Předchozí (345)  Strana:346  Další (347) |
|
|||
346
|
|||
|
|||
-edlný přípona adjektiv, smrtedlný, byte-
dlný (bytelný), čitedlný (čitelný), pochopite- dlný, spasitedlný, viditedlný (viditelný). Tato slova jsou nejspíše příponou -mít, a -ný od partc. perft. act. (-1t>) odvozena. Mkl. B. 152. Vz -tedlný. Edvard, a, m. V. Edeš, Edek.
-edý, přípona adj. škaredý.
Efemera, z řec., jednodenní zimnice. Ein-
tagsfieber. Efemérní = jednodenní, pomíjející, ein-
tägig, vorübergehend. Efemeron, jepice. Eintagsfliege. Rk.
Efendy, tur., pán; turecký učenec. Rk.
Efes-us, a, m., mě. řecké. Ephesus. Efeský.
Effekt, u, m., z lat., účinek, působení. To
dělá eff. (to padá do očí). Us. Wirkung, Erfolg, Eindruck. Effektivní, skutečný, wirklich, in der That
vorhanden. Effekty, z lat., veškeré movité jmění mimo
peníze, Güter, Habseligkeiten. V kupectví = úvěrné listiny, jež se na burse dle měny prodávají. Vz víc v S. N. Effeta, hebr., otevři se. Rk. Má dobrou
effetu (Mundstück, vyřídilku). Vz Výmluvný. Lb. To je effeta = hovorná (s příhanou) Jg. Effigies, lat., obraz. Bildniss, Bild. Ineffigie
někoho oběsiti = něčí obraz pověsiti místo něho samého nepřítomného. Efialt-es, a, m., Řek zrádce, jenž Peršanům
u Thermopyl stezku horskou ukázal. Vj. Efyra, y, f., staré jméno Korintha a jiných
měst řeckých. Ephyra. Egal, fr., stejný, lhostejný. To je mi egal.
Us. Gleich, gleichförmig; gleichgiltig. Egejský. E. moře, egeisches Meer, mezi Řeckem a Malou Asií. Eger, Cheb, u, m., město; 2. řeka v Čechách,
Ohře, Oharka. S. N. Egid, Jiljí. Jiljská ulice v Praze. Ne: Jilská,
Egoism-us, u, m., lat., sobectví. Selbstsucht,
Eigenliebe. — Egoista, y, m., dle „Despota": sobce. Kdo vlastní blaho činům svým za konečný účel vytýká. Vz víc v S. N. Der Selbst-, Eigensüchtige. Egra, y, f. = Cheb, Eger. Háj. — 2. Ohře,
Oharka, řeka, Eger. Egreš, na Slov., lépe: agrest. Jg.
Egypt, a, m. Egypten. Popis Egypta vz
v S. N. — Vz Aegyptus. -ech, koncovka lok. pl. při I., V., VI. a VIII.
