KP. 235., Schd. I.153. — Čs. lk. VII. 78., 111., Jg. Slnosť. 163. Indukční, Induktions-. I. stroj, KP. II.
236., apparat Induktivní methoda. ZČ. I. 6.
Indulin, u, m., v lučbě. Vz Šfk. Poč.
538. Industrialní mappa (zobrazující rozšíření
rozmanitých závodů průmyslových v jedno- tlivých zemích). Stě. Zem. 386. Indy = jindy. Us. Ssk., Bern
Indych. Schd. I. 403., Vlšk. 97., Kram.
Slov., S. N. Indze = jinam. Slov. Tvoj najmilejší i.
cbodziť bude. Sl. ps. 97. -inec. Cf. Bž. 234. Místní jm.: Husinec,
Sovinec, Kozinec. Pal. Rdh. I. 138. — Značí trus: kravinec, ptačinec, holubinec, koninec a p. Infantě, ěte, n. Ty i. (nadávka)! V Plzeň.
Stč. Infekční = nakažlivý. I. nemoc. Us.
Pdl. Vz Slov. zdrav. Imferiorní = nižší, podřízený. I. národ.
Kutn. Infinitiv. Přípona infinitivu jest -ti (-ť),
kterouž připínáme ku kmeni infinitivnému. Bž. 174. — Inft. má buď thema rovné kmeni prostému, nebo přibírá ku kmeni prostému příznaky; příznaky infinitivů jednotlivých tříd zoveme jinak též známkami třídními. Bž. 171.— 172. — Na mor. Val. končí se inft. v ť: volať (vz Brt. L. N. I. 223.) místy i na Mor. v t: pect, žat. Vz Brt. D. I. 76. — Na Zlínsku krátí se dlouhé kmenové samo- hlásky dvouslabičných infinitivu kmenův otevřených : dat, pit, kryt, chtět, měť, plut, ale: hrát, stát, bát atd. Ze kmenů zavře- ných nedlouží se toliko: klast, krast, přast, jest (jísti). Brt. — Proti češtině jest a pře- |
hlasováno v infinitivu a parte, perft. sloves
V. tř. vzoru hráti: hřít, přít, smít sa, okřít; hříl, příl, smíł sa, okříł; kromě toho: vsík- nút, dosíhat, zapříhat, uzíbnút, vzítý. Brt. v Mtc. 1878. 2. Kvantita dvouslab. infini- tivů ve strč. Vz List. filol. VI. 218. — In- finitivem nezávislým vyjadřuje se na Mor. a) podmínka, úmysl, rozkaz a p.: Edem hodně pršeť, a bylo by hneď po všeckéj slávnosti (kdyby pršelo). Edem neměť strachu a všecko se vám vydaří. To si pomysleť (to si pomysleme)! No néni z toho nic, ít spat (poďme spat). Ono je to enom kde ít, hneď člověk něco utratí (sotva člověk někam vyjde). Keď ja íť (abych šla)! On včil ze švagrovu a z děťmi a mě enem za- biť a zabiť atd. Cf. Ale pravdu říci nic hor- šího do sebe neměl, nežli že skoupý byl. Vrat. Z pravidla bývá inft. ve větách tázacích, kde řeč spisovná užívá slovesa míti s infi- nitivem. Už íť? Pustiť ho? Už hnáť? . . . Častý jest v řeči lidové zvláštní způsob infinitivu vztahového, češtině spisovné ne- známého. Kúřiť kúřil bych celý deň, ale jesť (jísti) nejed sem ešče. Hledáte-li ho? No hledať, nehledám ho. Vz tam více pří- kladů. — b) Inft. mívá význam a platnosť substantívni. Vz;íi si jest (jídlo) na pole. Puč mi kúřiť ... — c) 1. jest doplňkem sloves a jmen. Dalo sa pršať. Nabrál sa íť do lesa. Já pamatuju celú našu dědinu vy- hořeť. Je zvyk pršeť a moda snih padač. Ten baťoh býl těžký nésť..... V nářečí
val. a uh. pojí se rád bych s infinitivem.
Rád bych pomocť — Stihnouti s infinit, opisuje kondicional: Už je tma, ale stihlo býť pod mračnem, bylo by ešče tmější. — Umět s infinit, značí v Podluží na Mor. děj opětovaný jako lat. solere a něm. pflegen. Ženy rády umá naříkat. — Irrealný kondi- cional minulý ve větách podmíněných opi- suje se často inft. se slovesem míti v první větě a se slovesem moci ve větě druhé. Měli ste ít s nama, mohli ste také něco do- stat (dybyste byli šli, byli byste dostali). . d) Často bývá i epexegetickým doplňkem celé věty a mívá tytýž význam účelný. Dybyste tak kýšky měli napit. Dál chlapca slúžit . . .e) I. účelný. Zanésl sem si boty spravit. Čemu to je? ptáky chytat. Byl zvonit klekání ... f) I. ve větách bezpod- mětných. Bylo vám tam nechodiť. Toho psa bylo by uvázať ..Brt. D. I. 192.—194. Vz tam více příkladu. Cf. také ještě Brt. S. 3. vyd. 188., Prk. Přisp. 38., Brt. v Mtc. 1878. 27. - Str. 575. a 2. ř. sh. přidej: Vz Kvantita a Gb. Hl. 132. — Ib. ř. 17. sh. středník (;) za atd. vymaž. — Str. 577. b. 3. ř. zd. za 674. přidej: Cf. Brt. S. 3. vd. 105. — Str. 578. a. ř. 24. zd. za uvízli při- dej: Vz Zůstati (konec). — O syntaktické platnosti strč. infinitivu vz List. filol. X. 304. Cf. i S. N. Infinitivný. I. souvětí. Vz Mus. 1880.
139., 313. Inflexe, e, f., z lat., v geometr. Vz S. N.
X. 263., IV. 53. I. == bod obratu, obratník křivky. Stč. Dif. 150. Infíekční tečna (tečna obratu), body
(body obratu). Vz S. N. X. 263. |
||
|
|||
Předchozí (463)  Strana:464  Další (465) |