372

Vítězopředchůdce, e, m. Ld. Vlast. Zvěst.
1820. 10.

Vítězoslavně. Vojsko v. domů se vrátilo.
Pal. Děj. III. 1. 402.

Vítězoslavnosť. Ld. 14.

Vítězový. Studenti přidali česť v-vou m.
Hieronymu Pražskému. Pal. Děj. III. 1. 122.

Vítězstvíčko, а, п., zdrobn. vítězství.
Mus. 1898. 481.

Víti, věji; novotv. váli. Gb. H. ml. III.
2. 391., 216.

Vitiňoves vedle Vitiněves. Gb. H. ml.
III. 1. 269.

Vítka, y, f. = vití оbilí. K vítkám, stří-
hání ovec... bude dvě osobě nařizovati.
1673. Sr. Mtc. 1898. 394

Vítkovci v Čech. Vz Pal. Děj. II. 1. 361.

Vitok, U, m. = dárek, jejž přináší někdo
vraceje se domů. Slez. Lor. 80.

Vítr. Vietor hviždí ako valach, ako Me-
luzína; V. kosti láme; V. sa zabil (přestal
váti) atd. Vz Zát. Př. 373a. Sr. Zát. Př. 40.
(o nerázném), 55a. (o pověsti), 77. (o životě),
XIV. C. odst. 4. Dechem větru nepřemůžeš.
Brt. (Čes. 1. VII. 329. ). Ten má v. (větří
něco); Má před tím vítr (bojí se toho) Us.
Hoř. 95, 121. Opatrí ho ako vietor múku
(špatně). Mus. slov. L 55. Keď je veľký
vietor, hovoria, že sa dakto obesil. Sbor.
slov. IV. 48. Pověry na Hořicku k větru se
táhnoucí vz v Hoř. 144.

Vitralec, z lat. = školní plat za správku
skel okenních. Mus. 1900. 3., 6., Wtr. Part.
245.

Vívanovy, pozemek. Реk. Hol. 50.

Vivianit, u, m., nerost. Hoř. 23.

Vivisektor, a, m., z lat. = lékař činící
zkoušky na živých zvířatech. Sr. Vivisekce.

Viza = náčiní, kterým lze zemské po-
klady zrovna viděti. Sr. Virgule, Kryštofka,
Tafrielka. Mus. ol. XIII. 76.

Vizikanc, e, m. = visikator. Čes. 1. VII.
378.

Vizír, a, m. = vůdčí beran. Mus. ol. 1899.
118.

Vizita = polic, hlídka. Fs. zlodějů. Kukla
162.

Vízti = vázati. Tenata v. Ezop. 71. 19.

Vizuna, y, f. —protivná ženská. Kub. 364.

Vizy, pl. = dalekohled. Slez. Lor. 80.

Vklonúti. Ktož v ústa vklone velrybu
tomu. Št. Bes. 63.

Vkousnouti kam co. Své zuby hluboce
do chřípí (koně) vkousl. Ezop. 152.

Vkráčení, n. = vkročování. Pal. Děj. II.
2. 252.

Vkydnouti co kam. Lajno na něčí obličej.
Chč. S. L 133.

Vlače, vlačihy, vz Vláky.

Vláčeti. Raději jsem se po světě v-čel.
Br. St. 86.

Vláčkový. V. krajky. Čes. 1. IX. 118.

Vláčný. V. binovačka. Jrsk. X. 24.

Vlačuva, y, f., pozemek. Pck Hol. 80.

Vladař, villicus, pomahač komorníkův při
správě statků královských. Vz Pal. Děj. I. 2.
258. Knížecí vladař, villicus, v starověku
vládl bez pochyby statky knížecími vůbec.
Ib. 136. V-ři na panství = vyšší úřednici

vrchnostenští: vrchní, purkrabí, důchodní,
polesný a myslivci. Čes. 1. 1898. 169. — V.
= dráb. Šeb. 58., 288.

Vládať čo = dostatečně silným býti, času
míti. Zát. Př. 294a.

Vládin. V-na vôle = vládní. Phľd. 1897.
183.

Vladislavovo zemské zřízení. Vz Pal.
Děj. V. 2. 8., 12., V. 1. 395., 422., Flš. Písm.

1. 332. (t r. 1500. ). V-va síň na praž. hradě
dokončena r. 1493. Vz ib. V. 1. 245.

Vládnouti. O tvarech vz Gb. H. ml. III.

2. 140., 257.
Vládolomný. Mus. 1898 344.
Vládyka. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1.

174., 195. Vladyka z novějšího vlád, vládyka
za starší vlád- Ib. 200. V. v I. pol. XV. stol.
zákonný společný titul pro rytíře, zemany
a panoše. Pal. Děj. V. 1. 263. (II. 1. 10. ).
V. nebo zeman menší, který nemaje dru-
žiny ani nápravníků, do války jezdecky n.
pěšky sám se vypravoval. Vz Pal. Děj. I.
2. 263., Šlechtic.

Vladykovati. Tbz. V. 94.

Vlach = pastýř není prý ze Slov. dolo-
ženo Sbor. č. 2. 11. — V. Jar., nar. 1852.

Vlachy = polsane (poloviční sáně). Mus.
slov. II. 9.

Vlak, u, m. Přišel v. = tolik sněhu, že se
mohou klády s hory smýkati. Us Kub. 158.

Vláknec, kence, m., dolichosoma, brouk.
V. čárkový, d. lineare. Klim. 461.

Vláky = dřeva, která se kladou pod rádlo,
když se veze, také: vlače, vlačihy. Hoš. 101.

Vláni krve do hlavy, Zudrang. Pal. Děj.

III. 1. 257.

Vlas. Nieť na ňom dobrého vlasa; To
visí na vlase; Vlasy ako jež. ako klince;
Vlasy dlhé, krátky rozum; Vlasy dúpkom
od strachu; Kto má vlasy červené, je srditý,
kto kučeravé, vrtkavý; Má vlasy na zuboch;
Vlasy ako škutina; Vlasy sa ježia; Vlasy
si trhať; Na vlas neodstúpiť; Do vlasov le-
tieť; Má vlasov ako žaba; I tenký vlas má
tônu atd. Slov. Vz Zát. Př. 65., 374b, VI.
odst. 7 Nenechal na něm dobrého (pocti-
vého) vlasu (vše mu vyčetl). Hoř. 96. Stály
mu (strachem) vlasy na hlavě jak řebíky.
Ib. 114.

Vlasál, a, m. = vlasáč. Mus. ol. 1898. 119.

Vlasenina kořenů (rostlin). Fisch. Hosp.
85.

Vlasenský. V. jednota. Vz Vlasenický,
Mikulášenci.

Vlasica, e, f., Haarnadel. Sbor. slov. I.
194.

Vlaskorakouský. V. pomezí. Pal. Děj.

IV. 1. 65.

Vlaslavobojec, os. jm, Rkk. Čst. 243.

Vlasť jim bývá tam, kde kuchyně libě
zapáchá. Pal. Děj. IV. 2. 607. Miluj vlasť
a národ, víru, vyhýbej se nepříteli štíru.
Nár. sbor. III. 89. V. táhne k sobě svého.
Dač. I. 57.

Vlastenčiti. V-li v řečech svých o závod.
Pal. Děj. IV. 1. 136.

Vlasteneckodidaktický. V. básně. Mtc.
1899. 67.