Předchozí (480)  Strana:481  Další (482) |
|
|||
481
|
|||
|
|||
Přirážka = příplatek. P. mimořádná pro
sond vyvazovací. Us. — P., das Suffix, v mluvn. Šf. III. 491., 530. Přířečí = přírok, vyrčení, die Aussage.
Nz. Přířečný = přírukový, výrokový, Aus-
sage-. Nz. Přiredykovati se = přihnuti se. Vz
Řvava (dod ). Přiřeknouti co: věrnosť. Bart. 163. —
komu. Oni jemu přiříkali (přisvědčovali). Bart. 59. — co komu. Šf. Strž. II. 38. — se k čemu. Us. — jak. Přiříkaje na své důstojenství královské Výb. II. 1391. — s inft. Tyto věci sem já vám přiřekl se- psati. Výb. II. 1357. Přiříditi co kam: nápravu (vozu) do
kolejí. Us. Pdl. Přířitek, tku, m., Seitenafter, m.
Přiříznouti, vz Přiřezati.
Přiříznutý; -ut, a, o, — (kde) jak.
Trám na konci šikmo p tý. Us. Pdl. Kůže na řemeny p-tá. Wh. Přiřknutí. Soudní p., adjudikace. Vz
Ott. I. 207. Příroč, e, f., příročka = příročí, mora-
torium. Šd. Příročí = termin, 15. stol. Mnč. R. 95.,
moratorium. Sněm. 1640. a j. Prosili ho o p. NB. Tč. 29. Aby dal p. k žalobě. Výb. II. 513. Bych se tobě mohl beze všech p-čí slíbiti. Pravn. 276. Příroda. O historii tohoto slova vz Bačk.
Písm. I. 191. Pozn. — P. v čes. básnictví. V Osv. 1872. 441.—466. Od Ferd. Schulze. — P. = druh, genus. Zvířata též přírody,
ejusdem generis. Ruk. olom. Ze 14. stol. Jir. Tato maličká děvečka, ženskej p-dy oblečka. Kat. v. 3097. Kořen jadrný, no- sící semeno podle přírody svej. Ev. olom. 133. Aby učinil příkořé přírodě na porodě dievky. Sequ. 336. Přírodek, soboles. 15. stol.
Příroděna, y, f. = přírodina. Am. Přiroděnosť, i, f. = přirozenosť. Slov. Přirodilý = který se přivodil. Arn. 806. — P. = přirozený. P. dobrodušnosť. Šml.
Přiroditi. Pomáhala na svět přirozují- címu se (byla babou). Kos.
Přírodní krása, div, hranice, papír, as-
falt. Us. P. náboženství, Dk. Aesth. 569., nauky, vz Mus. 1886. 653., obrazy (ze pří- rody vzaté). Tf. Přírodninstvo, a, n., alle Naturalien
zusammen genommen Šm. Přírodnosť řeči. Dk. Poet. 529.
Prírodný = přirozený. P. spojenec. Slov.
Cf. Czm. 98. Přírodobásnictví, n., die Naturpoesie. Dk.
Přírodobohoslovný, vz Fysikotheolo-
fický. MH. 4. Přírodocit, u, m., das Naturgefühl. Dk.
Aesth. 410. Přírodohled, u, m., die Naturanschauung.
Dk. Aesth. 446. Přírodoléčba, y, f., Physiatrie.
Přírodomalebný, naturmalend. P. kořen
sy v sypěti, sykati. Šf. III. 522. Přírodomil, a, m., der Naturfreund. Dk.
Aesth. 409., 449. |
Přírodomilovný. P. srdce. Koll. 111.
175. Přírodomilství, n, Liebe zur Natur.
Dk. Přírodomravný. Slovensky upřímný a
p. lid. Koll. IV. 175. Přírodoobrazotvornosť, i, f. Dk. Aesth.
552. Přírodopisný. P. kniha, atlas. Us. Pdl.
Přírodopoesie, e, f. = přírodobásnictví.
Dk. Aesth. 434. Přírodoskumný. P. nauky. Pal. Rdh.
I. 278. Přírodoúčelný (fysikoteleologický) dů-
kaz jsoucnosti boží. MH. 4. Přírodovláda, y, f, Naturherrschaft, f.
Dk. Přírodovládný = fysiokratický. Dk.
Roz. f. 200. Přírodozákonní, naturgesetzlich. Nz. lk.
Přírodozkumec, mce, m.,Naturforscher,
m. Osv. Přírodozkumný = přírodoskumný. Osv.,
Mus. 1880. 423. Přírodozporný, naturwidrig. Šm.
Přírodozvuk, u, m., Naturlaut, m. Dk.
Poet. 106. Přírok = hana. Ksch. 26. Bez p-ka
zlých věcí; Protož i jeden p. na té nesahá v tvých mladých létech; Chceť Buoh otjieti ten p. Výb. I. 981., 910., 389. Ďábel, když nemóž koho odvésti panenstvie, pokúsiť se, zdali-by jemu mohl který p. dáti Št. Kn. š. 78. 39. — P. = vyrčení, přířečí, Aus- sage Nz. Přírokový, Aussage-. Nz. Vz Přírok.
Příroký, maculosus. Kat. v. 712.
Přírost. P. na rychlosti. ZČ. I. 101. —
P. = co přirostlo. P-stky, epiphyses, v ana- tomii = přívěsky na koncích dlouhých kostí. S. N. XI. 401. — P. = příbytek. P. kořene, suffix. Šf. 111. 447. P-stky neb inkrementy obloukové. Stč. Z. 452. Právo na p. Pr. tr. Vz Ott. I. 119 P. sbírek musejních. Mus. P. obyvatelstva. Kzl. 45. Přirostění, vz Přírost. P. duhovky, syn-
echia (kruhovité, zadní, jednoduché, ring- förmig, posterior, simplex); úplné p. před- ního pouzdra čočky, s. lentis anterior tota- lis. Ktt. exc. Přírostkový. P. deklinace. Vz List. fil.
1890. 466. Přirostlý. Byl mi k duši p. Osv. I. 266.
Přirovnání či připodobení, comparatio.
Vz Lpř. Baj. aisop. 2. Přirovnati, comparare. Ž. wit. 48. 13.
— co k čemu. P. někoho k synku pocti- vému. Sš. P. 377. K mnohé věci p-vajíc ji. Sv. ruk. 86. P. je k horníkóm. Hr. rk. 403. K komu ste mne p-li? BO. Kristus malý hřiech k mrvě p-vává, ale veliký k břevnu. Hus II. 276. Vieru k koření p.; lidi du- chovnie k kóru andělskému. Št. Kn. š. 33., 88., 124. — k čemu jak. K nimž (andě- lům) sem jakýmž takýmž podobenstvím p-vnal lidi podlé šestera prospěšenstvie. Št. Kn. š. 179. — co čemu. P. se vyšším sebe; Šeřednaj' ta částka, kteráž se své větší straně nepřirovná. Št. Kn. š. 169., 164. |
||
|
|||
Předchozí (480)  Strana:481  Další (482) |