224

osladila by je a oblíbeznila tichosť a trpěli-
vost'. Berl. král. 274.

Oblíbiti (zastr. oblubiti), il, en, ení; obli-
bovati - zamilovati, vyvoliti, z jiných vy-
brati, rád míti, Gefallen finden o. haben, lieb
gewinnen. V. — co. Aby práci mou chatr-
nou oblíbili. V. O. ženu. Jg. Pakli válku
oblíbíte, bojujte beze mne. Flav. Tu radu
oblíbili. Solf. co jak. To nad jiné obli-
buje. Aesop. si co. Tu zemi sobě oblíbil.
Br. On si to velice oblibuje. Jg. Život an-
gelský, nečisty sobě oblíbili. V. Byliny svá
místa, si oblibují. Byl. Oblíbili si stanoviště
u Řípu. Kom. Se sobě. Kom. O. si hru v ku-
želky. Sych. — Plk. - si v čem (libosť
míti). Ros. — co sobě za co. Oblíbil ho sobě
za syna. Ros. Oblíbil si ji za, nevěstu. Jg.

Oblibka, v, f., oblíbení, Wohlgefallen, n,
Plk.

Oblibný; oblíben, bna, o, wohlgefällig. Ps.

Oblibování, n., das Wohlgefallen. V.

Oblibovati, vz Oblíbiti.
Oblice, e. f., zakulatělé okno, rundes Fen-
ster, Ochsenauge, n. Us.

Oblícný, před lícem, obličejem ])oložený,
ležící, jsoucí, vor dem Angesichte, Antlitze
sich befindend. Chlebové o-ní = posvátní,
předkladní či pořadní, die (12) Schaubrode,
panes facierum, faciei vel propositionis. Sš.
Mt. 171.

Obličej, obličej, e, m., na Slov. obličaj.
Das (iesicht, Antlitz, Angesicht. O. z ob a
běžného posud ve slovenčině líko líce.
Ht., D. Obličej píší: V., Troj., Kom., Har.,
Berg., Ros., Kram.. Jel.. Rvač., Smrž.; obli-
čej: Jel., V., Br., Ben. Dlouhá slabika v líko
krátí se, protože předpona, přízvukem ji po-
hlcuje, sr. šíje - zášijek, týl — potylek,
váha — povaha, víra - nevěra, líce — po-
liček, Nerad. Mk. O., facies, vultus, přední,
strana hlavy člověčí, jejíž obrys z pravidla
jest křivka tvaru vejčitého, širším koncem
vzhůru obráceného. O. slove také tvář. Přední
části o-je jsou: čelo, oči, nos, rty. ústa, brada,
líce a jařma. S. N. Vz tam více. O. zasmušilý,
smutný, zakrnělý zaklaný, hrozný, krvavý,
krásný, pěkný, sličný, V., zardělý, ochotný,
neochotný. Troj. Podoba o-je. Har. O. sklo-
piti; smutného o-je býti. V. O. se vráskami
potahuje. Kom. O. jeho to pronáší. Jg. O.
jest, člověka zrádce. Ros., Č. Vidění o jem
v obličej. Ruk. sv. Ang. Pójdu pred o. knie-
žecí Olofernův. BO. Učiňmy člověka k o-ji
a, ku podobizně našej. BO. Viděl jsem Ho-
spodina, o-jem k o-ji. BO. Před o-jem. V.
Svědek řekl mu do obličeje, lépe; do očí,
Šb., Mk. (do tváři. Mk.) Do obličeje někomu
se dívati, lépe: do očí. Brs. 114. Cf. Ať nic
nemluvie nepodobného proti hospodě (pánu)
ani v oči ani kromě očí. St., N. 66. Znám
ho o-jem víc než obyčejem. Vz Znám. Jg., C.
Znáti koho po obličeji. Nt. Sám v svůj o.
nahlednouti a sebe poznati. Čr. —Vz Kostra,
Kosť.— O. země. Troj.— Obličej mysli jeho
v tomto psaní spatřuji. Jel. — O., povrch,
die Oberfläche. Jedna ratolesť (žíly) ocházie
v dieru srdce, druhý díl rozsypal se na o.
srdce. Sal.

