Předchozí (348)  Strana:349  Další (350) |
|
|||
349
|
|||
|
|||
P. 117. Mnozí přišli z rynku širokého do
úzkej u-ce (pozbyli štěstí). Na Mor. Tč. Že jest volala, až sě po ulici rozléhalo; Že sobě láli v ulici, ale nevěděl komu. NB. Tč. 173., 239. Oznámili sme na rathúse v Olomúci a u-cech toho města. Arch. V. 387. Oby- vatelstvo zvědavé hrnulo se rychle na ulice, kudyž jeti měli; Co ste na ložích šeptali, na u-cích volají. Pal. III. 3. 66., IV. 2. 403. Na u-cech velikého města. BR. II. 863. Aby je v zbožiech a v školách i na ulicech ctili. Hus I, 453. Kdo ve všech u-cích bydlí, zle bydlí. Pk. Šuhajíčko šumný, nechodzievaj humny, leč ty chodz uličku. Sl. ps. 304. Na uličkách někoho nechati = na holičkách. Us. Rgl. Každá u. (cesta) je mu úzká. Vz Opilství. Č. Pýcha na ulici bývá a hadry v truhlici mívá. Prov. Tč. Vz o u-cích v KP. I. 220., o ulicích římských v Vlšk. 56., 69., 78., 79., 86., o u-cích pražských v Tk. I. 627. — U. = prostor mezi dvěma řadami vojáků čely k sobě obrácených, die Gasse. Ulicí běhati (vojín odsouzený takovou řadou běžel a vojínové ho pruty mrskali). — U. = prostora, der Raum. Hustě na lid stříleli, až v něm u-ce dělali. V. Ulice, dle Budějovice, ves u Stříbra,
Ulljtz. Vz S. N. Úlický, ého, m. Ú. z Plešnic. Vz S. N.
Ulicový, Gassen-. U. dvéře. Us. na Mor.
Mřk. Uličan, a, m., kdo bydlí v ulici a ne na
náměstí. Gl. 347. Cf. Uličník. Ulíčeně, geschmückt. Ctib.
Ulíčení, n., das Schmücken, der Anstrich.
— U., die Beschönigung. Že pro hojnější u. toho zlého užívaní sem i tam roztrušuje se. Skl. IV. 200. — U., confrontatio, zastr. Jir. Ulíčenosť, i, f., der Schmuck, Anstrich.
Krab. Ulíčený; ulíčen, a, o = vylíčený, ange-
strichen, geschminkt. U. panna. Ros., po- krytství, Kom., věc. Br. V krčmě nebo v tanci ženu posazují ulíčenú. Hr. rk. 285. Slovy ulíčenými z prostých lidí Rozumy i peníze táhne. Jir. Ves. čt. 384. Není u mne žádného místa řeči u-né. Jel. En. m. 9. Má na svátky všecko pěkné u-né; Celý dům u-ný, jak by ho umaloval. Us. Šd. Těmi jejich u-mi a šlehovanými řečmi sama sice věc v sobě se ozdobuje, ale když se ta ozdoba s ní sejme, ošklubaná vrána zůstane. Jir. Ves. čt. 384. — jak. Křivda nemůže u-na býti na právo. Kos. 01. I. 119. — čím: barvami. Kom. Ulíčilosť, i, f. = sličnosť, ozdobnosť, die
Zierlichkeit, Geschmücktheit, der Schmuck. Troj. Ulíčilý = ulíčený, ozdobný, geschmückt,
geziert. Nežli by z té slávy královské, a tak ulíčilé krásy v hanebný stav byla uve- dena. Výb. II. 84. 26. Polyxena v takových žalostech zůstala při své u-lé kráse. Troj. 354. Uličiti, il, en, ení, ausrechnen. Uličíš už
do sta. Na Ostrav. Tč. Ulíčiti, il, en, ení; uličovati = líčením
ozdobiti, schmücken, zieren. — koho, co: ženu. Stl. Všemi obyčeji jest to lepší, což |
učinilo přirození nežli to, což jest u-lo
umění. Jel. En. m. 36. — co čím: stěnu vápnem, tünchen. Ros. U. co svědky = dokázati. Zák. Karla IV. Cf. Která křivda ulíčena bude. Pr. měst. 233., Gl. 347. Ulíčen vinú umře smrtí. BO. — čeho: svých vnad. Gníd. — se. Ulíčila sě, nenieť tak jindy. Št. — co jak. Nikdy křivda u-na býti ne- může na právo. Kos. Ol. I. 119. Ulička, vz Ulice. — U., jm. polí u Luky.
Km. Uličkář, e, m. = uličník. Na Slov. Bern.
Uličkářka, y, f. = uličnice. Na Slov.
Bern. Uliční, -čný, Gassen-. U. pes. Zlob.,
žena (= ulíčená), BO., bláto, BO., strana, Dbš. 36., pobuda (tulák). Dch. V kutiech u-čných stojiece modlili se. Hus. I. 289. Ve vsích mívá každá rodina dvě jména, jedno správné a druhé po dřívějším vlastníku statku; toto neúřadní jm. slove uličným. Světz. 1880. — U., ého, m., osob. jm. Uličnice, e, f., die Gassentreterin, das
Gassenmädchen. — U., die Gassenbewohnerin. Cf. Uličan. Uličnický, gassenbübisch. U. kluk. Sych.
Uličnictví, n., chování-se způsobem ulič-
níkův, die Gassenbüberei. Us. Č. Uličník, a, m. = chlapec na ulici roz-
pustile sobě vedoucí, der Gassenbube. Us. — U. = uličan, der Gassenbewohner. Na Slov. Bern. Uličníkovati, als Gassenbube o. auf der
Gasse sich herumtummeln. Us. Č. Uličný, Gassen-. U. bláto. Ž. wit. 17.
43. Vz Uliční. Ulíhnouti, hl, ut, u tí; ulíhati = vylí-
hnouti, ausbrüten; se, ausgebrütet werden. Na Ostrav.: ulohnouti. Tč. — co, se. Sle- pice ulíhla 12 kuřat; ulíhlo se 12 kuřat. Jg. Kde se kdo uléhne (narodí), tam se zhodí. Mor. Brt. Ulíhlo se nám pěkné te- látko, Us. Šd. Ulicha, y, f., na Mor. = lijavec, nečas,
der Gussregen, das Unwetter. D., Škd. Takto vládna mocně nad u-chou. Sš. Snt. 34. Ulichotiti, il, cen, ení, ulichocovati, er-
schmeicheln. — co. Div. z och. — se komu. Ulichvařiti, ulichviti, il, en, ení, er-
wuchern, durch Wucher erwerben. — si co kde. Us. Tč. Ulík, a, m., osobn. jm.
Úlík, u, m., malý úl, das Bienenkörbchen.
Us., Úlika, y, f. = sličnosť, ozdobnosť. Tak
krásně, úpravně a s takovou ú-kou (Eleganz) dí. Sš. Ulíknouti, knul a kl, ut, utí; uliceti, el,
en, ení = nastražiti. — co na co: na zvěř, na ptáky, na ryby, aufstellen. Us. Úlikov, Oulikov, a, m., Aulikau, ves
u N. Kdyně. PL. -ulina, přípona jmen podstatných: šešu-
lina. D. Ulínati, Haare verlieren. Tč.
Ulinovati = linie dělati, Linien ziehen.
Ros. Ulípati, vz Ulepiti.
Ulísati, ulisiti, il, en, ení; ulisnouti, snul
a sl, ut, utí = ulaskaviti, uchlácholiti, sanft |
||
|
|||
Předchozí (348)  Strana:349  Další (350) |