269

neposlušenství, V., zprotivení-se právu, juri
rebellare, Widersetzlichkeit, f., Widerstand,
m., Widerspänstigkeit, f. Jestli by pak kdo
o. kde skutečně učinil, buďto řečí hrozlivú,
buď střílením aneb lidmi brannými, má kázán
býti k hrdlu. Toy. 73. Vz Gl. 188. Tehdáž
židé k o-ji proti Římanům schylovali se. Sš.
II. 393. Česť propadá, kdo právu o. činí.
Faukn. O. proti právu činiti. Zř. F. I O.
práva (zprotivení se právu). Jg. Činiti o.
právu. Zříz. těš., V. Měj s lidmi pokoj,
s nepravostmi o. Smrž. K odboji někoho
přivésti. V. — O., bouře lidu, der Aufruhr,
die Empörung. O. vésti. D. K odboji sáhnouti.
Česk. Vč. — O. v staročeském právě odbití
komorníka soudního buď půhon konajícího
nebo právo vedoucího. Vz S. N., Jir. Slov.
právo II. 249. a 250., Pr. 1809. str. 787.,
812.; Vš. 566.

Odbojce, e, m., zastr. = odbůjce. Jg.

Odbojně, odporně, widersetzlich, wider-
spänstig, rebellisch. Jg.

Odbojnice, e, f., eine Widerspänstige,
Rebellin.

Odbojnický, Rebellen-. Jg.

Odbojnictví, n., die Widersetzlichkeit.
Měst. bož.

Odbojník, a, m., odpůrce, nepřítel, der
Widersacher. V. — O., der Rechtsverächter,
kdo se právu protivuje. Pakli by kto pů-
hončímu překazil aneb jej zbil, má kázán
býti jako o. Kn. dr. 23, Tov. 34. Z práva
všichni o-ci jsú vyňati. Arch. II. 513., O. z D.
Tehdy má naň jako na o-ka práva saženo
býti. Zř. F. I. Kdo ku př. prosouzený statek
pravému vlastníku pustiti nechtěl, odbojnikem
sloul. Jg. O. práva, vz Rb. 269., GL 188. —
O., buřič, der Aufrührer, Empörer. Česť pro-
padá, kdo na o-ka práva pomoci nechce. Pr.
O-ka k meči odsoudil. V.

Odbojnosť, i, f., odbojnictvi, zpurnosť,
Widerspänstigkeit, f. D.

Odbojný, odporující, odporný, sich weh-
rend, widersetzlich, widerspänstig. O. člověk,
srdce. Jg.— čemu: světu a hříchu. Dal.—
O., právu se protivící. Pány odbojné »trestati
a skrotiti chtěl. V. — čemu. Aby na takového
právu odbojného dále mělo saženo býti. VI.
zř. 21. — O., bouřlivý, aufrührerisch, rebe-
lisch. V. O. rotník.

Odbojovati, odboj činiti, odpírati, sich
widersetzen, empören. — čemu: vrchnosti.
Karyon.

Odbojovník, a, m. = odbojník.

Odboleti, el, ení; odbolívati = přestati
boleti, verschmerzen. — abs. Odbolí, koho
dlouho bolí (zemře). Lb., Jg. — koho. Již
ho odbolelo. Jg. Již mne zuby odbolely. Ros.
Hneď mňa hlava odbolí. Ht. Sl. 216.

Odbor, u, m., Sektion, f., Departement,
n.; Fach, Zweig eines Geschäftes o. Wissens,
der Heischesatz (Marek). O. soudu; ředitel,
správce odboru. Rk. O. čeho (ne: pro co):
literatury, technické lučby. Bs.

Odborný, Fach-. O. rada, Sektionsrath,
ředitel, správce, škola, seznam, Sp., spis,
herec, list, znalosť, vzdělání, písemnictví.

Odborový = odborný. O. škola či před-
mětová, Fachschule. Pal. Radh. III. 215.

