Předchozí (971)  Strana:972  Další (973) |
|
|||
972
|
|||
|
|||
Vykontrfektovati = vylíčiti, vypodob-
niti, abkonterfeien. — koho. Mus. 1880. 450., Kom. L. 27. 4. Výkop, u, m. = důl vykopaný, die Grube,
der Einschnitt. Dráha hlubokým výkopem protíná potok. Zpr. arch. VII. 27. — V. = co se vykopává, das Fossil. Soli a jiné v-py. Plk. Vykopání, n., das Ausgraben. Času více
neměl k v. nových příkopů. Ddk. IV. 213. Vykopanina, y, f. = vykopaná věc, eine
ausgegrabene Sache. Vykopaný; -án, a, o, ausgegraben. V.
příkop, zem. Dch., Šp. Vykopati; vykopnouti, pnul a pl, ut, utí;
vykopávati, aus-, aufgraben, auswerfen. — co (komu): hrob. Ros., studnici, V., jámu, příkop, Us., strom, poklad, D., kořen, Jel., loukoť (na spodní podduté straně vysekati, vystrouhati teslicí), Us., Dch., lišku. Šp. Vykopnouti někomu oko. Ros. Kráva vy- kopla mně hrotek (krajáč). Us. Šd. Všeci řepko vekupali, me sme ešče nezačali. Brt. P. 110. Řepy v. 15 záhonů. Arch. V. 556. Tělo mrtvé nebožky pohřbené v-li. Dač. I. 220. — čím: motykou. Us. Vykopú mi jamu vojáci šablami. Sl. ps. Tč. A ona je ferina, popadla motyku: jestli ješče hubú hneš, hned tě ňú vykopu. Sš. P. 665. V. něco nohou. Us. — co, se odkud (čím). V. Rudu z dolů v. Us. Nyní by se rád svýma rukama z hrobu vykopal. Haj. V. někoho z hrobu. Er. P. 470. V. kobzole na zimu ze země; V. někoho z jizby. Us. Tč. — jak. V. jámu hluboko. Us. V-li jámu do půl pasu. Sl. spv. IV. 130. Vykopal to až na doktora (stal se doktorem, ale jen bídně). Us. v Kunv. Msk. — co komu kde. Na tech křížných cestách hrob mně vykopajte. Sš. P. 181. — komu kam. Vykopu ti do řiti a vyhodím tě ven. Mor. Šd. — proč. Odměnou za mou práci rádi by mne teď vykopli. Us. Dch. Vykopávač, e, m., der Ausgräber. V.
lišek, der Fuchsgräber. Šp. Vykopávání, n., vz Vykopati. V. pří-
kopu, pokladu, stromů atd. Us. Vykopávatel, vykopavatel, e, m. = vy-
kopávač. Vykopávka, y, f., die Ausgrabung. V.
země. Zpr. arch. XII. seš. 1. V. na zdě skle- pové. Us. Vykopčiti, il, en, ení, aufhäufeln. — co:
seno. Us. Mají takovou různici ukliditi, v-ti, vyměřiti a strany upokojiti, auskopitzen. Zř. zem. op. a rat. 1562. Vykopečkati co: kobzole (= okolo nati
pěkné řádky udělati). Na Ostrav. Tč. Vykopiti, il, en, ení = kopy udělati, auf-
häufeln. — se = vyvýšiti se, sich aufhäu- fen, sich erheben. — se kam: hora do povětří se vykopila. Krok. — se kde: na povrchu. Vykopnati se (o sněhu), locker werden.
Až se vykopná, budeme orati. Cf. Až sníh vykopná. Na Ostrav. Tč. Už se vykopnívá (už sníh taje a tu a tam viděti zemi). U Vy- sokého. Dch. Vykopnívati se, vz Vykopnati se.
Vykoprtnouti, herausstraucheln. — co:
|
kozla (= převrátiti, einen Burzelbaum ma-
chen). Na Ostrav. Tč. Vykoptiti, il, ěn, ení, mit Rauch anfül-
len. Jg. Vykopytiti se, il, ění, den Hornhuf ver-
lieren, auslaufen. L. Vykorábiti, il, en, ení = z něčeho ko-
rábů nadělati, aushöhlen. Vz Vykorbeliti. Vykorati = vysušiti, austrocknen. — co.
Slunce semeno vykoralo. Vykorbačovat = vykarabačovati, kara-
báčem vyšlehati, auskarabatschen. Phld. II. 2. 51., v již. Mor. Šd. Vykorbeliti, vykorbelocati = vykorábiti.
— co komu kde. Kozy nám na poli všecky
dyně, řepu vykorbelily. Mor. Šd., Kčr. Vykořenění, n., die Entwurzelung, Aus-
rottung. V. náboženství. Lpř. Dj. I. 38. Aby zlost! svou očím světa skryli, za vůdce si Slavy zněmčilé k v. všech vyvolili. Koll. I. 116. Aby kardinal vydal kříž na v. Če- chóv. Let. 83. — V., die Auswürzung. Vykořeněný; -ěn, a, o, entwurzelt, aus-
gerottet. Vz Vykořeniti. — V., aus-, durch- gewürzt. Vykořenitel, e, m., der Ausrotter. Jg.
Vykořeniti, il, ěn, ění; vykořeňovati =
s kořenem vytrhnouti, shladiti, ent-, aus- wurzeln, ausrotten. V. — abs. Zvyklosť druhé přirození, kteréž se těžce vykoření. Prov. Zrno, vržené třeba i za let nejútlej- ších, nedá se častokrát v. Bes. ml. (Tč. ). — co: neúrodný strom, zlý zvyk, Kom., lidi, Har., hřích. Jel. V. nemravy. Us. Páni dě- diční to město v-li. Let. 33. Zlé podezření jen smrť v-ní. Na Mor. Tč. — co (kde) jak: z kořen, z gruntu. V. Začali jsme ve jménu Páně vší silou vykořenovati neřesti mezi kněžstvem. Ddk. III. 113. Zvyklosť, druhá přirozenosť slúží náchylnosti, kdo ju z gruntu v-ní, hoden uctivosti. Na Mor. Tč. — co odkud. Předsudky z mysli. Kram.
Lásku ze srdce v. Kká. Td. 301. Silný vítr všecky stromy v-nil ze země. Us. Tč. — kde. Sv. Štěpán si umienil v. v Uhrách církev východní. Lipa 9. — V., auswürzen. — co: těsto.
Vykořeňování, n., vz Vykořenění. V.
v mathem. = dobývání kořene. Šim. 128. Vykorhelovati, aufhören zu saufen. Bern.
Vykořistění, n., die Ausbeutung. Dch.
Vykořistěný; -ěn, a, o, ausgebeutet.
Vykořistiti, il, ěn, ění, vykořisťovati =
kořisti nabyti, durch Raub, Erpressung an sich bringen, ausbeuten. — co kde, kdy: v nepřátelské zemi, ve válkách. Us. — jak. Nepřítomnosť biskupa v-stil ve svůj pro- spěch. Ddk. V. 69. Výkořistné právo, das Exploitations-
recht. Dch. Vykořisťování, n., die Ausbeutung.
Vykořisťovaný; -án, a, o, ausgebeutet.
Vykorytiti, il, cen, ení = na koryto vy-
dlabati, vykadlubiti, aushöhlen. — co: to- polové dřevo; Voda louky vykorytila (na- dělala v nich stružek). Na Ostrav. Tč. Výkos, u, m., ein ausgemähter Platz.
Stoja na svém záhoně nedělej výkosů do druhého záhona. Na Ostrav. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (971)  Strana:972  Další (973) |