Předchozí (75)  Strana:76  Další (77) |
|
|||
76
|
|||
|
|||
ě-a staženo v á: třá z třeba, stč. třěba.
Gb. H. ml. I. 565. -eba příp. jm. osob.: Janeba (od Jan), Te-
reba. Vz Kbrl. Sp. 11. Ebedec, dce, m., obec v Tekově. Phľd. XII.
68, 156. V listinách: Edeci, Ebeydyz, Ebe- duch. Ebedech. Ib. Eberle, os. jm., z Eberhart, Kbrl. Sp. 13.
Ebonit, vulkanisovaný kaučuk. Vz Ott.
VIII. 356. Ebulloskopický. E. methida. Vstnk. III.
4., 54. Eburča, jm. potoku vo Zvolene. Phl'd. XII.
75., 423. Eburin, u, m. = průmyslový výrobek ze
smíšeninv moučky kosťové a bílku n. krve. Ott. VII. 358. -ec. Jm. místní v -ec na Slov. Vz Phľd.
XII. 68. -ecký, příp. jm. osob.: Koutecký, Podho-
recký atd. Kbrl. Dmžl. 17. -eček se dlouží v -cích ve slovech: sto-
léček, medéček v. chlapeček. V Kruml. Brt. D. II 206. Eček? ečka? Vz násl. Ečky.
-ečka. V Dol. Cf. List. fil. 1893. 116.
-ečko. V Dol. Cf. List, fil. 1893. 116.
Ečko = nyní. Dšk. Jihě. 12., 31.
Ečkon = nyčko, nyní. U Stříbra. Oestr.
Mon. (Böhm.) I. 489. Ečky = drobné stříbrné peníze, od řeky
Adiže, Etsch, Etschkreuzer, asi z r. 1490. Ott. VIII. 373. Ečmeň m. ječmen. Gb. II. ml. I. 535.
Edon m. jeden. Gb. H. ml. I. 535. E. raz
m. jeden raz. Ib. 374. - Phľd. 1893. 550. Edoráz = jednou. Gemer. Nár. list. 1896.
č. 72. feuill. Egotista, y, m. = člověk chorobný, roz-
rušený, degenerovaný. Nár. list. 1894. č. 72. feuill. Egur, a, m., potok vo Zvolene. Phľd. XII.
423. Egypský m. aegyptský. Gb. H. ml. I. 398.
Egypt, a, m.= Kairo. Kabt. (často).
Ehrenberger, gra, m. E. Jos.,1815.-1882.,
kau a čes. spis. Vz Ott. VIII. 434. b. Ehrenbergrová Eleonora (El. Gayerová
z. Ehrenberka), nar. 1832., čes. pěvkyně. Ott, VIII. 431. b. Echidnin, u, m. = účinná látka jedu
zmije. Ott. VIII. 442. Echinococcus = měchožil. Schbl. Nád.
52. Vz Měchožil (dod.). Echinosphaeritový. E. vápenec, Vz Ott,
VIII. 445. b. Eifelský. K. vápenec. Vz Ott. VIII. 450. b.
Eiffelova věž v Paříži z r. 1889. Vz Ott.