Odbouřiti, il, en, ení, abwiegeln. Dch.

Odbožniti, il, ěn, ění, entgöttern. Nej.

Odbrakovati, das Ausscheiden enden. Ros.

Odbrebencovati, vz Brebencovati. Jg.

Odbřechnouti, chnul a chl, ut, utí, od-
břechávati = odbreptati. Na Slov.

Odbreptati, odbreptám a odbrepci; od-
breptávati = odmlouvati, Widerreden, wider-
sprechen. — komu. Kom. — O., breptáním
odbyti, spěšně odříkali, heruntermurren,-leiern.

— co: modlitbu. Us. — čeho. On svých
modliteb brzo odbreptá. Ros. — O., přestati
breptati, aufhören zu murren. Ros., Jg.

Odbřinkati, zu klirren aufhören. Ros.

Odbrněti, ěl, ění, aufhören zu dröhnen.
Fláka ruce není škodná: pobrní, ale brzo od-
bRní. Ros.

Odbrnknouti, knul a kl, ut, utí, odbrň-
kati, odbrňkovati, wegschnellen. Div. z ochot.

Odbroditi,il, zen, ení, aufhören zu schwem-
men. Ros.

Odbrojiti, il, ení, auslärmen. Ros.

Odbroukati, odbroukávati, odbrouknouti,
knul a kl, utí = přestati broukati, aufhören
zu brummen. — O., broukáním odbyti, ab-
schnarchen, abfertigen. On pak odbroukl. Us.

— koho. On každého odbrouká. Ros. — O.,
odbreptati, odmlouvati, Widerreden. Jg. —
na co. On na každé slovo odbrouká. Ros.

Odbrousiti, il, šen, ení, odbrušovati, mit
dem Wetzen fertig sein; broušením odděliti,
ab-, wegschleifen, abwetzen. Ros., D.

Odbublati, odbublám a odbubli, odbublá-
vati = odreptati, widermurren, -belfern. —
na co : na každé slovo odbuble. Ros. —
O., přestati bublati, ausmnrren Ros.

Odbubnovati, abtrommeln. Již odbubno-
vali. Ros.

Odbučeti, el, ení, abbrüllen. Ros.

Odbůjce, e, m., odbojník, Widersacher,
Rebell. O. práva. O-ce sobě míti někoho.
Plk. O. náš přišel k zahanbení. Sych.

Odbukati, ausküben, ausheulen, aussum-
men. Ros.

Odbušiti, il, ení. Kováři již odbušili. Ros.
Aufhören zu schlagen (pochen, hämmern).

Odbyt, u, odbytek, tku, odbyteček, čku,
m., prodej, Absatz, Abgang, Verschleiss, Ver-
trieb, m. Má dobrý, veliký odbyt na zboží.
Žádných odbytů n. žádného odbytu není.
Jde to na o. Jg. O-tem něco udati, an Mann
bringen. Dch. Nic tu nejde na o. D. Což jest
na odbytu (na prodeji). V. Není mi to na
odbyt. Kom. Na o. dělati (robotně, spěšně,
ledabylo). D., Kom. O. najíti. Šp. Dílo našlo
odbytu šp. m.: dílo odbyto bylo, dílu do-
stalo se o-tu. Km. O. podrobný, Kleinver-
kauf, m. Trest. zák. — O., vybytí, die Aus-
steuer. — Odbytek, die Abfertigung. O. vdov
úřednických. Rk., Čsk.

Odbytečník, a, m., der Verschleissbe-
sorger. Práv. názvosl.

Odbytečný. O. místo, die Verschleiss-
stätte. Práv. názvosl.

Odbytek, tku, m., Verschleiss, Vertrieb,
m. Práv. názvosl.

Odbytelnosť, i, f. Absetzlichkeit (im Han-
del). Rk.

Odbytelný, absetzbar (im Handel).

Odbyti, odbudu (v obec. mluvě: odbydu),
yl, yt, ytí, odbývati = oddáliti co od sebe