deklinaci. Vz Lokal, -ech, koncovka lok. pl. v I. sklonění bývá po r a u jmen národův v -an: v darech a svárech (při čemž se r neměkčí), ve Slovanech, v Římanech, Angli- čanech; potom u jmen v d, t ukončených: v sudech, v listech. Jména VI. sklonění (Slovo) v l, n, d, t ukončená mají v lok. pl. častěji -ech než -ích. — V lok. pl. V. dekl. (Kosť) jest správná koncovka -ech: v kostech; v obec. mluvě ve vých. Čech. klade se -ich: v kostich, Jir., jinde: kostích. -echa, přípona jmen podstatných: macecha,
vařecha, D., Mkl. B. 288. Echekrat-es, ea (a), m., filosof pythago-
rejský věku Platonova. Echidna, y, f., řec, veliký had, dle ně-
kterých z polovice panna. Echo, a, n.; echo, gt. echoy, Šf., gt. echo-i
|
(dle „Kosť"), f., Zk.; ale užíváme: echo, a,
n.; z řec, ohlas, ozvěna, das Echo. Vz víc v S. N. Echt, něm. To je dobrá, pevná, spravedlivá
látka; stálá barva; dobrobarevná látka. Šr. Eibenschütz, město na Mor., Evančice, Ivančice. Eilau, Jílov, v Prusku. Rk. Eilfahrt, něm., jízda s rychlíkem. Hnš. Einbilden sich. O sobě mnoho mysliti, na sobě mnoho zakládati, domýšleti se. Einrichtung, zřízení, spořádání; nábytek
(domácí), nářadí (kuchyňské) a náčiní vůbec. — Šr. Eins. Marsch — Eins! Pochod — ráz! Čsk. Einschränken sich: vázati se, stísniti se v něčem, přestati na mále, dosti míti na mále, na Mor.: úzkobiti se. -eion, jména řecká ukončená v -mov, vz
-eum. Eisgrub, mě. Lednice na Mor. Rk. 1. -ej, přípona jmen podstat,: kročej, obličej, obyčej. — 2. ej m. ý (všude v obec. mluvě) jest znakem nářečí českého: mlejn, bejk, pejcha m. mlýn, býk, pýcha; řidčeji m. í: cejtím, sejto m. cítím, síto, Šf., lejtko, no- žejček m. lýtko, nožíček. Šb. Ženy mastěj m. mastí. Vz -ejí. Proto není správné pravidlo: „Kde se ý jako ej vyslovuje, píše se ý: mlejn -mlýn, pejr-pýr, hejbati-hýbati, říkámť také cejtím, ale píši: cítím, a ne: cýtím. Jest totiž ej rozloženo z ý a í. Vz í, ý. Ještě příklady. Ve vých. Čech. v instr. sg. IV. sklon. (Růže) ej m. í: růže-růží-růžej; ulice-ulicí-ulicej; slepicí-slepicej. — Vůbec: dobrej (m. dobrý) člověk. Na Hané klade se é m. ej. Vz é. — Ve žďárském pohoří klade se ej také v kom- parativech místo ad: rejší, mlejší m. radší, mladší. Sb. V jihozápad. Čech. užívají ej také místo y: mejl, krejl m. myl, kryl. Sb. — Ej povstalo také zpátečním přehlasováním z aj. Vz Ai, A. Ej, ejhle, interj. k označení a) podivení,
b) radosti. Nt. -ěja stahuje se v á: smějati-smáti, vějati-
váti. Mk. — 2. V í: sějati — síti. Da. -ějc (ějc) přípona kojmparativu v obec.
mluvě vých. a střed. Čech. m. eji (ěji): pěknějc, chytřejc, dálejc, vícejc m. pěkněji, chytřeji atd. Jir. -eje, přípona substant.: šlépěje, koleje. D.
-ejí, -ějí koncovka 3. os. pl. tvaru přítom- ného u časoslov III. třídy, která se časují podlé vzorce, Uměti', vz Uméti, a u časoslov V. třídy, která se časují podlé vzorce , Krájeti' vz Krájeti. — Čechové nevědouce, mají-li v 3. os. pl. přidati -í aneb -ejí, tvořívají si imperativ; končí-li se v 2. os. sg. v -ej, kladou -ejí, jinak -í: leť — oni letí, hoď — oni hodí, střílej — oni střílejí, vrať — vrátí, sháněj — shánějí, vracej — vracejí, viz — vidí, věz — vědí. Také jim pomáhá imperativ pl.: hoďme, házejme. Ale toto pravidlo není zcela spolehlivé, říkáme: haň, klaň, stav, věš, vymiz, a dle toho: haní, klaní, staví, věší, mizí m. správných tvarů: haněj — hanějí (haněti), klaněj — klanějí (klaněti), stavěj — stavějí (stavěti), věšej — věšejí, mizejí; boleti má bolí a bolejí, |
||
|
|||
Předchozí (345)  Strana:346  Další (347) |