VIII. 450. b. Eiselt Jan, dr. lékař, a čes. spis. 1805. až
1837. - E. Bohum. Jan, nar. 1831., dr. lékař., prof. čes. univ., čes. spis. Vz Ott, VIII. 461. Eitnerin, u, m. = nová žloutková náhražka
v jirchářství. Nár. list, 1895. č. 61. ej (éj; ve strčes. textech ey, eg, ei) dvoj-
hláska: volej m. volaj, téj, dobrej. Gb. H. ml. I. 133. Za, ej bývá aj. Myslilo se, kdo je ej, tam že muže býti také aj: vajdu m. vejdu, obajde m. obejde, sajde m. sejde atd. Ib. 137. — ej mění se v éj, kdež é znamená |
hlásku mezi e a i; éj zní někdy jako ij (yj),
í (ý): z tý bílý husí grýcar. Ib. 136. — Za ý bývá ej: starej mlejn — starý mlýn a to od sklonku XIV. stol. a dosud. Gb. H. ml. I. 282. ej za ý vyslovují také vrchovci: opejtau sa = opýtal se, takej chudej človek. Slov. Phľd. 1893. 632. — Dvojhl. ej na Chromečsku na Mor. Vz List. fil. 1894. 86. Na Mor. ej (z aj přehlasované) měnívá se v é: héne (hajný), počké (počkej — počkaj), zavolé, nélepší, véce (vajce — vejce). U Kroměř., Kojet., Přer.. Drahan, Konic, Litovl, Jevíč., Slavk., Letonic, Tišn., Kruml. Vz Brt, 15., 45., 69., 101., 111., 147., 156., 184., 206. U Týnce v imper. po tvrdých a obojet. souhláskách bývá ý místo ej: zavolý, dý (daj — dej), zazpivý; po měk- kých souhláskách í: hří (hřej), krají (krájej). Ib. 92. U Žďár. ej buď trvá nebo se mění v ý (y): z druhy dědiny. Ib. 247. U Jemnice mění se ej v yj: vejce, vyjce. Ib. 268. ěj na mor. Kruml. a u Letovic přechází
v imper. v é: přé (přej) nebo se úží v ij a mění se v i: nesmi (nesměj) se. Brt. I). II. 206. Nesmi se také u Letovic. Ib. 101. II Jem- nice mění se ěj v ij: hodnější — hodnijší. Ib. 268. -ejá konc. kompar. teplejá (tepleji). Žďár.
Brt. D. II. 260. Cf. -ejc. -ejc konc. kompar. na Mor. od Biskupic
k Třebíči: peknějc, teplejc, dulejc, Brt. D. II. 221., 260. Ejcuch, u, m. = hejcuk. Gb. H. ml. I. 256.,
List, fil. 1895. 433. eje stahuje se v ie: pěšeje, pěšie. nově.
pěší. Gb. H. ml. I. 555. Ejektor, u. m. = nástroj k rychlému od-
straňování vody z lodí. Vz Ott. VIII. 466. b. eji stahuje se v í: našeji — naší. Gb. H.
ml. I. 556. -ejí v kompar.: lehčeji, pěknějí, milejí. Tyto
tvary kárá Bl. Gr. 275. a chce míti: lehčeji atd. -ejí u kompar. (superl.) radějí (stč. ra- dějie), nč. raději, odsutím í: raděj'. Gb. H. ml. I. 229. Cf. List. fil. 1895. 313. Kdvž budu silnějí. 1467. Arch. XIV. 159. -ejic v Rodošově konc. kompar.: teplejic,
lacinějic. Brt, D. II. 221. Cf. -ejc. -ejl, příp. jm. vlastních: Nohejl (i Nohel).
Kbrl. Dmžl. 13. Ejnu = inu. Žďár. Brt. D. II. 260.
-ější v komp. m. -ajší: tročéjší. Gb. II. ml.
I. 99. -ek. V zdrobnělých, dvojslabičných na -ek
je slabika kořeiiná,zdloužená: had — hádek, hrádek, chládek, vlček. Výjimkou bývá o: bor - horek, vzor - vzorek; potom: Janek, člunek, dědek, ježek. V zdrobnělých více- slabičných krátká slabika se dlouží (předpo- slední): beran — beránek, jelínek, lupínek, prstének; ale jsou i odchylky: laloček, úhorek. Vz Gb. H. ml. I. 595. Zdrobnělých na -ek na Zábřežsku neznají (mostek), nýbrž jen na -eček (mosteček). Brt, D. II. 290. Cf. -ík (3. dod.). — Příp. -ek se před -ský často od- hazuje: Černoušek — černuský. Kotk. 135. — Příp. -ek znamená zbytky, odpadky: odřezek, odštipek, odkrojek, omydlek, opalek, ohryzek. Brt. D. II. 310. Ekbolin, u, m. = beztvarý alkaloid. Vz
Ott. VIII. 467. |
||
|
|||
Předchozí (75)  Strana:76  Další (77) |