Oblíčení, n., dovedení čeho lícem, usvěd-
čení, obvinění, vydání na odiv, v nevážnosť,

zahanbení, Uiberführen, Uiberweisen, n., Be-
schämung, Beschimpfung, f. Dáti list pro-
pustný bez o. úředního. Sš. Mt 29.

1. Obličiti, il, en, ení = přesvědčiti. ob-
viniti, überführen, überweisen. Rus. Nechtěje
ji obličiti (v lehkosť uvésti. Br.) Novot. Mat.
O. koho, konfrontiren vor dem Gericht.
Hanka.

2. Obličiti, il, en, ení, obíliti, weissen
tünchen. co čím: zed', stěnu vápnem. Us.
Hý. — Výb. I. 872.

Oblička, y, f., obličky, pl., ledviny, die
Nieren. Na Slov. — 0., hilem, das Weissen,
Uebertünchen. Na Mor. Mrk.

Obličný zločin. Vz Líce.

Obligace, e, f., zlat., zavázání-se k čemu,
závazek, povinnosť, Verpflichtung, Verbindlich -
keit, Schuldigkeit; dlužní úpis, Schuldver-
schreibung, f. Rk. O. konvertovaná. Šp. Obli-
gaci vystaviti není české; Češi sepisovali,
skládali, dávali, vydávali, (od sebe) nebo vy-
hotovovali, zdělá roli jistotu na 50 kop a na
dluhy jistoty a listy měli. Jv., Brs. 188. Vz
Úpis.

Obligatní, z lat., povinný, zavázaný,
obligat, verpflichtet, verbunden. Rk. O. hlas,
nástroj, vz S. N.

Obligo, it., povinnosť, závazek (kupce),
závaznost'. Vz S. N.

Oblik, Hoblík, a, m., ves u Loun. PL.

Oblík, u, m., účet, Rechnung, f. Na Slov.
Plk.

Oblíkací = oblékací.

Oblíkati, vz Obléci.

Oblina, y, f., jakosť oblého, oblosť, okrou-
hlosť, nakulatělosť, Rundlichkeit, Runde,
Walzenförmigkeit, f. O , křivina kolem válce
a kužele (o. válcová a kuželová), die Mantel-
fläche (des Cylinders, Kegels). Prm. — O.,
sama věc oblá, okrouhlá, die länglich runde
Sache selbst. Us. Hý. O. slove tesařům tenší
konec kmene neb trámu, jejž pro stejnosť
tloušťky celého dřeva v hrany nevytesují
neboli nevyhraňují, ale tak v přirozené ku-
latosti nechávají. C, D.

Oblínalosť, i, f., oplchalosť, die Kahlheit.

Jg.

Oblínalý, oplchalý, kahl geworden. Jel.
O. se říká, když ku př. u zvířat stará srsť
opadává a nová již dosti veliká jest. Mřk.

Oblínati =oblyseti, kahl werden.-čím.
Zvířata, starostí n. prašivostí oblínala. Jel.

Oblinka, y, f., hladký kus dřeva do ruky
se hodící. Us. u Příbora. Mtl.

Oblinouti, vz Obliti.

Obliquus, lat., nepřímý, šiký, kosý. Rk.
Casus o., pád nepřímý.

Oblísati, ochlácholiti, mit Schmeicheln
ennehmen. Tkadl. I. 47. — koho. Us.
Oblitek, tku, m., die Oblate. Jg.

1. Obliti, obliji, obleji, il, it, ití; obli-
nouti, nul, ut, utí; oblévati, oblívati, vz Líti.
Umgiessen, begiessen. Jg. — co čím: strom
vodou, D., železo olovem. Us., Kat. 22.07.
Meč čelo mé krví oblil. Troj. Údy studenou
vodou. Lk. Buoh veselím objesní (mysl) a
odivnú jako oblé (=obleje) pochotností. St.

koho kde. Koho v lázni obleji. Jád. Jíchu
okolo mazance o. Kuch. knih. - se čím:
vodou. Jg., slzami. Rus.